Karlštejn se může jít zahrabat. Na tomhle nenápadném hradě se natáčela nejkrásnější česká pohádka

Každý druhý Čech vyjmenuje pět pohádkových hradů, aniž by se vůbec nadechl. Karlštejn, Bouzov, Křivoklát, Švihov, Kokořín. Jenže ten nejpohádkovější z nich v žádném takovém seznamu většinou nefiguruje a spousta lidí ho ani neumí najít na mapě. 

Přitom právě na něm vznikaly scény z filmu, který má na ČSFD o fousek lepší hodnocení než Tři oříšky pro Popelku i než Byl jednou jeden král. 

Hrad, který nikdo nepostavil, ale vytesal

V Libereckém kraji, kousek od Nového Boru, trčí z údolí Dobranovského potoka obrovský pískovcový suk. Ten má třicet pět metrů do výšky, sto metrů na délku. Na jeho temeni kdysi stávala středověká pevnost, ale většinu prostor do kamene nevystavěli zedníci, nýbrž je tam ručně vysekali poustevníci. 

Celý komplex chodeb, kaplí, teras a místností vznikl postupně od konce sedmnáctého století, kdy hrabě Ferdinand Hroznata z Kokořova předal zdevastovanou zříceninu do péče řeholníkům. Prvním z nich byl muž jménem Konstantin, zřejmě vyučený stavitel, který do měkkého pískovce vymodeloval kompletní klášterní zázemí včetně jednolodního kostela. 

Další poustevník po něm maloval na skalní stěny sluneční hodiny. Celkem se jich tam vystřídalo šest a každý po sobě zanechal v kameni svůj otisk. Císař Josef II. poustevnu v roce 1782 zrušil, rod Kinských z ní pak udělal romantický výletní cíl a tím to místo zůstalo dodnes.

Historie tohoto hradu je docela divoká i bez poustevníků. Ve středověku ho vlastnil loupeživý rytíř Mikeš Pancíř ze Smojna, který z něj podnikal nájezdy do Lužice a pak se divil, že si pro něj přišla trestná výprava. Lužičané mu hrad zbořili, on ho opravil a vesele loupil dál. Později přišli Švédové, kteří v roce 1639 celou stavbu vypálili, a tím se uzavřela vojenská kapitola této skály. 

Na této skále se zrodilo nejslavnější české filmové peklo

Skalní hrad Sloup v Čechách si v polovině osmdesátých let vybral režisér Hynek Bočan jako jednu z lokací pro film S čerty nejsou žerty. Tedy pro pohádku, kterou Česko miluje. Na ČSFD si drží pozici nejlépe hodnocené české filmové pohádky, takže označení „nejkrásnější“ rozhodně není přitažené za vlasy.

Co přesně se tady točilo? Především peklo. Scény, kde Lucifer v podání Karla Heřmánka zuří za svým kamenným stolem, kde se váží hříchy babičky Máchalové a kde čerti táhnou hříšnici Dorotu po schodech do podsvětí. Dvouramenné barokní schodiště, původně vysekané pro potřeby poustevníků, se ve filmu proměnilo ve vchod do pekelné říše. 

A dvě umělé jeskyně v úpatí skály, kterým místní říkají grotty, posloužily jako Luciferova trůnní síň. Samotné filmové peklo se ale netočilo pouze v okolí tohoto hradu. Rozsáhlejší pekelné interiéry vznikaly v pískovcových jeskyních nedaleko České Lípy, které v té době plnily dost překvapivou funkci. Sovětská armáda tam skladovala brambory. 

Film stál dvakrát víc než ostatní pohádky

Rozpočet S čerty nejsou žerty dosáhl devíti milionů korun, což bylo v roce 1984 mnohem více, než co stál průměrný český film. Důvodem bylo mimo jiné neustálé přesouvání štábu mezi lokacemi po celých Čechách. Pohádkový zámek knížete se natáčel v Průhonicích a třeba takové scény z vězení vznikaly na hradě Kost v Českém ráji.

Natáčení provázely i docela nebezpečné momenty. Čertovské kostýmy vznikly podle hodně neobvyklé předlohy. Režisér Bočan požádal svého syna, tehdy učitele na základní škole, aby jeho žáci načrtli, jak podle nich vypadá čert. Z těch výtvarných představ pak maskéři na Barrandově ušili masky a obleky. 

Problém ovšem byl, že zvolená látka při kontaktu s otevřeným ohněm připomínala zápalku. Během pekelných scén vzplály kostýmy hned třem hercům, jedním z nich byl i Ondřej Vetchý. Po natáčení musela být na place přítomna sanitka a nechyběla zpřísněná požární opatření.

Jestli máte svůj oblíbený „neznámý“ hrad, o kterém si myslíte, že by si zasloužil mnohem víc pozornosti, dejte nám to vědět do komentářů. 

Zdroje: csfd.cz, novinky.cz, kudyznudy.cz, cs.wikipedia.org