Tohle nás učili před 100 lety. Stará učebnice ukazuje svět úplně špatně

Někde v antikvariátu na vás čeká knížka, která vám zaručeně zvedne náladu. Je starší než vaše babička, vyšla v Praze a její autor ji myslel naprosto vážně. Jenže ilustrace v ní vypadají celkem podivně. 

Astronomie, zeměpis, přírodověda, dokonce i medicína vypadaly ve dvacátých letech minulého století úplně jinak, než jak je známe dnes. A některé tehdejší „pravdy“ vám vyrazí dech.

Učebnice kreslil, kdo byl zrovna po ruce

Nově vzniklá republika potřebovala učebnice jako sůl a nakladatelství chrlila jednu příručku za druhou. Kvalitu obsahu i ilustrací ale nikdo moc nekontroloval. Ředitelé škol, inspektoři, ba i nadšení amatéři psali odborné texty a kreslili k nim obrázky podle toho, co si přečetli nebo co viděli v zahraničních knihách, které ne vždy správně pochopili. 

Na pedagogy nebyl vyvíjen žádný tlak, aby svá tvrzení podkládali novým výzkumem. Stačilo opsat starší zdroj a přidat pár zajímavých tabulek. Kdo si dnes prolistuje třeba prvorepublikové čítanky nebo přírodopisné atlasy, narazí na fascinující směs geniality a naprostého omylu. 

Některé kapitoly překvapí tím, jak daleko dopředu autoři viděli. Jiné zase tím, jak moc se mýlili. A právě jedna taková učebnice se stala terčem nemilosrdné kritiky.

Brožurka za devět korun, která pobouřila astronomy

V roce 1925 vyšla v Praze tenká knížka, která měla nejen školákům srozumitelně vysvětlit, jak funguje vesmír. Její autor, brněnský pedagog a školní inspektor, do ní vložil srdce, duši a celou řadu barevných tabulek. Jenže když se na jeho dílo podívali skuteční astronomové, málem je z toho trefilo. 

Hvězdná mapa v této knize by obstála maximálně někde za polárním kruhem, takže českým školákům mohla při orientaci na obloze spíš uškodit. Zobrazení padajících hvězd zase evokuje slavnostní pyrotechniku na Nový rok. Člověk si říká, jestli autor vůbec někdy vyšel v noci ven a podíval se nahoru. Možná ano, ale nejspíš zrovna svítilo pouliční osvětlení.

Školní dozorce s hvězdnými ambicemi

Tím brněnským pedagogem byl Karel Mrázek, okresní školní dozorce, který své dílo nazval poněkud honosně, a to „Stručný hvězdářský zeměpis čili lidový výklad pro školu a dům“. Knížka stála devět tehdejších korun a vyšla v nakladatelství, které mělo mezi učiteli solidní renomé, takže ji lidé brali dost vážně. Mrázek chtěl zpřístupnit astronomii obyčejným lidem, ale podcenil přípravu.

V textu například prohlásil, že planety jsou hvězdy podobné naší Zemi. Za hvězdy pak prohlásil i měsíce planet, komety a vlastně skoro všechno, co se na obloze hýbe. Jedinou výjimkou bylo Slunce, které jako hvězdu správně označil. 

Co dalšího se tehdy učilo úplně jinak

Astronomie ale zdaleka nebyla jedinou oblastí, kde se tehdejší učebnice trefovaly vedle. V medicíně se ještě na počátku dvacátého století některé nemoci považovaly za projev špatné povahy nebo slabé vůle. Na venkově přetrvávaly léčebné postupy jako přikládání pijavic, přestože ve městech je lékaři postupně opouštěli.

Gregor Mendel sice formuloval své zákony dědičnosti už v šedesátých letech devatenáctého století, ale jeho práce zůstala nepochopená a zapomenutá až do začátku dvacátého století. Ve školních lavicích roku 1925 se o genech neučilo prakticky nic, protože samotný pojem „gen“ zavedl dánský botanik Wilhelm Johannsen teprve v roce 1909. 

Polární záře, které by Mrázkovi vyrazily dech

Kouzlo Mrázkovy brožurky spočívá v tom, že některé pasáže jsou naprosto nesmyslné, ale jiné mají zvláštní poetický náboj. Třeba jeho vysvětlení polární záře. Prý jde o srážku dvou druhů elektřiny, záporné na zemi a kladné nad zemí, přičemž u nás bývá za jasných zimních nocí vidět jen matný odlesk na severním nebi. 

Docela zábavné jsou i jeho poznámky ke kometám. Připomíná staré kroniky, v nichž se s kometou automaticky pojila nějaká katastrofa. Jednou to byla rvačka řemeslnického cechu v severoněmecké krčmě, jindy epidemie mezi domácími zvířaty. Mrázek se nad tím povýšeně ušklíbl a napsal, že dnes už přece nikdo takovým pověrám nevěří. 

Co je ta nejbizarnější věc, kterou vás ve škole učili jako „zaručenou pravdu“, a dnes už neplatí?

Zdroje: astro.cz, novinky.cz, nationalgeographic.cz