Starý zvyk zmizel: Televize na komodě už není v módě, nový trend mění české obýváky a šetří místo

Včera jsem si všiml jedné věci, která mi dřív unikala. Uvařím si takhle kávu a sednu si do obýváku s knížkou, že chci mít klid. Jenže oči mi ve chvíli, kdy kniha není tak čtivá, začnou utíkat po místnosti. V tu chvíli se zamyslím a koukám na černou obrazovku. Televize je v tu chvíli sice vypnutá, přesto v místnosti působí jako rušič. Pomyslel jsem si, že musí být nějaký způsob, jak tomu zamezit, a taky že je.

Poslední dobou se u nás začíná rodit nový trend, který se šíří čím dál víc. Televize už nemusí trůnit na komodě ani viset jako černé okno na bílé zdi. Místo toho dostává vlastní místo, takové, které nepřebíjí zbytek obýváku a zároveň řeší to, co nás u televize často vytáčí. Odlesky, kabely, špatnou výšku, věčné přeměřování gauče a hádky, jestli je lepší sedět víc vlevo, nebo vpravo.

Výborná televize a stejně k ničemu

Tohle zná skoro každý. Koupíte novou televizi, první večer si řeknete, že ten obraz je luxus, barvy krásné, kontrast hluboký, všechno vypadá jako v kině. Jenže pak přijde ráno nebo odpoledne, do okna praží slunce, v obrazovce se vidíte jako v zrcadle a najednou je tu problém. Vidíte víc svůj obličej než samotný film. Do toho světla, lesklá podlaha anebo okolí, které vás ruší od filmu. A v tu chvíli začnete pochybovat, jestli to nebylo jen vyhození peněz, pořídit si lepší televizi.

Skoro jakákoliv televize vám samotný problém nevyřeší. Ten totiž spočívá v samotném umístění televize a je více než častý. Když je obrazovka přímo proti oknu, je úplně jedno, jestli máte televizi za půl milionu. Stejně tak, když ji pověsíte moc vysoko nebo máte okolo moc dekorací či jiných rušivých elementů.

Televize, která neruší, když je vypnutá

Dnes se čím dál víc prosazuje jiný trend. Obrazovka má být na očích jen ve chvíli, kdy ji sledujete. Protože obývák už není jen místnost na sledování televize. Je to prostor, kde se často schází návštěvy a kde si čteme, relaxujeme, meditujeme a děláme jiné produktivní činnosti. Často tak slouží televize jako podkres, ale k tomu nemusí být vidět, protože na ní často pouštíme jen hudbu. Velký černý obdélník v obýváku je prostě rušivý prvek, i když je technicky dokonalý, a zároveň vás láká k tomu neustále zkusit, co v telce dávají.

Nejčastější řešení, které vídám poslední měsíce i u známých, je zapuštění televize do nábytku nebo do stěny a přidání jednoduchého krytu. Několikrát jsem viděl vkusný posuvný panel nebo skříň, která ladí se zbytkem interiéru. Princip je pořád stejný. Chcete se dívat, tak televizi odkryjete, a v době nečinnosti vás neruší ani neláká k neřestem. Navíc místnost najednou působí větší a čistší. Také kabely můžete krásně schovat, nemusíte utírat prach z televize, kterého je často těžké se zbavit. To je za mě asi nejlepší část, protože jsem pověstný tím, že nesnáším utírat prach.

Prostor navíc, který je v bytě znát

Dřív dávala komoda pod televizí smysl, protože televize byly těžké a potřebovaly stabilní základ. Dnes jsou obrazovky tenké a lehké, jenže nábytek často zůstal stejný. Masivní skříňka, hromada poliček, někde set top box, herní konzole, reproduktory, kabely, dekorace. Najednou máte půl stěny obsazenou něčím, co ve finále polovinu času vůbec nepoužijete, a celé to vychází jen ze starého zvyku, který nám už dávno neslouží.

Když televizi zabudujete do sestavy nebo do výklenku, prostor se zklidní a často se i reálně uvolní místo. Není to jen pocit. V menších bytech se počítá každý centimetr. Místo hluboké komody může být mělká sestava nebo jen panel se skrytým úložným prostorem. A když se to udělá chytře, získáte i místo na knihy, gramofon, květiny nebo prostě na něco, co se vám zrovna hodí. Ale i prázdné místo je dnes v bytě vlastně luxus.

Jednoduchá pravidla, která vám změní život

Nemusíte hned bourat stěny ani volat architekta. Často stačí přemýšlet nad třemi věcmi.

• První je světlo. Neotáčet obrazovku proti oknu, pokud to jde. Lepší je mít světlo z boku, případně přidat závěsy.
• Druhá je pozadí. Když je televize na čistě bílé zdi, působí ostře a rušivě. Tmavší, matný podklad dělá překvapivě hodně. Obraz pak působí kontrastněji, odlesky jsou menší a celkově to vypadá, jako byste si koupili lepší model. Třetí je výška. Oči by měly mířit zhruba do spodní až střední části obrazovky. Jakmile je televize moc nahoře, tělo se kroutí, krk trpí a po dvou hodinách vás bolí.
• Důležitá je i čistota okolí. Když je kolem obrazovky chaos, mozek je pořád v pohotovosti a nedokáže vypnout. Když je okolí jednoduché, sledování je příjemnější a vy se dokážete víc uvolnit.

Zdroje: volny.centrum.cz, drevmag.com, idnes.cz