Kina zažila jedno z největších zklamání letoška. Návštěvnost českého filmu se zastavila na pouhých 16 302 divácích

Českých filmů se letos v tuzemských kinech objevila slušná řádka a některé se ve statistikách vyšplhaly opravdu vysoko. Jeden z nich měl ovšem namířeno přesně opačným směrem, totiž ke dnu žebříčku.

Tvůrci přitom slibovali odvážný žánrový kousek, který u nás jen tak nevidíte, a do hlavní role obsadili herce, kterého zná skoro každý. Přesto nakonec kina zažila jedno z největších zklamání letoška.

Nahoře se tlačí davy, dole zeje prázdno

Letošní rok zatím domácí kinematografii docela přál. Do sálů se nahrnuly zástupy na komedii Dream Team, kterou vidělo přes sto devadesát tisíc lidí, a slušně si vedla i romantická jízda Někdo to rád v Plzni. Nahoře v tabulce návštěvnosti to tedy pěkně žilo, jenže každý žebříček má také svůj konec. 

Právě spodní příčky totiž leckdy prozradí víc než ty vrcholové, protože ukážou, za co už Češi vstupné utratit odmítli. Film, o který tu jde, rozhodně nechtěl být další průměrnou domácí komedií. Ono také kdo by chtěl, že ano. Šlo o kriminálku nesoucí se v duchu americké drsné školy, kterou tvůrci přesadili z tradičního zámořského velkoměsta rovnou do současné Prahy.

Hlavním hrdinou je soukromé očko s vyholenou hlavou, koženou bundou a slabostí pro whisky, motorky a tvrdou muziku. Bývalého policistu, kterého od sboru vyhodili pro nekázeň, vtáhne zdánlivě banální zakázka od realitního boháče postupně do pořádného maléru, kde nechybí falešná obvinění, zmizelý člověk ani vyhrožování.

Snímek navíc vychází z knižní předlohy spisovatele píšícího pod pseudonymem, jejíž první díl vyšel už v roce 2018. Natáčelo se ryze v Praze, takže pozorný divák zahlédne libeňskou halu TJ Union, věž na Žižkově i Nuselský most. 

Jméno, které za celým tím zklamáním stojí

Kriminálku Říkají mi Lars režiséra Jaroslava Fuita do kin poslala distribuce CinemArt v polovině dubna. Drsňák Lars v podání Martina Hofmanna nakonec do sálů přilákal pouhých 16 302 diváků, což z filmu dělá jedno z nejtrpčích zklamání letošního roku.

Zpočátku to přitom vůbec nevypadalo na katastrofu. Během úvodního víkendu dorazilo do dvou stovek kin bezmála osm tisíc lidí a tržby dosahovaly půldruhého milionu korun. Jenže pak přišel pád, kdy druhý víkend spadla návštěvnost o víc než šedesát procent a ten třetí dokonce o skoro tři čtvrtiny. Počet kin, která snímek nasadila, se rychle scvrkl z více než dvou set na pouhé tři desítky.

Kritici snímek nešetřili, jeden z herců ale obstál

Recenzenti se v hodnocení vzácně shodli a mířili hlavně na zpracování, souhrnná známka na Kinoboxu se zastavila těsně pod hranicí šedesáti procent. Podle kritiky film nejvíce srážel dolů rozpočtově úsporný, televizní vzhled, kterému chyběl velkoplátnový lesk a spíš než po celovečerní kriminálce voněl po večerním krimiseriálu.

Vyčítala se i předvídatelná zápletka a hlášky, které měly znít drsně, jenže často byly vypuštěné spíš tak do prázdna, přičemž slovenští recenzenti byli o poznání smířlivější než ti čeští. Jedna hvězda v tom všem ovšem zazářila. Napříč recenzemi se autoři shodli, že Martin Hofmann roli zvládl naprosto perfektně a svým suchým humorem i dobře odpálenými hláškami vytrhl snímku nejeden trn z paty.

Obsazení bylo skvělé, ale nestačilo to

Sama fandím každému domácímu pokusu vykročit z vyšlapané cestičky odlehčených komedií, kterých u nás vzniká strašně moc. Statečný pokus, který nevyšel, je pro mě pořád zajímavější než další neškodná romance ušitá podle stejné šablony. 

Trošku úsměvné je, že Martin Hofmann měl tu čest zahrát si jak v Dream Teamu, tedy v jednom z nejnavštěvovanějších snímků poslední doby, tak v tom na opačném konci žebříčku.

Dali byste české detektivce v kině šanci, nebo byste také vyčkávali až na televizní premiéru?

Zdroje: kinomaniak.cz, kinobox.cz, film.moviezone.cz