Půvabu měla na tři životy, rozumu sotva na jedno odpoledne. Přesto ji diváci vždy zbožňovali

Když se řekne slavná filmová postava, většina z nás si představí západního hrdinu, odvážného detektiva či průkopníka v medicíně. Anebo princeznu, která je nejen krásná, ale také moudrá a statečná. Po letech si však neomylného hrdinu málokdo vybaví. Zato postava, která se občas zamotá do svých vlastních slov nebo udělá nějakou hloupost, nám zůstane v paměti klidně celý život.

Po letech si spíš vybavíme ty, které něco neustále pletou, a tím nás přivádějí k smíchu. Nikoliv k posměchu, ale k srdečnému zasmání. Aby takovou postavu herec předvedl, musí mít zvláštní dar. Někdo vystuduje tři herecké školy a stejně mu člověk nevěří. Jiný přijde před kameru a jediným pohledem vytvoří postavu, kterou si diváci ponesou v hlavě dalších padesát let.

Dokonalí hrdinové bývají nudní

České filmové komedie mají celou řadu hrdinek, které jsou buď roztomile naivní a popletené nebo tak silně lidové, až se z toho válíme smíchy. Zde bych mohla uvést třeba tolik oblíbenou Helenu Růžičkovou. Ve svých rolích bývala nepřehlédnutelnou ženskou od rány, která si poradila s každou životní pohromou po svém. A publikum se jejích postav nemohlo dočkat.

Naproti ní však stály dívky křehké, půvabné, dobrosrdečné a občas až odzbrojujícím způsobem důvěřivé a naivní. Člověk by měl někdy chuť varovat je před každou další větou, kterou chtěly pronést. Jenže přesně v tom spočívalo jejich kouzlo. Nezesměšňovaly samy sebe, nýbrž situace, do kterých se dostaly. A právě tomu jsme se smáli tehdy i dnes.

Co vítězí u diváků? Rozum, nebo srdce?

Možná by se někomu mohlo zdát, že taková role působí hloupě. Ale bývají to spíš postavy, které berou svět kolem sebe se srdcem na dlani a bez zbytečných podezření. Proto nám připadaly bez rozumu, ale ony zatím byly jen bezelstné. A celou řadu českých a československých komedií takové postavy obohatily. Dnes už vznikají méně častěji. Dnešní hrdinky bývají až podezřele schopné. Sotva se objeví problém, už mají plán B. Jenže ve skutečném životě to tak nebývá. Člověk občas tápe, splete se nebo naletí vypočítavosti druhých.

Naivita, která diváka neuráží

Někteří z vás už určitě pochopili, kam celou dobu mířím. Právě tady přichází na scénu jedna z nejkouzelnějších filmových hrdinek československé kinematografie. Dívka, co má světlo v očích, lehkost v pohybu a v duši romantickou nerozvážnost. Půvab, který se nedá zapomenout… Jednou z nejkrásnějších ukázek podobně napsané role byla Květuška z filmu Adéla ještě nevečeřela. Geniálním způsobem ji zahrála Naďa Konvalinková. Propůjčila této postavě přesně tu míru bezprostřednosti a naivity, díky níž působí dodnes naprosto přirozeně.

Květuška byla nesmírně krásná a milá a ve své popletenosti a důvěřivosti naprosto okouzlující. Kdyby žila dnes, nejspíš by si zapomněla mobil v lednici a klíče klidně nechala ve dveřích. Květuška není žena, která by ohromovala důvtipem. Zato měla dobré a laskavé srdce.

Právě v této roli se ukázalo, jak výborná herečka Naďa Konvalinková je. Z role, která mohla snadno sklouznout ke karikatuře, vytvořila postavu, kterou si diváci oblíbili a nikdy se jí neposmívali. Naďa Konvalinková jí dala tolik přirozenosti, že člověk ani na okamžik nepochybuje, že právě taková Květuška někde opravdu existuje.

Humor, který nestárne

Na starých českých komediích mě dodnes fascinuje, že jejich humor nestojí na urážkách a zesměšňování. Nikoho nepotřeboval ponižovat, aby se diváci dobře bavili.  Stačilo pár dobře napsaných dialogů, několik rozpačitých pohledů a herec nebo herečka, kteří přesně věděli, kde ubrat a kde naopak nechat vyniknout lidskost.

Možná právě proto se k těmto filmům stále vracíme. Ne proto, že bychom neznali jejich děj či rozuzlení. Vracíme se kvůli postavám, které působí jako naši známí. A také proto, že nám připomínají dobu, kdy filmové role nebyly jen o dokonalém vzhledu či silných pěstích, ale hlavně o osobitosti.

Kouzlo obyčejných lidí

Když dnes někde opakovaně běží Adéla ještě nevečeřela, málokdo sleduje jen detektivní zápletku. Tu všichni známe. Mnohem víc nás baví drobnosti. Výrazy ve tváři, nenápadná gesta, dialogy, které jsme slyšeli už snad stokrát, a přesto se znovu a znovu usmíváme. Je to možná tím, že podobné snímky nám připomínají cosi, co se z dnešních filmů už trochu vytratilo. Nebály se být obyčejné.

Která další filmová postava, která půvabu měla na tři životy, ale rozumu sotva na jedno odpoledne, vás dokázala rozesmát svou bezprostředností a dobrosrdečnou naivitou, aniž byste se jí posmívali?

Zdroje: ČSFD, FilmovýPřehled, Wikipedia