Diváci zůstali bez slov: ČT po 12 letech definitivně vypla legendu, která byla symbolem českého dětství

Bylo to na sklonku roku, kdy se z České televize vytratil pořad, na který celá generace čekala každý čtvrtek jako na svátek. Dvanáct let bavil, vzdělával a ukazoval dětem svět, který byl vzhledem k okolnostem jinak nedostupný. Jeho moderátoři se stali televizními oblíbenci a seriály, které v něm běžely, si pamatujeme dodnes. 

Přiběhli jste ze školy, hodili aktovku do rohu a zapli televizi. Máma vám výjimečně nenadávala, táta to nechtěl přepnout na zprávy a i mladší sourozenec na chvíli přestal prudit. Ve čtvrtek odpoledne se celá rodina sešla u jednoho televizoru, protože věděla, že to, co poběží, stojí za pozornost. Nic jiného ostatně ani na výběr nebylo.

Sledovanost tohoto pořadu byla podle dostupných údajů tak obrovská, že v žebříčku popularity šlapala na paty samotnému zpravodajství. 

Pár tónů z osmibitového počítače

Jiří Kolafa napsal pár tónů, které se na dvanáct let staly součástí českého dětství. Znělka působila, jako by ji vyrobili v nějakém vesmírném středisku, přitom ji autoři poskládali na osmibitovém počítači, což ovšem v roce 1984 bylo to nejlepší, co šlo sehnat. A vy jste to celé sledovali z gauče v paneláku a připadali jste si, jako byste právě nakoukli do budoucnosti.

Pořad se poprvé objevil na obrazovkách 11. dubna 1984. Vytvořila ho dramaturgyně Marie Bezděková a od prvních dílů bylo poznat, že tady někdo pochopil, co děti skutečně chtějí. Nebylo tam žádné nudné pionýrské poučování. Místo toho se vysílaly zahraniční seriály, animáky a rozhovory s lidmi, kteří této generaci měli co říct. 

Jak se hlasovalo bez mobilu a bez internetu

Pořad se jmenoval Magion a své jméno dostal po první československé družici vypuštěné na oběžnou dráhu v říjnu 1978. Kosmický motiv prostupoval celou jeho vizuální stránkou, od loga po úvodní animaci. Ale pojďme k tomu, co z něj dělalo opravdový hit. Bylo to takzvané Magické oko, tajemný objekt uprostřed studia, ze kterého moderátor pokaždé vytáhl nějaký nečekaný předmět. 

Nikdo předem nevěděl, co to bude. Následoval rozhovor s hostem o tom, co z oka vypadlo, a tyhle besedy byly mnohdy zajímavější než samotné seriály. Kromě toho mohli diváci telefonicky hlasovat o tom, který seriál chtějí příště vidět. Vzali sluchátko od vytáčecího telefonu a doufali, že se dovolají. 

Rosák odešel a přišel „pan Magion“ 

Za dvanáct let se u mikrofonu Magionu vystřídalo několik moderátorů. Rostislav Kuba, Jan Rosák, Petr Jančařík, Jiří Chalupa, Michal Jagelka. Ale většina pamětníků si vybaví dva z nich. Jan Rosák, kterého dnes celé Česko zná hlavně díky Videostopu, ve skutečnosti začínal svou velkou televizní kariéru právě tady, v Magionu. 

Když ale Rosák odcházel, musela redakce rychle někoho najít. A tehdy se ozval Petr Jančařík. Respektive, Rosák ho doporučil, protože se znali z rozhlasu. Jančařík, rodák z Plzně a syn dvou herců, přišel do rozjetého pořadu a během pár měsíců si ho přivlastnil natolik, že mu lidé na ulici začali říkat „pane Magione“. 

V rozhovoru pro Český rozhlas sám přiznal, že ho tenhle přívlastek jako správného ješitu těší, i když pořad moderoval zhruba pět až šest let. Jančaříkův syn Michal se později také stal moderátorem, uváděl předpověď počasí, ale kvůli zdravotním komplikacím skončil na invalidním vozíku.

Seriály, kvůli kterým se nedalo od televize odlepit

Moderátor je polovina úspěchu, ale bez kvalitního obsahu by ani Rosák s Jančaříkem dvanáct let neutáhli. Populární byl třeba Pes Goro, jehož cestu domů sledovalo celé Československo se zatajeným dechem. Animovaný seriál Byl jednou jeden život, ze kterého se děti dozvěděly o lidském těle víc než z hodin přírodopisu, byl také skvělý. Nechyběly ani Dva roky prázdnin podle Julese Verna. 

Poslední díl Magionu odvysílala Česká televize 19. prosince 1996. Pamatujete ještě na Magion? 

Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, plzen.rozhlas.cz