Na mistrovství světa nastala absurdní situace. Této zemi se paradoxně vyplatí prohrát víc, než vyhrát

Ve fotbale obvykle platí, že kdo nastřílí víc branek, ten bere všechno, jenže i tahle poučka má svoje trhliny. Na šampionátu se totiž rýsuje souboj, ve kterém by se vítězství proměnilo spíše v trest než v odměnu. Stačí jediná konstelace v tabulce a rázem je výhodnější těsně padnout, než slavit.

Pravidla kopané vypadají jednoduše a pomalu každý školák je odříká zpaměti. Vyhraj, postupuješ dál, prohraj, sbal si věci. Jenže občas tomu tak přece jen není. Na šampionátu se rýsuje souboj, v němž by si oba soupeři nejradši plácli na bezbrankovou plichtu a v duchu se modlili, aby náhodou neskončili jako vítězové. 

Profesor místo trenéra

Na celou věc neupozornil jako první žádný kouč ani reportér, nýbrž akademik, který se fotbalem živit nemusí, a přesto mu jeho čísla nedají spát. Florian Ederer, ekonom působící na univerzitě v Bostonu a zároveň vášnivý fanoušek jednoho z aktérů, popsal pro deník The Times paradox, v němž se oběma celkům může hodit zápas spíše nezvládnout, než ovládnout. Sám tu situaci přirovnal k jedné z nejtrapnějších epizod fotbalové minulosti.

Tabulka, která staví kopanou na hlavu

Po dvou kolech panuje ve skupině J nezvykle jasno. O první příčku je dávno postaráno, suverénně ji s plným ziskem šesti bodů ovládla Argentina, kterou už nikdo dostihnout nezvládne. Na opačném pólu se krčí Jordánsko, jež obě svá utkání prohrálo a s turnajem se rozloučilo. 

Zbylá dvojice, Rakousko a Alžírsko, vstoupí do vzájemného souboje se shodným kontem tří bodů a vyřeší jedinou otázku, totiž kdo skončí druhý a kdo třetí. Na čtvrtou pozici nikdo z nich spadnout nemůže, protože oba dříve zdolali právě Jordánce, a v tabulce tak zůstávají za všech okolností nad nimi.

Hlavní hrdinové frašky

V hlavní roli stojí Rakousko a Alžírsko, dva celky, jež se v posledním dějství skupiny J potkají v Kansas City. Zrovna Rakousku by se podle dnešních propočtů hodilo spíš o gól padnout, než zvedat vítězně ruce nad hlavu. A jelikož řeč je o našem jižním sousedovi, bude se na to z českých obýváků koukat o poznání zvědavěji.

Proč je druhé místo horší než třetí

Celé kouzlo se skrývá v tom, kdo číhá ve vyřazovací fázi. Kdo skupinu uzavře na druhém místě, narazí se vší pravděpodobností na úřadujícího mistra Evropy, a tedy na jednoho z největších favoritů, kterým je Španělsko. 

Naopak třetí příčka otevírá dveře k mnohem přívětivějšímu soupeři a mění tak porážku v nečekanou výhodu. 

Bronz jako objížďka, ne ostuda

Letošní turnaj nabobtnal na čtyřicet osm účastníků, takže do dalších bojů prochází i osmička nejlepších týmů ze třetích míst. Bronzová příčka proto nevoní porážkou, ale mazaně zvolenou zkratkou. Z třetí pozice ve skupině J může cesta směřovat třeba k Belgii nebo Egyptu, což je proti střetu se Španěly procházka růžovým sadem. Alžířanům navíc k téhle variantě bohatě postačí remíza.

Tahle situace není v dějinách kopané žádnou novinkou. Vraťme se do léta roku 1982, kdy se na mistrovství světa odehrál zápas, po němž zůstala obzvlášť hořká pachuť. Uchytil se pod přezdívkou hanba z Gijónu a v hlavních rolích se objevili tehdejší Západní Němci společně s Rakušany.

Oba tábory tenkrát předem věděly, že je do další fáze pošle německá výhra o jediný gól. Přesně to se po brzké brance stalo, a tak zbytek utkání proměnily v poklidnou výměnu přihrávek, při které se nikdo neobtěžoval o vstřelení další branky. 

Největším poškozeným se tehdy stalo právě Alžírsko, které kvůli dvojici německy mluvících sousedů doplatilo na vyřazení. Zůstává tak otázka, jestli podobné zápasy do moderní kopané ještě patří, nebo jde o vychytralost na hraně slušnosti. Co myslíte?

Zdroje: voetbalzone.nl, cs.wikipedia.org, tn.nova.cz