„O zvýšení platu si říkat nebudu.“ Lidé raději dřou za minimálku, než by šli za šéfem

Známe to určitě všichni. Setkání s rodinou nebo kamarády se postupně promění ve výčet stížností, co všechno se nedaří a co je špatně. Nespokojení nebývají lidé jen s politikou, vzdělávacím systémem nebo zdravotnictvím, ale i s tím, co mohou alespoň částečně sami ovlivnit: se svou mzdou. 

V růžovém světě plném spravedlnosti by si manažeři sami všímali loajality a pracovitosti svých podřízených a mzdy by zvedali o víc než o míru inflace nejméně jednou za rok. O něco předvídatelnější je odměňování ve veřejném sektoru, kde výši tarifního platu určují platové tabulky. Ani tady ale zvýšení nepřichází automaticky každý rok. Některé tarify se dokonce mohou nacházet pod minimální nebo zaručenou mzdou. Zaměstnavatel pak musí výsledný plat dorovnat alespoň na zákonem stanovenou úroveň. A lidé pak obvykle raději dřou za minimálku, než by šli za šéfem.

Na automatické zvýšení mzdy čekáme zbytečně

Větší prostor k individuálnímu vyjednávání mají zaměstnanci v soukromém sektoru. Výši jejich mzdy neurčují platové tabulky, zaměstnavatel však musí respektovat minimální mzdu, zásadu rovného odměňování a případnou kolektivní smlouvu. Ani zde ovšem vyšší mzda zpravidla nepřichází automaticky. Zaměstnavatel se snaží držet náklady pod kontrolou, zatímco zaměstnanec chce za svou práci získat co nejvíce. Pokud sám téma odměňování neotevře, může na změnu čekat celé roky.

Podle studie z roku 2025, kterou vypracovala poradenská společnost PwC, si chtělo o zvýšení mzdy v následujícím roce od výzkumu říct jen 26 procent českých zaměstnanců. Celosvětový průměr přitom dosahoval jen 37 procent. Češi neprojevovali velkou chuť ani měnit zaměstnavatele (o změně zaměstnání uvažovalo jen 18 procent respondentů), ani o povýšení (stálo o něj 14 procent dotázaných). Výsledky studie vycházejí z odpovědí téměř 50 tisíc pracovníků ze 48 zemí světa. Jako by se Čechům nechtělo měnit zajeté pořádky.

Náklady rostou, mzdy stagnují

Neznamená to samozřejmě, že zbývajících 74 procent zaměstnanců pracuje za minimální mzdu, najdou se ovšem i tací, kteří před lety nastoupili na stávající pozici za zajímavých podmínek. Jak čas plynul a zákonná minimální mzda rok od rok rostla, začala dohánět stagnující mzdy. „Před osmi lety jsem nastoupila jako administrativní výpomoc do firmy vyrábějící nábytek. Na starosti jsem měla fakturaci, objednávky, prostě takové ty klasické kancelářské práce,“ svěřila se nám čtenářka Lenka z Vysočiny. „Moje nástupní mzda byla tenkrát 25 tisíc korun hrubého, já byla po rodičáku a byl to dvojnásobek tehdejšího minima.“

Čas plynul, minimální mzda stoupala, Lence však chodilo na účet pořád stejně. Jenže povinnosti se začaly nabalovat. „Jsme rodinná firma, to znamená, že u nás dělají takzvaně všichni všechno. Já mám přímo ve smlouvě napsáno administrativa, jenže co všechno pod to spadá, to už mi nikdo neřekne. Když šéf v době covidu spouštěl nové webové stránky s e-shopem, očekával, že se budu starat i o objednávky z internetu, o skladové zásoby i o popisky zboží,“ dodává.

O zvýšení mzdy si neřekneme

Lenka přiznává, že nadřízenému vyhověla a další práci přijala bez výhrad, měla pro to své důvody. „Kamarádky kolem mě přicházely o práci, trh práce se v době lockdownu měnil, nezaměstnaných přibývalo a já se bála, že když odmítnu, nahradí mě někým, kdo po takové práci sáhne všema deseti. O zvýšení mzdy jsem si vůbec netroufala říct, zároveň jsem v hloubi duše doufala, že až se svět vrátí do normálu, částka na mzdovém výměru se pohne. Nepohnula,“ přiznává Lenka.

