Starý sodovkovač, který býval hitem každé domácnosti. Nyní se prodává za částky, za které byste si mohli otevřít limonádový bar

Ano, mám na mysli starou sifonovou neboli sodovkovou láhev, nikoliv dnešní výrobník sody typu SodaStream. Moderní sodovkovač vznikl roku 1829 ve Francii. U nás se rozšířil mezi válkami a od poloviny 20. století až do 90. let patřil k běžnému vybavení domácností. Dnes se vrací jako retro předmět a sběratelský artikl. Zachovalé kusy se v aukcích prodávají za stovky až tisíce korun podle výrobce, stavu a vzácnosti.

A jak takový domácí sodovkovač vypadal? Bez přehánění se dá říct, že starý sodovkovač býval hitem každé domácnosti. Šlo o skleněné litrové láhve s drátěným opletením nebo láhve z eloxovaného hliníku. Měly plastovou hlavici s hubicí na jedné straně a nástavcem na zasunutí bombičky s oxidem uhličitým na straně opačné. Později se vyráběly tyto sodovkovače v moderním baňatém tvaru s metalickým povrchem.

Babička měla sodovku bez supermarketu

Sifonová láhev ještě před několika desetiletími nechyběla v žádné domácnosti. Na kuchyňské lince měla své stálé místo a málokdo si uměl představit léto bez domácí sodovky. Stačilo koupit bombičky, napustit láhev vodou, párkrát otočit mechanismem a obyčejná voda se proměnila v sodovku. Tento pomocník patřil ke stejně běžnému vybavení jako konvice nebo tlakový hrnec.

Tenkrát se nechodilo pro sodovku do supermarketů. Vždyť ony vlastně žádné nebyly. Nenakupovaly se balíky plastových lahví s perlivou vodou. Díky sodovkovači si ji doma vyrobil každý sám. A neřešili jsme, kam s prázdnými obaly. Sifonová láhev byla vždycky po ruce. Přidala se trocha ovocného sirupu a člověk získal božský osvěžující nápoj. Jen si musel vždycky včas vyměnit prázdné bombičky za plné. To jste popadli starou krabičku s deseti bombičkami a upalovali do nejbližší prodejny, kde jste za pět korun koupili novou.

Na přelomu století zmizely

Já vlastně ani nevím, proč začaly sifonové láhve z domácností mizet. Vždyť dělaly dobrou službu. V mžiku měl člověk litr bublinkové vody, aniž by musel běhat nejprve s těžkými balíky plastových lahví a pak ještě do kontejneru s odpadem. Anebo jsme uvěřili, že všechno nové musí být automaticky lepší? A podlehli jsme kouzlu plastových lahví, které se tehdy tvářily jako vrchol pokroku… A také je pravda, že se původní sodovkovače přestaly vyrábět.

Když neslouží, nemusí ani překážet

Možná ji máte stále někde doma. Na půdě nebo ve skříni s drobným harampádím. A myslíte si: „Jednou se může hodit.“ Tak ten okamžik nastal právě teď. Staré sifonové láhve totiž nejsou jen kus kovu a skla. Jsou vzpomínkou na dobu našich rodičů a prarodičů. A když dosloužily, stal se z nich vyhledávaný sběratelský sortiment.

Když harampádí objeví sběratel

Když se dnes někde původní sodovkovač objeví, kdejaký sběratel zajásá, neboť ho už dávno hledal do své sbírky. V dnešní době totiž sběratele a starožitníky zajímá všechno, co kdy našimi domácnostmi prošlo. Je to vlastně i způsob, jak zachovat kus minulosti pro další generace. Dokud tyto staré předměty ještě existují. Jednou všechny skončí někde na skládkách či spalovnách a děti našich dětí by byly ochuzeny o minulost. Takto se budou moci seznámit s životem svých předků alespoň v muzeích.

I film uchovává naši minulost

Anebo je lze občas zahlédnout ve starých filmech, televizních seriálech či mikro komediích. Ve starších filmech byl takový inventář samozřejmostí. Stačí si pustit některou z československých komedií ze sedmdesátých a osmdesátých let. Třeba Postřižiny nebo Vesničko má středisková. V kuchyních nechybí smaltované hrnce, hliníkové konvice ani legendární sifonové láhve.

Tehdy to nebyly žádné pečlivě vybrané rekvizity pro retro atmosféru. Byla to tehdejší realita. Když se však snímek z 50. až 90. let točí v dnešní době, musí rekvizitáři sáhnout do svých retro skladů. A když nemají, musí začít shánět; stejně jako sběratelé.

Máte doma ještě starou sifonovou láhev? A nechali byste si ji, nebo byste ji nabídli sběrateli?

Zdroje: SBazar, AtlasCentrum, OstatníBazoš, Wikipedia