Slavnou českou komedii málem zničil alkohol. Režisér Jiří Menzel musel kvůli opilému herci zastavit natáčení

Kamera běžela, štáb postával v noci u hospody a hlavní představitel se sotva držel na nohou. Šlo o komedii, kterou u nás zná skoro každý a která se v televizním programu objeví několikrát do roka. Režisér tehdy riskoval pořádný malér u tehdejších mocných, jen aby scénu vůbec zachránil. 

České komedie a hospodská poetika k sobě patří jako knedlík ke svíčkové. Výčep, štamgasti u okna, řeči o ničem, a přitom o všem podstatném. Potíž nastane ve chvíli, kdy se atmosféra scénáře přelije do zákulisí a herec před kamerou už podnapilého nehraje, protože jím opravdu je. 

Za normalizace se na podobné prohřešky dívalo shovívavěji než dnes, což ovšem režisérovi natáčecí den ani trochu neusnadňovalo.

Noční natáčení, které se zasekalo

Scéna měla být hotová za chvilku. Noční natáčení probíhalo kousek od hospody, figuroval v něm esenbák a cyklisti, kterým domlouvá, ať po alkoholu nesedají na kolo. Potíž byla v tom, že představitel zákona a pořádku na tom v tu chvíli nebyl o nic lépe než ti, které měl kárat. 

Řeč je o Slavnostech sněženek, komedii, kterou v roce 1983 natočil Jiří Menzel podle knihy Bohumila Hrabala. Roli esenbáka Vyhnálka dostal Josef Somr a při nočním natáčení dorazil na plac ve stavu, který se před objektivem zamaskovat jednoduše nedal. 

Menzel to později popisoval, že „Pepíček Somr byl nádherně sťatej“. Právě proto se scéna nedala dokončit napoprvé a mezi prvním záběrem a použitelným výsledkem stály těch pokusů hned několik.

Menzel scénu zastavil a Somra musel z části vystřihnout

Zdálky to ještě ušlo. V celku se opilost dala zamaskovat v pohybu a v šeru, jenže detailní záběry už byly o poznání horší. Tam už je vidět každé mrknutí i to, kam se herci stáčí pohled. A přesně v tu chvíli bylo jasné, že se nikam nedojde a že se scéna bude točit znovu, až se Pepík Somr vyspí.

Z krátké noční sekvence se tak stal maraton na několik nájezdů, který stál štáb čas, nervy i korunu navíc. Menzel navíc musel Somra v hotovém filmu částečně vystřihnout, protože se obával reakce tehdejšího vedení.

Soudruzi hlídali každý knoflík na uniformě

Menzel prošel před natáčením několika povinnými sezeními u stranických funkcionářů. Jeden mu vysvětloval, kde jsou hranice zobrazení tehdejšího života, druhý dohlížel na to, jak má vypadat správný příslušník Veřejné bezpečnosti. 

Opilý policista v záběru by tedy nebyl roztomilá perlička, ale docela vážný průšvih. Podobně tvrdohlavě se pak režisér bránil i u záběru s přehozem připomínajícím anglickou vlajku, kdy komisi vzkázal: „Já řekl, že to stříhat nebudu.“

Do režie mu mluvil kolega, který si zahrál žravého Karla

Slavnosti sněženek byly plné svérázných povah. Hrabal se kolem štábu neustále motal a nakonec se ve filmu mihne jako dělník od pily, kterému na hlavě sedí čepice připomínající železničáře. 

Roli žravého Karla si střihl režisér Jiří Krejčík, který kolegovi mluvil do práce tak vytrvale, až jednou sám zavelel k zastavení kamer. Když ho Menzel napomenul, že režii má na starosti on, dostal odpověď: „To jo, ale blbě!“ 

Výjimka to rozhodně nebyla

Kdo si myslí, že šlo o ojedinělý úlet, vzpomeňme klidně na další tuzemské klasiky. U závěrečné fackovací scény ve filmu Slunce, seno a pár facek se hercům do rvačky vůbec nechtělo, dokud komparzisté nepropašovali na plac láhev pálenky. 

Marie Poledňáková zase marně zakazovala alkohol při natáčení komedie S tebou mě baví svět, protože pánská část osazenstva si ho nechala nosit od horské služby. Co si myslíte vy? Patří podobné zákulisní historky ke kouzlu starých českých komedií, nebo jde o neprofesionalitu, kterou si dnes zbytečně romantizujeme? 

Zdroje: zeny.iprima.cz, ahaonline.cz, nasregion.cz