Kam se hrabe Titanic. Tenhle český film je mnohem lepší. Získal Oscara, ale Češi ho neviděli ani z rychlíku

Ačkoliv tuzemský divák je dennodenně bombardován nepřeberným množstvím titulů ze zahraničních produkcí, i v našich končinách se nalezne celá řádka úspěšných a kvalitně zpracovaných filmů. Jsou však často přehlíženy a zastíněny úspěchy filmů novějších, o kterých následně mluvíme jako o klasických a přelomových dílech. Tento československý snímek z roku 1965 byl sice mnohými téměř zapomenut, ale dodnes má co říct.

Spousta Čechů, kteří jsou fanoušky televizních produkcí, je zvyklá na zahraniční snímky, které jsou jim denně nabízeny v televizi. Což o to, rozhodně se jedná o kvalitní díla, která mají co nabídnout. Mnohdy však zastíní kvalitní tuzemskou produkci, která se i přes své kvality ztratí v propadlišti dějin. Platí to i pro tento šedesát let starý film, který je hodno si občas připomenout.

Československé válečné drama na motivy povídky

Československý snímek Obchod na korze je dramatem z prostředí Slovenska za druhé světové války. Na jeho tvorbě se podíleli režiséři Ján Kadár a Elmar Klos, kteří se spolu s Ladislavem Grossmanem zasadili i o sepsání scénáře k filmu. Ten však původně vznikl pouze z pera samotného Ladislava Grossmana.

Grossman napsal povídku Past, která byla v roce 1962 publikována v časopisu Plamen. Autor své dílo posléze (ve spolupráci se zmíněnými režiséry) předlohu rozpracoval do podoby filmového scénáře s názvem Obchod na korze a stejnojmenné knihy. Ta vyšla pod nakladatelstvím Mladá fronta v roce 1965, tedy v rok premiéry snímku.

Původní povídka je volné zpracování skutečných událostí, které se za druhé světové války udály. Vzhledem ke komplikovanému tématu však snímek nebyl přijat komunistickým režimem a tak na dlouhých deset let skončil mezi jinými „trezorovými“ snímky.

Na tvorbě se podílel zásadní československý režisér

Jako pomocný režisér se na tvorbě snímku Obchod na korze podílel i známý Juraj Herz, který v podobné roli působil i během natáčení snímku Obžalovaný z roku 1964. Juraj Herz patří mezi nejdůležitější tuzemské tvůrce v rámci československé nové vlny, což je filmový směr, který si získal značnou popularitu na zahraničních filmových festivalech.

Juraj Herz během natáčení snímku pomáhal zejména Idě Kamińské s výslovností i podobou jejího textu a obecně s celou koncepcí její role. To proběhlo mimo jiné i proto, že jeden z hlavních režisérů, Ján Kadár, nebyl zprvu s jejím hereckým výkonem spokojen.

Kromě pomocných režisérských úkonů si však Juraj Herz střihl ve filmu i drobnou a lehce přehlédnutelnou roličku. Objevuje se v jednom přibližně sekundovém záběru jako postava, která odhání malé dítě od výlohy obchodu.

Silné téma snímku, které se mohlo skutečně stát

Snímek Obchod na korze pojednává o osudu rázovitého truhláře Tona Brtka, který se ocitl v novopečeném fašistickém Slovenském štátu po nacistickém převratu. Je to poctivý a jednoduchý muž, avšak jeho manželka Evelyna je ctižádostivá žena, která svému mži leccos vyčítá. Například to, že se odmítá přidat k Hlinkovým gardám a nezdraví nacistickým pozdravem.

Truhlář po nátlaku své chamtivé manželky a vysoce postaveného švagra přijímá arizační dekret na obchod staré židovky Rosalie Lautmannové. Příbuzní si slibují, že obchůdek připadne jim a Tono se tak za starou ženou neochotně vydává. Ta však kvůli svému věku nechápe situaci a myslí si, že Tono je jejím pomocníkem. Ten nedokáže staré ženě ublížit a hraje její hru. Vše se mění v moment, kdy přichází rozkaz k přesunu všech židů na transport a Tono je nucen vyjít s pravdou ven.

Film, který k nám poprvé přinesl ocenění

Obchod na korze se stal naším prvním snímkem, který byl kdy oceněný cenou Oscar a to v roce 1966 v kategorii nejlepší neanglický film. Mnozí však neví, že Ida Kamińska byla o rok později nominována na cenu nejlepší herečky v hlavní roli, avšak samotná cena jí nakonec těsně unikla.

Poté, co si však snímek legendární cenu Oscar zasloužil, chtěla komunistická strana sošku vrátit zpátky. Představitelům režimu se totiž nelíbilo, že nás chválí nepřítel a čmuchali za tím cosi nekalého.

Soška se nakonec přece jen ztratila neznámo kam. Pravděpodobně byla ukradnuta z bytu Jana Kadára úmrtí jeho i jeho rodiny, kdy zloději využili toho, že byt je prázdný. Dnes si tedy nemůžeme vychutnat hmotný důkaz komplikované slávy tohoto legendárního filmu. Můžeme si jej však připomenout tím, že se na něj i po letech znovu podíváme.

zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, filmovyprehled.cz