Takové filmy před 30 lety hltali. Dnešní generace by u nich nevydržela ani půl minuty

Filmy se za poslední pár dekád posunuly neskutečným způsobem. Každá postava musí být v ideálním případě komplikovaná a precizně vystavěná. Ve filmu se musí objevit několik nečekaných zvratů, a hlavně musí ideálně všechno odpovídat realitě. V osmdesátých a devadesátých letech nás však nic podobného vůbec nezajímalo.

Hrdina byl hrdina. Padouch byl padouch. A během prvních deseti minut bylo každému jasné, kdo komu půjde po krku a nejspíš i to, jak to celé dopadne. Žádné dlouhé vysvětlování, žádné filozofování, prostě se šlo na věc, po hodině a půl bylo hotovo a my jsme byli naprosto šťastní. Jenže dnešní generace je mnohem náročnější a u filmů, které jsme milovali, by se nejspíš královsky nudili, nebo by u nich vůbec nevydrželi.

Žánr postavený na svalovcích

Akční žánr v podstatě stál a existoval výhradně na skupince ikonických herců, kteří od osmdesátých let tyto filmy vlastně pomohli definovat. Většině z nás okamžitě naskočí několik ikonických jmen jako Arnold Schwarzenegger, Sylvester Stallone nebo Chuck Norris, ale nemůže mezi nimi samozřejmě chybět ani legenda série Smrtonosná past, Bruce Willis. Všichni zmínění byli v podstatě nesmrtelní a nezranitelní. Přežili výbuchy, nehody i střelbu ze samopalu, a to v podstatě jen s odřeninami. Prostě praví hrdinové. Navíc se tehdejší akční filmy braly mnohem méně vážně. Nebály se přehánět, pracovat s nadsázkou a občas nabídnout scénu, která byla sice úplně nereálná, ale zato neskutečně akční a zábavná.

Schwarzenegger byl naprostou ikonou

Největším fenoménem byl bezpochyby Arnold Schwarzenegger. Nehrál komplikované charaktery jako spíš nezastavitelné stroje na spravedlnost. Moc nemluvil a pokud ano, bylo to obvykle něco extrémně drsného. Nikdy se nebál a vždycky vyhrál. A my diváci? Byli jsme naprosto u vytržení.

Schwarzenegger dokázal během několika let natočit klasiky jako Komando, Predátor, Běžící muž nebo první díly Terminátora. Každý z nich byl trochu jiný, ale všechny spojovalo jedno – diváci přesně věděli, že hlavní hrdina je skoro bůh. Nejikoničtější z uvedených je za mě rozhodně Komando. Schwarzenegger zde zachraňuje unesenou dceru, cestou likviduje jednoho protivníka za druhým, střelbou z těžkého kulometu od pasu, a ještě u toho stihne v každé druhé scéně ukázat obrovské bicepsy. Reálné to není ani trochu. Dokonalé to je kompletně.

Pro dnešní generaci možná přehnané

Je trochu paradox, že filmy, u kterých jsme tehdy napětím ani nedýchali, mohou dnes na mladší diváky působit pomalu a spíš komediálně. Dnes už jsme zvyklí na rychlý střih, nepřetržitou akci, desítky efektů za minutu a tempo, které prakticky nedovolí vydechnout. Když si dnešní teenager pustí Komando nebo prvního Ramba, možná bude překvapený, kolik času film věnuje dialogům nebo budování atmosféry. Možná by u nich část dnešní generace opravdu nevydržela ani půl minuty. Ne proto, že by byly špatné, ale proto, že vyrostla na úplně jiném rytmu vyprávění.

Tyhle filmy nestárnou

Když se dnes některý z filmů, jako je zmíněné Komando, RoboCop, Predátor, Smrtonosné pasti i zbraně, objeví v televizním programu, nelze neodolat. Navíc jsou na většině streamovacích platforem, takže když dostaneme chuť vrátit se nostalgicky k akční klasice, během chvíle si můžeme vybrat z pokladnice toho nejlepšího, na čem jsme vyrostli.

A dnešní mladá generace? Upřímně bych jí tyto filmy raději ani nepouštěla. Je dost možné, že by po pár minutách sáhli po telefonu a prohlásili, že se tam nic neděje, nebo je to hloupost. A to by nás mohlo pěkně zabolet.

Kterou z osmdesátkových akčních klasik máte nejraději?

Zdroje: csfd.cz, filmtoro.cz, kinobox.cz