Místo sezení doma si našli brigádu. Čeští senioři si za 4 hodiny přijdou na víc než někteří za celý den

Někteří senioři jsou, jak se říká, za vodou. Jiní, zejména ti osamělí, mívají do kapsy hluboko. Když jsou v bytě manželé, mají na poplatky dva důchody. Osamělý senior je i na ty poplatky sám. A byt ho stojí většinou skoro tolik, co manžele. Všechno z jedné peněženky, a ta se na konci měsíce tváří stejně vyčerpaně jako boxer po zápase.

A tak seniorovi nezbývá nic jiného než žádat o sociální podporu. Anebo… pokud je ještě čilý, tak dál pracuje nebo si najde nějakou brigádu. I v pokročilejším věku. Nejde na stavbu ani do obchoďáku, ale vezme do ruky vodítko. Cestou venčení psů se vydala řada seniorů. Jenže takovou práci nemůže dělat každý.

Když důchod nestačí, vezme babička vodítko

Může to vypadat jako snadný výdělek a práce snů. Čerstvý vzduch, pohyb, a ještě si člověk přijde na nějaké peníze. Jenže venčení psa není jen obyčejná procházka. Kdo si chce touto brigádou vydělávat, anebo si jen zpříjemnit den, musí mít ke zvířatům vztah. Ono zpravidla nejde jen o to, aby si pes ulevil.

Při delším venčení je zapotřebí zvířeti poskytnout vodu či krmivo. Venčitel musí vědět, kam může psy vodit – každý park k tomu vhodný není, někde je dokonce zákaz. Je nezbytné uklízet po psovi exkrementy. To se pak vetchá seniorka stává akrobatkou, která musí zvládnout balanc s vodítkem, sáčkem a důstojností.

Jedna procházka, deset překvapení, aneb venčení psů vypadá snadno jen zpovzdálí

Jak těžké bude zvládnout tento úkol, záleží na každém jednotlivci. Tedy jak na venčiteli, tak i psovi. Každé zvíře je jiná osobnost. Jeden pes poslušně kráčí vedle nohy. Druhý se po deseti metrech rozhodne, že nutně potřebuje prozkoumat křoví, nebo chce prohnat projíždějícího cyklistu. Když kolem přejde dítě se sladkostí v ruce nebo přes cestu přeběhne kočka, to temperamentního teriéra v klidu rozhodně nenechá.  A senior drží v ruce vodítko. Tehdy může dojít na situaci „kdo s koho“. Stačí chvilka nepozornosti a procházka se mění v akční film.

Starat se o čtyři tlapky není jako hlídat sklad

Za každou vydělanou korunu nese venčitel kus zodpovědnosti. A nebezpečné situace mohou nastat kdykoliv. Třeba, když potkáte jiné psy a ti si navzájem nevoní. Může se strhnout bitka. Každý pes je jiný, jeden klidný jako beránek, druhý vyletí při sebemenším podnětu.

Pořádnou zkouškou může být i počasí. Déšť? Pes je nadšený. Seniorka méně. Vedro? Pes se válí ve stínu. Seniorka se válí až doma, když se konečně doplazí zpět. Zima? Pes má kožíšek. Seniorka revma. A podobných záludností zažije i zkušený venčitel víc než dost. Právě proto nejsou ceny za venčení jen odměnou za procházku, ale i za odpovědnost.

Aktuální orientační ceny z ceníků služeb

Dnes se za hodinu venčení platí 250 až 300 korun. To znamená víc než tisícovku za čtyři hodiny. Vyděláte vy ve svém povolání dva tisíce denně? I kdyby senior venčil zvíře jen v pracovních dnech, i tak si přijde na velmi slušný příjem. Když babička od sousedů ukázala výplatu z brigády, spadla mi čelist. To vydělávám za celý den v kanceláři. Hrubého.

Když venčíte psa, venčíte i důvěru

Ale není co závidět. Za těmi penězi není jen procházka. Je tam odpovědnost za živého tvora, který neumí říct, že ho bolí tlapka, že má žízeň nebo že se bojí bouřky. A že ten veselý bígl s mladou paničkou ho neskutečně štve.

Pokud chcete i vy venčit cizího psa, majitel si vás bude chtít nějak prověřit. Nesvěřuje vám totiž jen vodítko, ale člena rodiny. To je rozdíl, který si uvědomí každý, kdo někdy psa měl. Nestačí přijít včas. Je potřeba poznat povahu svého svěřence, zvyky i to, jestli se kamarádí s labradory, nebo raději prožene všechno, co má čtyři nohy. Dobrý venčitel musí být trochu pečovatel, trochu psycholog a občas i rozhodčí psích sporů.

Čtyři tlapky jako recept na aktivní stáří

Z venčení psů se stává oblíbený přivýdělek seniorů. A nejen kvůli penězům. Člověk nezůstává zavřený doma, každý den se hýbe, potkává lidi, a hlavně má pocit, že je stále potřebný. A to je pro některé starší lidi cennější než výplatní páska. Je to recept na aktivní stáří.

Jen je třeba počítat s tím, že takovou brigádu nemůže dělat každý. Pes není budík, který se natáhne klíčkem a jde. Pes má vlastní hlavu, vlastní nálady a někdy i vlastní plán dne. Kdo by si myslel, že venčení psa je jen romantická procházka s chlupatým kamarádem, ten nikdy neviděl seniorku, jak se snaží udržet labradora, který právě zahlédl holuba. To není procházka. To je kurz přežití.

Kdo tedy zvládne vyvenčit cizího psa tak, aby se spokojeně vrátil domů on i jeho čtyřnohý svěřenec, ten si každou vydělanou korunu opravdu zaslouží.

Vy byste svého chlupatého miláčka svěřili cizímu člověku, nebo byste si na něj raději sami našli čas?

Zdroje: AmiPets, NicksBeard, CricsyDogs