Kousek, který zdobil police našich babiček, teď stojí jmění. Dodnes ho najdete v tisících českých domácností

Ještě před pár desítkami let byl obyčejnou součástí každé kuchyně. Pak ho vytlačily elektrické spotřebiče a on skončil ve šrotu nebo na půdě. A možná, že jeden takový leží u vás doma.

Leží buď na poličce jako památka na babičku, anebo jako dekorace. V některých domácnostech se však používá dodnes. Pokud vydržel. Jedná se o ruční mlýnek na kávu.

Káva, která voněla celým domem

Některé vůně člověka dokáží přenést o půl století zpátky. Mně k nim patří čerstvě namletá káva. A to i přesto, že sama kafe nepiji. Ale ta vůně… Stačilo pár otočení kličkou starého babiččina mlýnku a bytem se začala šířit omamná vůně, která spolehlivě probudila celou domácnost. Dnes stiskneme jediné tlačítko a za pár vteřin je hotovo. Jenže něco důležitého se po cestě ztratilo. Možná i proto se stále častěji vracíme ke starým věcem. Ne proto, že by byly praktičtější. Ale protože nám připomínají ztracené dětství nebo mládí. Nesou v sobě vzpomínky, příběhy a otisky lidí, kteří je celé roky používali.

Dobře si vzpomínám, že moji rodiče si nechávali umlít kávu v prodejně. Ze sáčku sice zavoněla, ale u babičky to bylo jiné. Byli bychom ji nejradši mleli sami, ale babička si mlýnek hlídala jako ostříž. Říkala, že takový už se nesežene. A nejspíš měla pravdu. Pamatuji si také, jak tyto staré ruční mlýnky na kávu začaly z domácností mizet neuvěřitelným tempem. Přišly totiž mlýnky elektrické a automatické kávovary. A všechno, co bylo na ruční pohon, bylo najednou velice zastaralé.

Svět se umí otočit skoro naruby

Dnes sběratelé hledají právě ty předměty, kterých se rodiny před 40 lety zbavovaly bez většího přemýšlení. Hodnotné jsou obzvláště starší modely význačných evropských výrobců. Anebo zachovalé kousky z první republiky. Některé se prodávají za několik tisíc korun, výjimečné exempláře pak i za dvacet nebo třicet tisíc. To, když lidé zjistí, rvou si vlasy nad tím, kolik toho vyházeli do kontejneru.

Zatímco jedni v ručním kafemlejnku vidí starý krám, druzí objíždějí burzy a aukce, aby na podobný kousek vůbec narazili. Staré ruční mlýnky na kávu se totiž staly vyhledávaným sběratelským zbožím. Je docela možné, že se jeden takový povaluje někde u vás doma… Nebylo by příjemné, kdyby vám za něj v kapse zacinkaly nějaké ty penízky?

Z ranního rituálu sběratelský fetiš

Moc byste se divili, jak velké se ruční mlýnky vyráběly. Zatímco některé se skoro vejdou do dlaně, jiné mají kolem půl metru. Ty určené do domácností byly pochopitelně menší. Ovšem třeba litinový mlýnek Enterprise Philadelphia z roku 1873 se nejspíš používal v obchodech, kavárnách či hotelích. Jeho cena by se u nás mohla pohybovat kolem 15 tisíc korun, ale v zahraničí by byla nejspíš ještě vyšší.

Když se podíváte na staré fotografie nebo zajdete na bleší trh, vedle jednoduchých dřevěných mlýnků narazíte na porcelánové, mosazné, keramické i bakelitové. Některé stávaly na stole, jiné visely na zdi. Každá domácnost měla svého favorita a skoro každý vypadal trochu jinak.

Je také možné koupit i kafemlejnek za pět stovek. Ale to jsou většinou kousky, které už nemelou a slouží jen jako dekorace. Zájem je však o všechny. A teď si ještě vzpomínám na takové ty válcovité, které měly kovové tělo, držely se v jedné ruce a nahoře se točilo kličkou. Zřejmě jen na jednu dávku kávy.

Jak čas obyčejné mění ve vzácné

Někdy se sama sobě divím, jak se mění můj estetický vkus. Dříve jsem chtěla mít v bytě čisté linie a moderní nábytek. Dnes už sem tam přiberu nějakou tu starožitnost. A nikoliv kvůli její finanční hodnotě. Zkrátka se mi zdá, že tyto staré kousky jaksi zajímavě interiér doplňují. Takže nám doma občas přibude váza z hutního skla od designera Josefa Hospodky. To se vymlouvám, že nemáme do čeho dávat květiny. Ale že se mi tyto výrobky začaly až moc líbit, to jsem se zatím nepřiznala. Rodina by mi to zatrhla.

Přibylo nám také bruselské křeslo, v jakém jsem sedávala ještě u rodičů. A když si tak prohlížím ty staré mlýnky, zdá se, že tomu keramickému s modrými třešněmi by se u nás mohlo líbit. Jen škoda, že je na zeď: jeho klika by v naší kuchyni trčela do prostoru.

Kdysi obyčejná věc, dnes sběratelský poklad

Občas si říkám, že staré mlýnky vlastně melou dál. Už ne kávu, ale naše vzpomínky. Kdysi jsme je schovávali před návštěvou, dnes je hrdě vystavujeme na polici. Svět se opravdu umí otočit. A kdo ví… třeba právě na vaší půdě čeká nenápadný kafemlejnek, který udělá větší radost sběrateli než vám. A ještě vám trochu vylepší rodinný rozpočet. Zkusíte dát mlýnku druhou šanci?

Zdroje: SBazar, Nespěchej, IDnes