České jméno našich babiček jde pomalu do důchodu. Přitom významem strčí moderní Elišku i Adama do kapsy

Nová generace miminek často dostává jména, která se díky tomu, že neobsahují háčky ani čárky, dají v pohodě převést i do angličtiny. Kdesi v našich rodokmenech ale přežívá starobylé jméno, jehož význam by ty dnešní kousky v pohodě překonal. 

Nese v sobě světici, tragickou hrdinku i tvář, po které se otáčela meziválečná Evropa. Jeho nositelek přesto každým rokem ubývá, takže to vypadá, že české jméno našich babiček jde pomalu do důchodu a chystá se předat své žezlo. 

Čím dál častěji saháme po jiných jménech

Dnešní rodiče volí jména, která znějí svěže, krátce a hodí se i pro pobyt v zahraničí. Mezi děvčaty roky vévodila Eliška, u chlapců stále kraluje Jakub a v patách mu jsou Adam s Matyášem. Vloni se ovšem karta obrátila a Elišku po dlouhé vládě předstihla Viktorie, byť jen o vlásek. 

Popularita jmen se u nás proměňuje podobně aktivně jako pořadí v hudebních žebříčcích, kde se vítěz na první příčce drží sotva pár týdnů. Ještě naše prababičky nosily jména, která dnes znějí jako z nějakého historického románu. Skvělým příkladem je třeba Božena, Vlasta, Jarmila nebo Věra.

Těchto jmen rok co rok ubývá, jejich majitelky stárnou a čerství rodiče už po nich nesahají. Právě jedno z nich ovšem ukrývá tak silný význam, že by současné hvězdičky poslalo do kolen. 

Kde hledat dnešní favority

Než odhalím hlavní hvězdu, zastavme se ještě na chvíli u výkladu jmen. Eliška vznikla z Alžběty a překládá se zhruba jako oddanost Boží přísaze, což zní vznešeně a kapku zastarale. Adam odkazuje k hebrejskému označení pro člověka a bývá spojován se zemí či hlínou, z níž měl vzejít. 

Obě jména mají nepochybně své kouzlo, jenže ani slavnostní přísaha, ani špetka prachu se nevyrovnají tomu, co nám sděluje jedno prastaré slovanské jméno. A tím jménem, na které celou dobu narážím, je Ludmila. Jméno skrz naskrz slovanské, které si můžeme vyložit jako lidu milá či milující lid. 

Zatímco Eliška stojí na přísaze a Adam na hroudě, tady se do jména vepsala přízeň celého národa, což je významově úplně jiná liga. Nejlépe to vidíme u svaté Ludmily, historicky první české světice a babičky knížete Václava. Byla to právě ona, kdo svého vnuka vedl k víře. Patronkou země, matek i vychovatelek se ostatně jen tak někdo nestává.

Jeden z našich kdysi nejdražších filmů

Kdo si pod tím jménem hned nevybaví konkrétní obličej, tomu pomůže stříbrné plátno. Roku 1930 zamířil do biografů němý velkofilm Svatý Václav, natočený k tisíciletému výročí knížete, a stal se tehdy nejdražším dílem naší kinematografie. 

Náklady se vyšplhaly ke čtyřem milionům korun v éře, kdy obyčejný film spolkl kolem dvou set tisíc, přičemž část sumy údajně zaštítil sám prezident Masaryk. Na strahovské pláni tenkrát vyrostly rozlehlé hradní dekorace a do bojových scén nastoupilo na pět tisíc komparzistů. 

Zbožnou kněžnu Ludmilu, již na Tetíně nechá zákeřně zavraždit vlastní snacha Drahomíra, si zahrála ruská herečka Věra Baranovská.

Od hvězdy stříbrného plátna k Dvořákově hudbě

Po plátnech i pódiích si tohle jméno vykračuje sebejistěji, než by leckterá Liduška z paneláku hádala. Pod zkráceninou Lída ho proslavila hvězda první republiky Lída Baarová, jejíž občanské jméno znělo Ludmila Babková a jejíž pohnutý osud připomněl v roce 2016 film Filipa Renče. 

O pár generací dříve věnoval Antonín Dvořák naší světici rozměrné oratorium Svatá Ludmila, takže zaznívá i z koncertních sálů. Mazlivé podoby Lída, Liduška nebo Lidunka se ještě před pár desetiletími rozléhaly od jednoho dvorku ke druhému, kdežto dnes je zaslechneme spíše jen u babiček.

Máte ve své rodině nějakou Lidušku?

Zdroje: nasejmena.cz, svatky.centrum.cz, csfd.cz, cs.wikipedia.org