Česko se brzy stane epicentrem podivného jevu na obloze. Uvidíte ho pouhým okem, datum je venku

Nad hlavami se nám v nejbližších dnech odehraje tichá podívaná, kterou většina lidí nikdy nezaznamená – a přitom může změnit způsob, jak vnímáme svět kolem sebe. Fascinující úkaz, který balancuje mezi vědou a poezií, se brzy objeví na červnové i červencové noční obloze. 

Na červnové a červencové obloze se každé léto objevuje zvláštní světelný úkaz, který působí jemně, až étericky – noční svítící oblaka. Na první pohled vypadají jako stříbrné nebo ledově modré závoje, které se po západu slunce rozprostřou nízko nad severním obzorem. A přestože vypadají křehce a nenápadně, jde o jev, který patří k těm nejvzácnějším, jaké může lidské oko na obloze vůbec zahlédnout.

Tichý zázrak na obloze, který se objeví jen jednou za rok 

Objevují se jen pár týdnů v roce, za velmi specifických podmínek. Tvoří se totiž vysoko v atmosféře – až v mezosféře, tedy ve výšce kolem 80 až 85 kilometrů. Tam se ve velmi řídkém vzduchu srazí mikroskopické krystalky ledu, které ulpí na drobném prachu – může být meteoritický, sopečný, ale i umělého původu. A právě tyto částečky zachytí poslední sluneční paprsky, které na zem už nedopadají. 

Výsledkem je jemné světélkování, které je možné zahlédnout jen večer nebo brzy ráno – tehdy, když už je zem ponořená do tmy, ale horní vrstvy atmosféry ještě slabě osvětluje slunce pod obzorem. Oblaka pak vytvářejí pohyblivé obrazce – vlnky, pavučinky, jemné struktury, které se mihotají proti tmavé obloze. Jsou nenápadná, tichá a krásná – a právě proto tak výjimečná. 

Kdy a kde je uvidíme? 

Nejlepší podmínky v Česku panují od poloviny června do poloviny července, tedy právě v období okolo letního slunovratu (letošní připadl na 21. června 2025). Oblaka lze pozorovat jak večer mezi 22. hodinou a půlnocí, tak i ráno mezi 2. a 4. hodinou, kdy je Slunce hluboko pod obzorem, ale jeho světlo stále osvěcuje horní vrstvy atmosféry. Pro pozorování nočních svítících oblak se vyplatí zaměřit se na severní až severozápadní obzor, kde se tento jev objevuje nejčastěji. Nejlepší výsledky mívají ti, kteří si vyberou místo dál od měst, kde je minimální světelné znečištění – ideální je louka, pole nebo otevřený kraj lesa. A pak už jen zbývá vyčkat na jeden z těch večerů, kdy je počasí klidné, obloha jasná a vzduch suchý – právě tehdy jsou šance na pozorování nejvyšší. 

Astrologický přesah: Co tento jev znamená pro naši duši? 

Ezoterici i moderní astrologové považují noční svítící oblaka za „nebeské posly rovnováhy“. Objevují se totiž právě v čase, kdy Země pomyslně balancuje mezi světlem a tmou – tedy kolem letního slunovratu. Tenhle jev není jen krásný na pohled, ale mnozí v něm vidí hlubší smysl. Jejich jemný, až éterický vzhled působí na člověka jako tichá výzva ke zpomalení. Mnohdy se lidé při pohledu na ně samovolně zastaví, ztiší a jen vnímají přítomný okamžik. Je to chvíle, kdy si uvědomíme, že jeden cyklus končí a druhý začíná – symbolicky se loučíme s jarem a vítáme léto. 

Někteří v takových okamžicích pociťují zvýšenou intuici, jako by se mezi bděním a snem na chvíli otevřela tenká hranice. A jiní mluví o návalu inspirace – jakési tiché tvorbě, která se vynořuje z nitra. Ať už tomu říkáme jakkoli, je to chvíle, kdy máme šanci se znovu propojit sami se sebou i s tím, co nás přesahuje. 

Proč „nebezpečí “ hrozí každému? 

Nebezpečí nečíhá v oblacích samotných – ale v tom, že je snadno přehlédneme. V době, kdy se většina z nás dívá dolů do obrazovek telefonů, nás svítící oblaka tiše vybízejí zvednout hlavu a být u něčeho výjimečného. Právě teď se může otevřít brána k plnějšímu a smysluplnějšímu životu – někomu pomůže v klidu si ujasnit, že chce změnu v práci nebo vztahu, jinému přijde nápad, který dlouho zůstával skrytý. Jsou to chvíle, kdy se uvnitř nás cosi přepne – ale jen pokud jsme ochotní si toho všimnout a následovat to. Největší nebezpečí spočívá v tom, že si té příležitosti nevšimneme vůbec.