Mnozí by namítli, že za vzniklou situaci si může sama Lenka a její pohodlnost. Jenže Lenka není jediná, kdo si zvýšení mzdy říct nedokáže. Například na sociální síti Reddit uvedla uživatelka pod přezdívkou Ok-Entrepreneur4329, že do současné práce nastoupila za nižší nástupní mzdu, než firma uváděla v inzerátu. Také ona se podobně jako Lenka potýká s tím, že na ni šéf vrší nové a nové úkoly, mzda ale neroste a ona sama neví, jak tohle téma vůbec otevřít.

„Jakmile si představím tu konverzaci, tak se mi sevře žaludek a začnu se bát,“ píše.

Nepříjemný rozhovor

V diskuzi pod příspěvkem se objevují kromě jiných také chápavé komentáře potvrzující, že rozhovor o navýšení mzdy je takřka vždy doprovázen nepříjemnými pocity. „Ze začátku jsem si o přidání říct neuměl a raději měnil práci, což na začátku kariéry nebylo až tak špatné rozhodnutí. I teď z toho mám divný pocit, ale prostě to holt k životu patří,“ píše například NoDisaster1360.

Za neochotou otevřít debatu o vyšší výplatě nemusí stát pouze pohodlnost. Výzkum publikovaný v časopise International Journal of Conflict Management ukázal, že roli může hrát také stud. Čím silnější nepříjemné pocity účastníci při představě rozhovoru se svým skutečným zaměstnavatelem pociťovali, tím menší byla jejich ochota jednání o zvýšení mzdy zahájit. Příprava konkrétních argumentů přitom pomáhala stud zmírnit.

Jiný výzkum, zveřejněný v časopise Organizational Behavior and Human Decision Processes, se zaměřil na uchazeče, kteří zvažovali vyjednávání po obdržení pracovní nabídky. Série sedmi studií s celkem 3 338 účastníky ukázala, že uchazeči přeceňují riziko, že zaměstnavatel kvůli jejich požadavku nabídku úplně stáhne. Svou pozici často vnímají jako slabší a vyjednávání jako situaci, v níž zisk jedné strany automaticky znamená ztrátu druhé.

Jak si říct o přidání?

Co vlastně říct šéfovi, když už se odhodláte a vyrazíte do jeho kanceláře vyjednávat? Mějte připravené doložitelné výsledky vaší práce. Mnoho zaměstnanců používá argument o rostoucích nákladech na život. Ty sice vysvětlují, proč zaměstnanec potřebuje více peněz, nedokládají ale, proč by měl životní výdaje hradit právě zaměstnavatel.

Namísto kupících se složenek si raději připravte soupis dokončených projektů, získaných klientů nebo úspor firmy, o které jste se zasloužili. Možná jste si také rozšířili kvalifikaci a převzali na sebe větší odpovědnost nad rámec původní pozice. Pomůže také zjistit, jaké mzdy nabízejí jiné firmy za srovnatelnou práci ve stejném regionu.

Kdy vyrazit vyjednávat o mzdě?

Stejně jako vhodné argumenty je důležité také správné načasování. Vhodný okamžik pro navýšení mzdy přichází po úspěšném dokončení projektu, při pravidelném hodnocení nebo ve chvíli, kdy zaměstnanec přebírá další práci. Dobré je říct si o vyšší mzdu ve chvíli, kdy se teprve sestavuje rozpočet firmy. Jakmile jsou totiž peníze rozdělené, může mít i vstřícný vedoucí svázané ruce.

A kdy si naopak o zvýšení raději neříkat? Nevhodná chvíle nastává krátce po nástupu, po závažné pracovní chybě nebo v období, kdy firma výrazně šetří či propouští. Jenže ani nepříznivé období neznamená, že musíte mlčet. Namísto otevřeného vyjednávání o mzdě, které by nemuselo skončit úspěchem, se zeptejte, co můžete vy sami udělat pro to, aby se s vámi šéf o zvýšení mzdy bavil.

Kdy jste si naposledy řekli o zvýšení mzdy či platu vy?

Zdroje: MPSV, International Journal of Conflict Management, Organizational Behavior and Human Decision Processes, Reddit, iDnes, Rozhlas Plus