„Nenechám rodiče napospas televiznímu vymývání mozků. Pravidelně kontroluji, co sledují v televizi,“ říká Hana

Když rodiče zestárnou, role se někdy nenápadně obrátí. Děti začnou zjišťovat, jestli mají doma dost léků, zda zaplatili složenky nebo nepotřebují dovézt nákup. Pomáhají jim nastavit nový telefon, objednat se k lékaři a občas zkontrolují, jestli někdo nepodlehl podvodnému telefonátu. Jedna věc ale zůstává úplně stranou.

Přesto u ní někteří lidé tráví několik hodin denně. Televize už navíc dávno není jen přehlídka obyčejných programů. Na obrazovce může běžet YouTube, internetový prohlížeč, sociální síť nebo nekonečný proud doporučených videí. Člověk začne receptem na buchtu a za pár kliknutí může skončit u hodinového pořadu, jehož autor vysvětluje, že prakticky všechna velká média lžou.

Problém není v tom, že by starší lidé automaticky věřili všemu, co vidí. Tak jednoduché to není. Americká psychologická asociace zmiňuje: „Vůči dezinformacím jsme do určité míry zranitelní všichni. Roli hraje vzdělání, schopnost analytického uvažování, emoce, důvěra ke zdroji i to, kolikrát se s určitým tvrzením setkáme. Opakování totiž může zvyšovat pocit, že je informace pravdivá, i když pravdivá není.“

O jeden telefon se postaráme

Český výzkum organizace Elpida zaměřený na lidi starší 55 let ukázal zajímavý paradox. Potomci často pomáhali rodičům s počítačem, zabezpečením nebo technickými problémy. O samotných informacích se už ale mluvilo různě. Přitom právě rodinní příslušníci patřili mezi lidi, na které se starší účastníci při nejistotě obraceli. Výzkumníci zároveň zjistili, že mezigenerační rozhovor může pomáhat s orientací, ale někdy samozřejmě vede také ke konfliktům.

A právě tady se dostáváme k Haně. U svých rodičů už dávno nekontroluje jen to, zda jim funguje telefon. „Nenechám rodiče napospas televiznímu vymývání mozků. Pravidelně kontroluji, co sledují v televizi,“ říká. Výraz vymývání mozků je samozřejmě nadsázka. Její přístup ale otevírá docela vážnou otázku. Víme vůbec, čím si naši rodiče nebo prarodiče několik hodin denně plní hlavu?

Na YouTube může vzniknout úplně jiný svět

Výzkum zveřejněný letos v časopise Nature Aging sledoval skutečné internetové chování 1 059 Američanů. Celkové množství návštěv nedůvěryhodných zdravotních zdrojů bylo malé, s věkem ale rostlo. Starší lidé navíc sledovali YouTube celkově méně než mladší, větší podíl jejich zhlédnutého obsahu však pocházel z nekvalitních zdrojů. Autoři zároveň zdůrazňují, že nejde o problém všech seniorů, spotřeba pochybného obsahu byla soustředěná jen u části z nich.

Tohle rozlišení je důležité. Bylo by nesmyslné začít rodičům kontrolovat dálkový ovladač jen proto, že překročili určitý věk. V některých situacích mohou navíc starší lidé rozeznávat nepravdivé informace stejně dobře nebo dokonce lépe než mladší. Současně ale některé studie nacházejí u starších uživatelů častější kontakt se zavádějícím obsahem nebo jeho sdílení. Jsou totiž častěji i cílovou skupinou. Proto to nemají tak lehké.

Místo kontroly si všímejte změn v chování a názorech. Rodič, který ještě před půl rokem sledoval několik různých zdrojů, najednou tvrdí, že všichni kromě jednoho youtubera lžou. Každou událost vysvětluje spiknutím, je po zprávách pravidelně vystrašený nebo rozzlobený a odmítá cokoliv, co odporuje jeho oblíbenému kanálu. Pak má smysl se zeptat, co vlastně sleduje, a nějakým způsobem to řešit, ale jako dospělý s dospělým.

Zákaz kanálu většinou není dobrým začátkem

Nejhorší možností by bylo přijít k rodičům a oznámit jim, že ode dneška rozhodujeme, co smějí sledovat. To není mediální gramotnost, ale patronizování dospělého člověka. Mnohem užitečnější může být obyčejná otázka. Kdo ten člověk ve videu je? Odkud tuto informaci vzal? Dá se najít původní studie? Píše o tom ještě někdo jiný?

Právě společné ověřování dává smysl i podle výzkumů. Experiment se staršími dospělými ukázal, že už hodinový kurz digitální gramotnosti zvýšil schopnost rozlišovat pravdivé a falešné zprávy ze 64 na 85 procent. Kontrolní skupina se prakticky nezlepšila. Proto například Masarykova univerzita spustila projekt vzdělávání seniorů v oblasti dezinformací.

Mluvit spolu je důležitější, než kontrolovat historii

Možná tedy není potřeba rodičům potají projíždět historii YouTube. Mnohem důležitější je vědět, odkud berou informace, a pravidelně se s nimi bavit o tom, co se děje.

Český výzkum Elpidy ostatně ukázal, že osobní kontakt s mladší generací může starším lidem nabídnout jiný pohled na události a pomoci při orientaci v nejasných informacích. Zároveň ale platí, že respekt musí fungovat oběma směry.

Starší rodiče nepotřebují informačního policistu. Potřebují stejné věci jako my všichni. Více zdrojů, možnost pochybovat, schopnost ověřovat a někoho, s kým mohou bez zesměšňování probrat zprávu, která jim připadá podezřelá. Možná tedy při příští návštěvě nebude nejdůležitější otázkou jen to, zda mají nakoupeno.

Zkuste se někdy zeptat také: „Mami, tati, na co se teď vlastně díváte?“

Zdroje: apa.org, medialka.elpida.cz, nature.com, sml.standford.edu, muni.cz