Zeptali jsme se cyklisty, který zkolaboval při tropických vedrech. Popsal, co mu zachránilo život

Ráno vyjel plný sil. Za pár hodin už rozhodovaly minuty. Tropické vedro v našich končinách je dost nebezpečný protivník. Zpočátku je nenápadný a tichý. Neřve na nás jako bouřka, nestraší blesky ani vichřicí. Jen tiše přidává další a další stupně.

Jenže brzy ráno je vzduch příjemný, tak si člověk říká, že vyrazí ven. Že to zvládne a vrátí se dřív, než začne pařák. A kolo, opřené u plotu, přímo vyzývá, abyste šlápli do pedálů…

Ráno jako zrádný našeptávač

Přesně tak začal den cyklisty, který se sám ozval naší redakci. Vyjel už v pět ráno a měl plán ujet několik desítek kilometrů. Stejně bude část trasy lesem, takže mu slunce nebude tolik vadit. Popadl lahev s pitím, pár sušenek do kapsy a vyrazil. Zpočátku to šlo podle předpokladu.

Jenže slunce přitápělo víc a víc, asfalt začal sálat jako plotýnka a vítr, místo aby ochlazoval, připomínal spíš horký vzduch z fénu. Pak došla voda a poslední kilometry k domovu už prý dojel jen silou vůle. Zastavil na návsi, sesedl z kola… a pak si už vybavuje jen útržky.

Tropy nejsou legrace

Jakmile zastavil, zatočila se mu hlava a následoval kolaps. A tady přicházejí na scénu lidé, kteří mu zřejmě zachránili život. Běžní kolemjdoucí pochopili, že se v takovém vedru hraje o vteřiny a postarali se o cyklistu předtím, než přijela sanitka. Jedna paní přiběhla s mokrým ručníkem a chladila mu s ním zátylek. Ta odvážnější na něj vylila celou lahev studené perlivé vody. A ještě se přitom omlouvala, že nevěděla, co jiného dělat.

Další paní přinesla vodu s ledem a citronem. Tu ovšem k pití. Kdyby se cyklista probral. A stalo se tak dřív, než se ozvala houkačka. Citronáda působila jako naprostý elixír. Možná, kdyby měl cyklista v kapse ještě pár šuměnek, jeho organismus by zátěž vydržel a ke zkolabování by nedošlo.

Hrdiny dne byli obyčejní lidé

Říká se, že v nouzi poznáš přítele. V tomhle případě spíš úplně cizí lidi. Jeden kolemjdoucí zavolal záchrannou službu. Další přinesl vodu. Starší paní vytáhla z nákupní tašky láhev vychlazené perlivé minerálky a bez dlouhého přemýšlení ji na něj vylila. Svou roli sehrál jistě i mokrý ručník na spáncích a zátylku. Pomohla i voda s citronem a stín, který vytvořil rozevřený deštník. Možná to zní jako maličkosti. Jenže právě ty často rozhodují.

Při přehřátí organismu je totiž nejdůležitější člověka co nejrychleji dostat ze slunce, začít ho ochlazovat a přivolat pomoc. Studené obklady na krk, zátylek, podpaží nebo třísla pomáhají snižovat tělesnou teplotu. Pokud je postižený při vědomí, může po malých doušcích pít vodu nebo nápoj s minerály. Když tento cyklista svůj příběh dovyprávěl, několikrát zopakoval jednu větu: „Kdyby tam ti lidé nebyli, nevím, jak by to dopadlo.“ A takovým lidem, kteří druhým pomáhají v nouzi, patří dík.

Vedro si nevybírá jen seniory

Máme nějak zažité, že tropy ohrožují hlavně starší lidi. Jenže letošní vedra ukazují něco jiného. Kolabují sportovci. Turisté. Lidé na zahradách. Řemeslníci na střechách. Dokonce i mladí a zdraví, kteří si prostě jen mysleli, že to zvládnou. Jenomže čtyřicítky, to není obyčejné léto. Rozhodně ne u nás. Organismus se snaží ochlazovat pocením, ztrácí vodu a s ní minerální soli a srdce proto musí pracovat mnohem intenzivněji. Člověk přitom často první varovné příznaky přehlédne. Nejdřív přijde únava, bolest hlavy, motolice.

Je zvláštní, jak jsme se naučili respektovat bouřku. Jakmile zahřmí, utíkáme pod střechu. Ale slunce? To pořád bereme jako kamaráda. Ovšem v těchto dnech je to spíš nepřítel číslo jedna. Letošní tropy už mi připadají až trochu moc škodolibé. Na léto jsme se všichni těšili, a to nám během několika dní předvedlo rozdíl mezi příjemnými 28 °C a 40 °C. To jedno je jako procházka parkem a druhé jako pochod Saharou. Nejhorší je, že člověk nebezpečí tropů podceňuje a své síly přeceňuje. V době, kdy si počasí dělá, co chce, a ještě se u toho tváří, že za to můžeme my, je třeba používat rozum.

Taky vám – jako mně – připadá, že největším hrdinstvím těchto dní je zůstat doma a všechnu činnost odložit na později?

Zdroje: ČT24ČeskáTelevize, PrahaIn, Deník