Příroda jim nadělila nádhernou tvář. U chytré hlavy už ale začala šetřit. Přesto je obdivoval celý národ

Krása a důvtip se ve filmových příbězích často potkávaly. Jen ne vždy ve stejné postavě. České a československé komedie totiž odjakživa milovaly ženy, které byly půvabné, okouzlující a dobrosrdečné, ale občas jim některé souvislosti docházely o něco pomaleji než ostatním.

Nešlo však o hloupost v pravém slova smyslu. Spíš o naivitu a důvěřivost. Diváci se jim nesmáli proto, že by byly méně chytré. Smáli se tomu, jak dokázaly převrátit děj vzhůru nohama, aniž by to samy zamýšlely. Stačilo pár vět, jeden bezelstný pohled a bylo zaděláno na scénu, kterou si pamatujeme dodnes.

Příroda jim nadělila nádhernou tvář

Jsou filmové role, které se nesnaží být chytré. Ani nemusí. Jejich síla spočívá právě v tom, že se smějí o vteřinu dřív, než pochopí pointu, a že se zamilují o minutu dřív, než si uvědomí, do koho vlastně. A právě tyhle ženy — krásné, spontánní a poněkud zbrklé — dokázaly v československých komediích vytvořit kouzlo, které se nedá zopakovat.

A československý film Světáci z roku 1969 dovedl tenhle typ ženských postav téměř k dokonalosti. Sešla se tam trojice hereček, které z naivity vytvořily dokonalé komediální umění. Divák hned věděl, že o zábavu bude postaráno.

Tři dámy, které ovládly Světáky

Jistě si vzpomínáte, jak se tři páni zedníci-fasádníci vypravili do nóbl světa, do jednoho pražského luxusního podniku. V hotelu Diplomat Grill už na ně čekaly Jiřina Bohdalová, Iva Janžurová a Jiřina Jirásková. Sehrály ženy lehčích mravů, a hlavně lehčího úsudku. A přitom se vydávaly za intelektuálky. Jejich postavy působily, jako by se do velkoměstského života připletly omylem: vyfintěné a připravené okouzlit každého, kdo vypadá na pracháče… Jenže jejich hlavy jako by pracovaly jen na zkrácený úvazek.

Každá jiná a všechny nezapomenutelné

Hrdinka Jiřiny Bohdalové vletěla do každé situace po hlavě a s takovou energií, která by dokázala rozsvítit půl Prahy. Avšak velmi často jí nedocházelo, co se kolem ní vlastně děje. Zrovna v tom spočívala její komika. I když sebevědomá, tak i roztomile zmatená a mimo realitu.

Iva Janžurová hraje ženu, které všechno dochází o dvě repliky později a divák se těší na okamžik, kdy jí konečně svitne. Jenže to už bývá pozdě a další zmatek je na světě. Přitom je jemně koketní, s úsměvem, který slibuje víc, než by její postava dokázala splnit.

A pak tu je ještě Jiřina Jirásková. Ta je v této trojici o takový malý stupínek výš. Ne snad morálně, to by se v téhle komedii ani nehodilo. Ale intelektem. Zatímco Bohdalová s Janžurovou se nechávaly unášet situacemi jako dvě lehká pírka, Jirásková byla pevněji zakořeněná v realitě. Právě proto působila jako chytřejší, i když se v jejich světě chytrost zrovna moc nenosila.  Tyto herečky vytvořily komediální trio, které se stalo legendou.

Proč je stále milujeme

Každá z hereček šla na svou roli trochu jinak, ale všechny měly společné jedno: snadno se nechaly unést a často řekly nahlas přesně to, co by si ostatní raději nechali pro sebe. Byla to čistá a nefalšovaná esence srandy. A dámy tak vytvořily postavy, které zřejmě nezestárnou. Na filmové dokonalosti časem zapomeneme. Ale ženy, které pletly páté přes deváté, a přitom si získaly celé kino, nám zůstávají v paměti neustále.

I když jejich naivita, která už připomínala hloupost, byla hraná, jejich půvab byl opravdový. Těžko říct, jsou-li podobné role pro herečku vděčné či naopak. Musí působit naivně, aniž by byla směšná. Výběr jmenovaných dam do těchto rolí byl od režiséra Zdeňka Podskalského jedinečný tah. Jejich výkony jsou nezapomenutelné a vyvolávají v nás salvy smíchu i po skoro šedesáti letech.

Z recenzí na ČSFD, kde má snímek hodnocení 87 %:

„Pokud bych hlasoval v anketě o nejlepší komedii století, SVĚTÁCI by byli mým žhavým kandidátem na post nejvyšší. Při závěrečné „intelektuální“ diskusi vždy spolehlivě dostávám záchvaty smíchu.“

„Světáci jsou zkrátka světoví…“

Která česká herečka v roli, o níž by se dalo říct „krásná, ale poněkud nepraktická“, zabodovala u vás?

Zdroje: ČSFD, FilmovýPřehled, Wikipedia