Dědečkové je dostávali za věrnost podniku. Dnes za obyčejný kus starého skla dostanete i 20 tisíc korun

V některých domácnostech se podobné předměty předávaly z generace na generaci, aniž by se nad nimi někdo příliš pozastavoval. Děda je přinesl z práce, babička je uklidila do obývací stěny a tam zůstaly dalších třicet nebo čtyřicet let. Při vyklízení bytu dnes často končí mezi věcmi, u kterých člověk přemýšlí hlavně nad tím, kdo je odveze.

Za socialismu přitom nebylo nic zvláštního na tom, že dlouholetý zaměstnanec dostal při významném pracovním výročí odměnu nebo věcný dar. Nebyla to jen neformální tradice jednotlivých továren. Vyhláška ministerstva financí z roku 1968 přímo počítala s „odměnami a dary“ poskytovanými pracovníkům při významných pracovních a životních výročích. Konkrétní podoba samozřejmě záležela na podniku a jeho možnostech.

Zdánlivě bezcenná záležitost

Člověk tak mohl po letech práce odejít ze slavnostního setkání s předmětem, který měl připomínat desetiletí strávená v jednom závodě. Někde se rozdávaly medaile, jinde hodinky, pamětní předměty nebo různé reprezentativní dary. O tom, jak běžný byl samotný motiv „věrnosti podniku“, svědčí i dochované podnikové medaile. Hospodářské noviny například zmiňovaly medaili Za věrnost podniku Tatry Kopřivnice z roku 1967.

Tehdy šlo hlavně o památku. Dnes už je situace trochu jiná. Při vyklízení staré skříně proto není úplně dobrý nápad automaticky všechno odvézt do kontejneru. U některých věcí může být rozdíl mezi běžnou cenou a sběratelsky zajímavým kusem překvapivě velký. Rozhoduje výrobce, autor návrhu, stáří, stav a někdy i drobná značka na spodní straně, které si člověk bez lupy sotva všimne.

A právě tady se dostáváme k předmětu, který stával snad v každé druhé československé vitríně.

Broušená váza nebyla jen obyčejnou dekorací

Řeč je o broušených a dalších uměleckých skleněných vázách. České a československé sklo mělo mimořádně dobrou pověst a podobný předmět zároveň vypadal dostatečně slavnostně na to, aby mohl posloužit jako jubilejní nebo reprezentační dar. Dochovaly se dokonce vázy vytvořené přímo k podnikovým výročím. Na Aukru se například objevila váza vyrobená k 25. výročí národního podniku Naveta. To ale neznamená, že každá váza po dědovi má cenu dovolené u moře.

Rozdíly jsou obrovské. Ručně broušená křišťálová váza z Československa z druhé poloviny 20. století byla letos na Aukru nabízena za 990 korun. U jiných předmětů se dostáváme do úplně jiné ligy.

Například trojboká váza podle návrhu slavného sklářského výtvarníka Františka Víznera ze Škrdlovic se letos v březnu na Aukru skutečně vydražila za 20 200 korun. O předmět usilovalo šestnáct zájemců. Nešlo tedy pouze o částku, kterou si prodávající napsal do inzerátu a čekal, jestli se někdo chytí.

Ještě jeden pěkný příklad pochází z šedesátých let. Autorská váza Oldřicha Lipského se zatavenými kovy se na stejném portálu prodala za 23 000 korun. Prodejce ji popisoval jako podepsaný unikátní kus z druhé poloviny 20. století.

V nabídce jsou dnes i vázy za téměř 26 tisíc

Kdo se podívá na současný trh, najde ještě vyšší cenovky. V červenci se na Aukru objevila signovaná váza Moser s označením Czechoslovakia za 25 980 korun. Tady je ale potřeba udělat důležitou poznámku. Jde o nabídkovou cenu, nikoliv o důkaz, že ji za tuto částku někdo opravdu koupí.

Stejný rozdíl je vidět i u klasického broušeného skla. Dvojice velkých značených broušených váz s figurálními motivy je nyní nabízena od 23 900 korun. To ale ještě neznamená, že za tuto cenu změní majitele.

Právě proto bych před prodejem starého skla neporovnával jen první podobnou vázu, kterou najdu na internetu. Aukro samo u starožitného broušeného skla upozorňuje, že cenu ovlivňuje stáří, umělecká hodnota, původ i celkový stav.

Důležitá může být původní nálepka, signatura autora, známý návrhář nebo konkrétní sklárna. Otluk na hraně naopak dokáže hodnotu srazit. A někdy má větší cenu nenápadná barevná váza s dobrým rodokmenem než obrovský křišťálový kus, který vypadá na první pohled mnohem luxusněji.

Nevyhazujte ani krabičku s podnikovými památkami

Pozornost si zaslouží i další věci, které se dávaly jako připomínka dlouhé služby. Hodinky, odznaky, podnikové medaile nebo pamětní předměty se dnes objevují mezi sběrateli pravidelně. U PRIMů může správný model stát tisíce korun, ale ani slavné jméno automaticky nezaručuje vysokou cenu. Například jedny hodinky PRIM Diplomat se letos na Aukru vydražily za 4 610 korun, jiné kusy se prodávají výrazně levněji či dráž podle originality a stavu.

Když se poklad nevydaří

A některé podnikové památky mají naopak cenu celkem směšnou. Zmíněná medaile Za věrnost podniku Tatry Kopřivnice kdysi nenašla kupce ani při vyvolávací ceně 99 korun. I když reálně má cenu asi 1500 Kč. Staré věci tedy opravdu nejsou automaticky poklad. Ale stejně tak neplatí, že všechno, co čtyřicet let stálo v sekretáři, je bezcenné.

Až proto budete příště vyklízet byt po prarodičích a narazíte na těžkou skleněnou vázu, nejdříve ji otočte dnem vzhůru. Právě několik nenápadných písmen může rozhodnout, jestli držíte v ruce dekoraci za pár stovek, nebo československé sklo, za které už někdo jiný zaplatil přes dvacet tisíc korun. Jakou nejzajímavější pozůstalost jste našli vy?

Zdroje: aukro.cz 1, hospodarskenoviny.cz, aukro.cz 2