Neznámé pravidlo koncesionářských poplatků: Češi, kteří nebudou reagovat, mohou zbytečně zaplatit tisíce korun

Koncesionářské poplatky jsou v poslední době velké téma. Část populace je zkrátka platit nechce. Argumentuje například tím, že na televizi stejně nekoukají nebo že mohou být příliš drahé pro domácnosti s nízkými příjmy. Právě u lidí, kteří počítají každou korunu, může hrát roli jedno málo známé pravidlo. Kdo si ho nepohlídá, může zbytečně přijít o tisíce korun.

Od loňského května se televizní poplatek týká podstatně širšího okruhu domácností. Za televizní přijímač se už nebere pouze televizor, ale kterékoliv zařízení, které umožňuje vysílání sledovat. Počítače, chytré mobily nebo tablety jsou dnes součástí téměř každé české domácnosti, a tak se změna dotkla i těch, kteří klasickou televizi vůbec nevlastní.

Jeden poplatek za celou domácnost

Rozšíření okruhu poplatníků ale neznamená, že musí platit úplně každý. Zákon počítá s několika výjimkami a jedna z nich se týká právě domácností s napjatým rozpočtem. Je s ní však spojena lhůta, kterou je potřeba hlídat. Její přehlédnutí se může prodražit.

Za domácnost se platí 150 korun měsíčně bez ohledu na počet přijímačů. Pokud má rodina více domácností, například rekreační chatu, pořád platí jeden poplatek. Sto padesát korun měsíčně nemusí na první pohled působit jako vysoká částka. Za rok už ale jde o 1 800 korun, které mohou být v některých rodinách znát.

Dvě stovky mohou chybět

Finanční stránka televizního a rozhlasového poplatku se řešila také v rozsáhlé diskuzi na serveru eMimino nedlouho poté, co se okruh plátců koncesionářských poplatků v roce 2025 rozšířil. Jedna z diskutujících upozornila, že nové platby mohou někteří lidé pocítit finančně. Jiná byla konkrétnější. Sama prý finančně nestrádá, dovede si ale představit řadu lidí, kterým „i ty pitomé dvě stovky budou chybět“.

V diskuzi se dále objevila připomínka, že právě pro domácnosti s nízkými příjmy zákon s úlevou počítá. Podmínky ale mají detail, který lze snadno přehlédnout nebo na který se ve víru všedních starostí zapomene. Zvlášť pokud člověk předpokládá, že jednou přiznané osvobození platí automaticky tak dlouho, dokud se jeho finanční situace nezlepší.

Nízký příjem může znamenat osvobození

Onou úlevou je osvobození od televizních poplatků pro jednotlivce či vícečlenné domácnosti. U jednotlivců platí, že jejich čistý měsíční příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí musí být nižší než 2,15násobek životního minima. U vícečlenné domácnosti se posuzují společné čisté příjmy jejích členů ve vztahu k životnímu minimu celé domácnosti.

Splňují-li žadatelé podmínku nízkých příjmů, musí o osvobození aktivně požádat. Pokud ještě nejsou v evidenci poplatníků, přihlásí se do ní a počkají na přidělení variabilního symbolu. Následně vyplní formulář „Oznámení poplatníka o splnění podmínek pro sociální osvobození“, který je k dispozici přímo na webu České televize. V něm je třeba uvést příjmy domácnosti za předchozí kalendářní čtvrtletí. Žádost lze odeslat e-mailem, datovou schránkou nebo klasickou poštou. Lidé, kteří platí poplatky přes SIPO, podávají žádost na pobočce České pošty.

Osvobození má jeden háček

Česká televize údaje uvedené v žádosti posoudí a žadatel dostane písemné vyrozumění. Tady ovšem nastává ten největší zádrhel. Osvobození kvůli nízkému příjmu platí maximálně šest kalendářních měsíců. Není tedy přiznáno trvale ani do okamžiku, kdy člověk zase začne více vydělávat.

Kdo tedy získal osvobození před několika měsíci a od té doby se o televizní poplatek nezajímal, měl by si ověřit, do kdy mu úleva platí. Česká televize jednoznačně uvádí, že jde o dočasnou úlevu a při trvajících nízkých příjmech je zapotřebí nárok znovu doložit. Kdo tak neučiní, tomu účinky osvobození po šesti měsících skončí a znovu se na něj vztahuje povinnost televizní poplatek hradit.

Úleva se může prodražit

Domácnosti s nízkými příjmy, které si konec osvobození nepohlídají, tak mohou začít dlužit na televizním poplatku. Při současných 150 korunách měsíčně jde za celý rok o 1 800 korun. To je přitom právě částka, kterou jim má osvobození pomoci ušetřit. Paradoxně tak mohou na přehlédnutou administrativní lhůtu doplatit právě ti, pro které byla tato úleva určena.

Věděli jste, že je osvobození od televizního poplatku kvůli nízkým příjmům potřeba po půl roce znovu doložit?

Zdroje: Česká televize, eMimino, Zákony pro lidi