Rodinný výlet v Česku si vůbec nemáte užít: Turisté odjíždějí s prázdnou peněženkou a chudší o několik tisíc

Česko je na mapě sice jen malá tečka, ale když jde o památky, mají nám ostatní co závidět. My si je hýčkáme, fotíme, doporučujeme známým. A cizinci? Ti je donedávna milovali možná ještě víc než my. Hrady, zámky, úchvatné zahrady, historická centra: všechno to, co nám připadá jako samozřejmost, oni považují za malý zázrak uprostřed Evropy.

A každoročně se k nám za nimi vždycky sjížděly mraky turistů. Japonci fotí skoro každý kámen, Američané jsou v úžasu nad gotickými věžemi a další si pochvalují, že za docela dobré peníze viděli kus evropské historie. Ale jak všichni víme, časy se mění.

Turisté sahají v Česku do peněženek hlouběji

Dříve se na sociálních sítích objevovaly komentáře, které krásu českých historických staveb a dalších památek opěvovaly. V posledních dvou letech se místo chvály objevují spíš povzdechy nad cenami. Zahraniční turisté většinou přiznávají, že samotné památky jsou nádherné a že spatřit je, je úžasný zážitek. Jenomže ten se zkazí tehdy, když musí sáhnout hodně hluboko do kapsy.

Zahraniční influenceři, travel blogeři a recenzenti na TripAdvisoru i na Redditu začali psát věci, které nás trochu píchly u srdce. Prý jsou naše památky předražené, a někdy dokonce „tourist trap“. A to není jen tak nějaká kritika, to už Čecha hodně zamrzí.

Naše památky nestárnou, cenovky ano

Občas si pročítám na cestovatelských fórech či Tripadvisoru, co o nás píší zahraniční turisté. A nestačím se divit. Zatímco dříve řešili hlavně krásu našich památek, dnes daleko častěji řeší ceny. Věty „Nádherné místo, ale všechno kolem je příliš drahé“ či „Káva za cenu oběda“ se objevují stále častěji. Někteří turisté mají pocit, že bychom jim nejradši naúčtovali i to, že dýchají historický vzduch.

Samotné hrady a zámky většinou nekritizují. Spíš jim vadí ty závratné výdaje, které s návštěvou souvisí. Parkoviště, občerstvení, suvenýry, které stojí tolik jako oběd. Cizinec přijede obdivovat historii a odjíždí s pocitem, že největší památkou na Českou republiku je jeho prázdná peněženka.

Karlštejn, Konopiště, Český Krumlov

Vezměme si třeba Karlštejn. Jeden z nejznámějších českých hradů každoročně navštíví statisíce lidí. Pohled na mohutné hradby bere dech stejně jako před sto lety. Jenže když turista zaplatí všechno, co jsem už jmenovala, začne počítat. Obzvlášť, když si k nám vyrazí třeba pětičlenná rodina. Podobné komentáře se objevují také u Konopiště. Tam lidé oceňují krásný park i interiéry, ale často připomínají, že jednotlivé prohlídkové okruhy nejsou zrovna levnou záležitostí.

A Český Krumlov? Ten je sice právem považován za jednu z nejkrásnějších českých destinací, ale mnozí zahraniční návštěvníci píší, že historické centrum už na ně působí více jako kulisa pro turisty než jako živé město.

Ovšem, co máme říkat my…?

Při čtení podobných recenzí mě pokaždé napadne jedna věc: Co těmto cenám máme říkat my Češi? Turisté z ciziny mají většinou několikanásobně vyšší příjem než průměrná česká rodina. Přesto za vstupné platíme úplně stejně. Zkoušela jsem si spočítat obyčejný rodinný výlet. Pět lidí. Dva dospělí, dvě šestnáctileté děti a jedno osmileté.

Vyberme třeba Karlštejn. Vstupné za základní okruh: 380 Kč dospělý, 260 Kč dítě. A to ještě nepočítám parkovné, vláček nahoru a zpátky, a povinnou zmrzlinu, protože jinak by děti protestovaly. Připočítávám také oběd, aby si každý nemusel vézt v batohu suché rohlíky. A cestu autem. Než se rodina večer vrátí domů, zjistí, že jednodenní výlet spolkl bezmála čtyři tisíce korun.

Je jasné, že vidět Karlštejn člověku stačí jednou, dvakrát za život. Ale to se jednou rodina vydá na hrad, podruhé do aquaparku, kde je to s cenami ještě horší, pak si chce vyrazit do Krkonoš a příště zase na nějaký zámek. Když jsem pak viděla, že cizinci na TripAdvisoru píší „beautiful but overpriced“, musela jsem se pousmát. Ano, přátelé, víme. My to platíme také.

Památky nejsou na vině

Aby bylo jasno. Neviním kastelány ani průvodce. Historické objekty stojí obrovské peníze. Opravy střech, vytápění, zabezpečení, restaurátorské práce. To všechno stojí majlant a památková péče to nedokáže zaplatit úplně sama. Jenže návštěvník většinou kašle na rozpočet Národního památkového ústavu. Vidí jen částku na pokladně. A právě ta rozhoduje, jestli se příště vrátí. České hrady a zámky či architektura historických měst patří k tomu nejkrásnějšímu, co naše země nabízí. Byla by škoda, kdyby si je lidé začali spojovat hlavně s pocitem, že jsou tak drahé, že si je nemohou a už ani nechtějí dovolit.

Zahraniční návštěvníci si z pobytu z Česka přivážejí hlavně vzpomínky. Takže by bylo fajn, kdyby si turista místo ceny parkoviště pamatoval spíš nádvoří Karlštejna, zámeckou růžovou zahradu na Konopišti nebo večerní pohled na Český Krumlov. Protože právě kvůli tomu se do Česka kdysi vracel. A byla by škoda, kdyby se sem kvůli cenám jednou vracet přestal.

Vy za návštěvy českých památek platíte bez reptání, nebo vám také dělají pořádnou díru do rozpočtu?

Zdroje: Kupi, Deník, TravelBible