Manžel si myslí, že každý večer sleduju seriály. Už čtvrtý měsíc jsem nezapla televizi a on nic netuší

Honza žije v klidném přesvědčení, že jeho žena tráví večery u seriálů. Přijde pozdě z práce, ona sedí v obýváku, všechno vypadá normálně. Jenže normální to není už čtyři měsíce. Něco se v jejich domácnosti změnilo a Honza o tom nemá ani ponětí. 

Začněme u ženy, kvůli které tenhle článek vznikl. Budeme jí říkat Tereza, i když ve skutečnosti se jmenuje jinak. Tereze je čtyřicet dva, má dvě školou povinné děti a pracuje na zkrácený úvazek. Po večerech patřila k těm spolehlivým divačkám, na které se televizní stanice mohou spolehnout. 

Její muž Honza, který chodí z práce pozdě, ji po léta vídal v jedné a téže pozici, zabalenou v dece s pohledem upřeným na obrazovku. A pak jednou Tereza seděla před rozsvícenou televizí, běžela v ní nějaká detektivka a ona si najednou uvědomila, že netuší, kdo koho v tom příběhu připravil o život. Sledovala to přes hodinu a nedokázala říct, jak se jmenuje jediná postava. 

Oči koukaly, ale hlava byla úplně někde jinde. Přemýšlela o tom, co koupí dětem ke svačině, jestli zaplatila pojistku a kdy naposledy si s Honzou sedli a normálně si popovídali.

Televize nás drží na gauči

Než prozradím, co přesně Tereza udělala, zastavme se u jedné důležité věci. Proč nás vlastně ta bedna v obýváku tak přitahuje, i když se na ni vlastně nedíváme? Psycholog Adam Suchý to vysvětluje tím, že lidé jsou odedávna přitahováni příběhy cizích, protože na určitou dobu utečeme od svých reálných starostí a pozorujeme cizí osudy, které bývají občas i horší než naše vlastní.

Místo abychom řešili vlastní problémy, koukáme, jak je řeší fiktivní postavy. A streamovací služby to celé ještě přiostřily, protože nový díl se spustí automaticky a vy byste museli aktivně vstát a říct si „dost“. Což vyžaduje víc vůle, než by se zdálo.

Obrazovky navíc vyzařují modré světlo, které připomíná denní svit a v mozku potlačuje tvorbu melatoninu. Jednoduše řečeno, usínání u televize nepřináší kvalitní spánek a odborníci proto doporučují se elektronickým zařízením před spaním raději vyhnout. 

Konec vysílání v obýváku

Nakonec Tereza televizi vypnula. Tak jednoduché to bylo. Prvních pár minut jí bylo nepříjemně. To ticho na ni doléhalo jako fyzická tíha. Slyšela tikání hodin, kapání kohoutku v kuchyni i jak venku projelo auto. A pak si uvědomila, že ten klid vlastně není nepříjemný, jen je nezvyklý. A že její hlava, zbavená neustálého přídělu cizích příběhů, začala sama produkovat zajímavější myšlenky.

Ten první tichý večer se protáhl na druhý, pak na celý týden. A pak na měsíc. A teď, když spolu mluvíme, jsou to čtyři měsíce, co nezapla televizi. Honza se přitom nic nedozvěděl, protože přichází z práce pozdě a Tereza sedí v obýváku přesně tam, kde vždycky, jen bez civění na obrazovku.

Sluchátka místo ovladače

Tereza začala poslouchat podcasty. A ne ledabyle, mezi dveřmi, jak to dělá většina z nás. Ona si z toho udělala plnohodnotný večerní rituál. Sluchátka na uši, nohy na gauč a svět kolem přestane existovat. Prý ji to vtáhne lépe než jakákoliv televizní kriminálka, protože si musí všechno sama domýšlet a představovat. A jako bonus, usíná v tmavé místnosti místo u blikající obrazovky, takže se ráno poprvé za dlouhou dobu budí bez pocitu, že celou noc proflámovala.

Tereza si oblíbila hlavně dva podcasty. Prvním jsou Hlasy zločinu, které jdou po reálných českých kriminálních případech a rozkrývají je kousek po kousku. A tím druhým, u kterého se podle vlastních slov občas hlasitě zasměje a vzbudí tím děti, jsou Pindy z gyndy, kde si gynekoložka s porodní asistentkou berou na paškál všechno, co ženám v ordinaci nikdo pořádně nevysvětlí.

Tereza mi vyprávěla, jak jí podcasty vrátily něco, co jí televize roky brala, a to schopnost vlastní představivosti. Když poslouchá vyprávění o historickém případu, sama si v hlavě maluje scény, domýšlí detaily nebo představuje místa. U televize za ni tyhle práce vždycky udělal někdo jiný. 

Navíc jí přijde, že si z poslechu pamatuje mnohem víc než z koukání na obrazovku, protože mozek při poslechu pracuje jinak, soustředěněji. A co vy? Dokázali byste odložit ovladač? 

Zdroje: zena.aktualne.cz, ceskepodcasty.cz, focus-age.cz