Na jediném dílu Ulice pracuje přes 150 lidí. Jeden z nich má úkol, o kterém diváci vůbec netuší

Když se rozběhne natáčení Ulice, promění se hostivařská hala v jedno velké mraveniště. Sejde se tu přes sto padesát lidí, z nichž drtivá většina zůstane divákovi navždy neznámá. Každý má svou přesně vymezenou roli, od světel přes zvuk až po rekvizity. 

Ulice běží na Nově od září 2005 a mezitím se vyšvihla na nejdéle vysílaný nekonečný seriál, který u nás kdy vznikl. Natáčí se v bývalé hostivařské tiskárně, kde na ploše kolem šedesáti krát čtyřiceti metrů stojí kulisy s devíti činžáky, jejichž atrapy sahají do třinácti metrů. Kdo do těch prostor poprvé nahlédne, ztratí iluzi malebné čtvrti během jediné vteřiny. 

Skutečný chod areálu totiž připomíná spíše nepřetržitý provoz, kde se v přesných cyklech chrlí minuty děje. Dva samostatné štáby zvládnou za den nasnímat zhruba dvacet minut toho, co pak uvidíte na obrazovce.

Zástup profesí, na které se v titulcích sotva dostane

Většina lidí si pod slovem seriál představí herce a někoho, kdo na ně volá „kamera, klapka, akce“. Realita je ale docela jiná. Kolem scény krouží asistenti režie, zvukaři s mikrofony na dlouhých tyčích, osvětlovači, kostymérky, maskérky, produkční, lidé od rekvizit a spousta dalších. 

Jeden štáb se skládá přibližně z pětatřiceti lidí a ve stejný čas jedou štáby dva, takže samotného technického personálu je kolem sedmdesáti. Připočtěte k tomu hereckou rodinu, kterou za dvě dekády prošlo přes čtyři sta tváří, a rázem se dostáváte přes onu magickou hranici sto padesáti lidí.

Ten, koho v seriálu nikdy nezahlédnete

V celém tom pestrém zástupu se ukrývá profese, která nemá se svícením, střihem ani hraním nic moc společného. Přímo v areálu totiž najdeme opravdového kuchaře a jeho denní náplní je připravovat skutečná, teplá jídla. Ve chvíli, kdy herci před kamerou předvádí co nejlepší výkony, emoce proudí na všechny strany a kdekdo lítá sem a tam, se pár kroků od toho všeho dění v zázemí chystají porce pro celý štáb i pro herce. 

O výdej se stará ještě personál bufetu, kam se herci i technici stahují vždycky, když padne klapka a je k dispozici minutka na svačinu. Možná to zní jako podružnost, jenže zkuste makat od půl šesté ráno s prázdným žaludkem. Sytý štáb samozřejmě odvede pokaždé lepší práci než ten, kterému kručí v břiše.

U výčepu se čepuje, ale z kohoutku nekape

Mezi diváky se vžilo přesvědčení, že hospoda U Henryho slouží jen jako namalované pozadí. Opak je pravdou. Do půllitrů putuje reálný nápoj, byť v nealkoholické podobě, který na sebe v příběhu bere vymyšlené jméno Hostivar. Za tou etiketou se schovává obyčejný Birell.

Během prvních devíti let se v této seriálové hospůdce vypilo bezmála osmačtyřicet tisíc těchto piv. Úsměvné na tom je, že zatímco pěna v kulisách teče proudem, teplá ani studená voda z tamních kohoutků nikdy nepoteče.

Talíře, které musí zaujmout kameru i naplnit žaludek

Zacházení s jídlem se ale zdaleka netýká jen zázemí pro štáb. Rekvizitáři musí dohlížet, aby všechno, co postavy pokládají na stůl a berou do ruky, vypadalo naprosto uvěřitelně. Nejtvrdší hlavolam přinášejí vánoční epizody, jež se kvůli nutnému předstihu točí už během října, takže obstarat cukroví, svícny a stromkové ozdoby není zrovna snadné. 

Když si člověk uvědomí, že se na jednom natáčení protne přes sto padesát lidí, přestane být překvapivé, že se mezi nimi najde i profese tak nečekaná jako kuchař u sporáku. Seriálová výroba totiž dávno není jen věcí herců a režie, ale hlavně plynulého provozu, který musí fungovat od časného rána do večera. 

Bez zázemí v podobě jídla, rekvizit a přesné organizace by se natáčení zastavilo během pár hodin. A co vy, díváte se na Ulici, nebo patříte k jejím kritikům?

Zdroje: blesk.cz, csfd.cz, kinotip2.cz