Z tohoto českého filmu se ježí vlasy hrůzou. Zahraniční novináři ho označili za nejděsivější horor všech dob

I když většina z nás nejraději sleduje odpočinkové filmy, které nás dostanou do dobré nálady a pomůžou nám zapomenout na všechny starosti a problémy, občas je fajn si pustit i něco divácky náročnějšího. Dobrou volbou může být třeba takový horor. Když si chcete zažít trochu adrenalinu a napětí, je to film, který vám to zcela jistě zaručí. Jeden takový vznikl i z české produkce a v zahraničí jej považují za jeden z nejděsivějších filmů vůbec.

Česká filmová scéna, i když se primárně věnuje těm pohodovějším žánrům, dokáže občas přeci jen překvapit. Ve své sbírce má totiž i pár kousků, které všem divákům nahánějí strach. Jedná se o opravdu propracované hororové filmy, které nejsou pro každého. Proto jestli si je rozhodnete pustit, musíte na ně být psychicky připraveni.

Proč lidé rádi sledují horory?

„Sledování hororu je přirozeně stimulující, protože spouští reakci boje nebo útěku našeho těla, zaplavuje nás neurotransmitery a hormony, jako bychom byli v situaci, kterým postavy čelí. Tento nával adrenalinu zvyšuje tep a dýchání, aby naše tělo bylo připraveno jak psychicky, tak fyzicky reagovat na takovou hrozbu,“ vysvětluje Jonny Dudley, lektor psychologie na University of Law. 

Za všechny reakce a pocity při sledování hororu odpovídá náš mozek. „To je však všechno jen mimovolní reakce našeho mozku, který nedokáže okamžitě rozpoznat, zda je hrozba, kterou cítíme, skutečná. Chvíli trvá, než si náš mozek uvědomí, že strašidelná postava není ve skutečnosti v našem obýváku, ale bezpečně na obrazovce. To znamená, že jakmile si mozek uvědomí, že hrozba není skutečná, pocítíme příval úlevy, protože tělo uvolňuje endorfiny a dopamin, které vyvolávají pocity potěšení,“ uvádí Dudley. 

I když může být sledování hororu spojeno s nepříjemnými pocity, studie dokazují, že náhlý nával adrenalinu může být prospěšný. Adrenalin totiž způsobuje zvýšení srdeční frekvence a krevního tlaku a také ostřejší nádechy. Ty v malých dávkách můžou přispět ke zlepšení nálady a také dokážou člověku dobít energií.

Při sledování hororu jsou však důležité tři zásadní bariéry, které nás ujišťují, že hrozba, kterou zažíváme, není skutečná. Každá z těchto tří bariér musí být u sledování takových filmů přítomná, abychom mohli zažít pocit úlevy, která následuje po zmíněné dávce adrenalinu.

Tři bariéry, které kontrolují pocit strachu

Prvním důležitým faktorem je fyzická bezpečnost. Pokud máme pocit, že to, co sledujeme, je skutečné, naše reakce strachu bude podstatně zesílená, místy až velmi nepříjemná. Proto je velmi důležité, abychom byli schopni oddělit, že to, co vidíme na obrazovce, není součástí naší reality.

Dalším bodem, který ovlivňuje naše pocity při sledování strašidelných filmů, je odtržení od fiktivní reality. Je velmi zásadní, abychom byli schopni se odpojit od toho, co sledujeme. Hororové příběhy můžou být mnohdy pohlcující a může být těžké se od nich někdy odpoutat, když jsme v zápalu sledování.

Posledním faktorem je víra ve své schopnosti. Když sledujete scény z hororových filmů a máte pocit, že byste děsivé situace v pohodě zvládli, je pravděpodobné, že pro vás bude sledování takových filmů příjemnější než pro ostatní. Tyto pocity vám totiž zabrání propadnout panice.

Nejděsivější český film

I v Česku máme řadu děsivých filmů. K jedním z nich patří snímek režisérky Věry Chytilové s názvem Vlčí bouda, o kterém psali i zahraniční novináři . Film byl na obrazovky uveden v roce 1986 a rozhodně jej můžeme zařadit mezi jeden z nejstrašidelnějších českých snímků.

Jeho příběh vypráví o deseti účastnicích lyžařského výcviku, kteří dorazí na horskou chatu. Najednou ale zjistí, že jich není deset, ale jedenáct. Děti postupně odhalují, že jejich vedoucí nejsou obyčejní lidé, ale mimozemšťané, kteří je přišli sledovat před chystanou invazí na Zemi.

Film sklidil i zahraniční úspěch. V roce 1987 byl nominován na Zlatého medvěda za nejlepší film na Berlínském filmovém festivalu. Nakonec se mu ale nepovedlo tuto nominaci obhájit.

Zdroje: law.ac.uk, frontiersin.org, cs.wikipedia.org