Největší filmový guláš socialismu: Dodnes nevíme, jestli to režisér myslel vážně a kolik měl štáb promile

Tentokrát se dostáváme k jednomu retro filmu ze 70. let, který možná ani nejde pochopit. Je jako zmatený sen, který si po probuzení člověk nedokáže vysvětlit, ale přesto na něj neumí zapomenout. Jako by ho prožil.

Snímek reprezentuje jedno z nejodvážnějších období československého filmu, kdy se tvůrci nebáli experimentovat. Otevírali složitá témata a děj vyjadřovali obrazně. Dnes film působí jako podivuhodná relikvie z dob našich rodičů a prarodičů.

Romantický příběh nebo horor?

I když děj filmu tehdejší diváci možná nepochopili, neuvěřitelné dílo odvedl kameraman Jaroslav Kučera: obrazy plné barokní estetiky, krajkové erotiky, přírodních symbolů a dalších detailů. Kučera vytvořil svět, který působí jako středověké město, pohádková vesnice a renesanční malba zároveň.

Nezastupitelnou roli hrají i kostýmy, zvuky a hudba Zdeňka Lišky – vytvářejí totiž mystickou až děsivou atmosféru, ve které divák tápe mezi realitou a fantazií. Tak jako dospívající jedinec.

Nová vlna v československé kinematografii

Film, o kterém je řeč, je surrealistická pohádka o době dospívání a vzdoru. Film natočil Jaromil Jireš podle stejnojmenné knihy Vítězslava Nezvala; básníka, který své surrealistické vidění světa přenesl i do tohoto magického příběhu o dospívání, ztrátě nevinnosti a střetu s dospělým světem.

Symbolismus a sny místo děje

Tento snímek patří k těm nejzáhadnějším v naší kinematografii. A vlastně – není jen záhadný, je podivný. A spousta diváků ho nepochopila. Na první pohled se může zdát, že jde o jakousi gotickou pohádku s upíry, jeptiškami a výjevy ze snů. Pod tím vším se však skrývá příběh o probouzející se sexualitě, touze po osvobození a ztrátě nevinnosti. Film se jmenuje Valerie a týden divů.

Valerie je třináctiletá dívka, která ve své fantazii prožívá sérii bizarních, často eroticky podbarvených epizod. Hlavním motivem je přechod z dětství do dospělosti. Dívka se učí rozpoznávat vlastní touhy a ve svém věku si není jistá, co se to s ní děje a komu může věřit. Ale kdo to má poznat, když místo klasického vyprávění příběhu divák sleduje proud obrazů, které se mění jako ve snu: postavy se převtělují, mění role, mizí a objevují se. Film u vnímavých diváků vyvolává pocity a otázky, ty však ale nemají jednoznačnou odpověď.

Co se skrývá za podivnými sny

Valerii v hlavě víří zvířecí masky, upíři a další prapodivné bytosti, krvácející náušnice, proměny identity. To všechno vytváří kaleidoskopickou strukturu, připomínající buď sen nebo halucinaci, která ale symbolizuje strach. Všechny zjevy chtějí dívku zneužít, ovládat, zničit. Ta je však dokáže přelstít a najde si svůj vnitřní svět. Děj se opírá spíš o symboly a asociace než o příčinnou logiku. A to diváka nutí opustit racionální přístup a nechat se vést emocemi a intuicí. A kdo to nedokáže, neporozumí jeho vrstevnatosti – je to pohádka, horor, poetická báseň i erotický sen zároveň. Což se tehdy také velké části divácké obce stalo. Po svém uvedení zůstal film dlouho nepochopen a jeho erotická rovina vyvolala značnou kritiku.

Dnes je však považován za mistrovské dílo vizuálního surrealismu a jeden z nejvlivnějších kultovních filmů, který se objevuje zejména v zahraničních žebříčcích nejpodivnějších, ale i nejvlivnějších filmů. Jeho estetika inspirovala kapely Siouxsie and the Banshees i Marilyn Manson.

Zajímavosti filmu

• Ve scéně s lehce lechtivým podtextem hrála místní komparzistka. Scéna se odehrávala v září ve vodě, a ta byla pochopitelně studená. Štáb ženu zahříval nejen dekami, ale i rumem. Její honorář byl na tu dobu královský – 2600 Kč, což bylo víc než dvojnásobek měsíčního platu.
• Komparzistky, které hrály jen družičky v bílých šatech, obdržely za natáčecí den 22 Kčs.