Pokud máte televizi hlasitější než tuto úroveň, ničíte si sluch. Tohle číslo nesmíte nikdy překročit
Večer si pustíte oblíbený seriál, trochu přidáte hlasitost, aby bylo všechno dobře slyšet, za chvíli ještě jednou. A pak znovu, protože venku zrovna projíždí auto. Za pár měsíců zjistíte, že televizi máte stále na hlasitosti 35, přestože vám dřív stačilo 20.
Co se vlastně děje? Možná nic nebo možná vaše uši pomalu ztrácejí schopnost vnímat slabší zvuky. Hlasitost televize patří mezi ty věci, nad kterými asi úplně běžně nepřemýšlíme. Dokud nás na to neupozorní například partner, soused nebo dokud nezačneme špatně rozumět běžným rozhovorům.

Tehdy už bývá často pozdě, protože poškození sluchu způsobené nadměrným hlukem je nevratné. Nedá se to vrátit ani vyléčit. Můžete si možná tak pořídit naslouchátko. Televize dokáže poškodit sluch stejně jako hlasitý koncert. Když denně sledujete televizi dvě až tři hodiny při zvýšené hlasitosti, vyvíjíte na své uši podobnou zátěž jako stavební dělník bez ochrany sluchu.
Jen to probíhá déle a nebolí to. Proto si toho většina lidí nevšimne.
Tiché nebezpečí vašeho obýváku
Poškození sluchu nepřichází s varováním. Není to jako zlomená noha, kdy okamžitě víte, že něco není v pořádku. Ztráta sluchu se rozvíjí pomalu, nenápadně, často v průběhu několika let. Nejdřív přestanete vnímat vysoké tóny, třeba zpěv ptáků, vibraci mobilního telefonu nebo zvuk rychlovarné konvice.
Pak začnete mít potíže s porozuměním v hlučných místech, například v kavárně, na oslavě nebo v supermarketu. A nakonec zjistíte, že u každého filmu potřebujete titulky, protože dialogům zkrátka nerozumíte. Podle Světové zdravotnické organizace představuje bezpečnou hranici pro pravidelné poslouchání zvuku úroveň 70 decibelů.

To odpovídá běžné konverzaci nebo zvukům v kanceláři s několika kolegy. Pokud pravidelně posloucháte hlasitost kolem 75-80 decibelů, hrozí vám trvalé poškození sluchu.
Co přináší každých 10 decibelů navíc
Decibely měří intenzitu zvuku. Jejich škála je logaritmická, což v praxi znamená, že každé zvýšení o 10 decibelů představuje desetinásobný nárůst intenzity. A pro vaše uši to znamená přibližně dvojnásobný pocit hlasitosti.
Když tedy zvýšíte televizi ze 60 na 70 decibelů, nezní to jen „trochu hlasitěji“. Zní to téměř dvakrát tak hlasitě. A síla zvuku, která dopadá na vaše bubínky, je desetkrát větší.
Pro lepší představu tu máme několik příkladů:
- 50 decibelů = klidná domácí konverzace,
- 60 decibelů = běžný rozhovor,
- 70 decibelů = zvuk vysavače z několika metrů,
- 80 decibelů = hlučná kavárna nebo budík,
- 85 decibelů = počátek rizikového pásma při dlouhodobém vystavení,
- 100 decibelů = motorka nebo diskotéka,
- 110 decibelů = rockový koncert,
- 120 decibelů = práh bolesti.
Pokud denně sledujete televizi při hlasitosti 85 decibelů několik hodin, vaše uši dostávají zátěž srovnatelnou s prací na staveništi bez ochrany sluchu. Jenže na stavbě vás to bolí a víte, že něco není v pořádku. U televize vám to připadá úplně normální.
Tři jednoduché způsoby kontroly
Televize však neukazují decibely, ale zobrazují čísla. Každý výrobce používá jiný rozsah a žádné dva modely nejsou identické. Samsung na hlasitosti 20 může být mnohem hlasitější než LG na hodnotě 30. Podle odborníků na sluch se bezpečné pásmo 60-70 decibelů obvykle pohybuje mezi hodnotami 10-25 na klasické televizi s vestavěnými reproduktory.
Ale jde pouze o hrubý odhad. Moderní ploché televize často mají slabší reproduktory a musíte je nastavit nahlas, aby byly vůbec slyšet. Starší modely s kvalitními reproduktory nebo externí soundbary dokážou vydat mohutný zvuk už na nízkých hodnotách. Jak tedy zjistit, jestli nemáte televizi příliš nahlas? Existuje několik metod.
Nejjednodušší je test na délku paže. Když sedíte před televizí a někdo stojí na vzdálenost vaší paže od vás, rozumíte mu, když mluví normálním hlasem? Pokud musíte křičet nebo se velmi soustředit na porozumění, televize vám hraje příliš nahlas. Další signál představuje pískání v uších. Když po večeru stráveném u televize slyšíte pískání nebo bzučení, vaše uši dostaly příliš velkou dávku zvuku.
A pak ještě existují mobilní aplikace pro měření hlasitosti.
Zdroje: hearingandme.com, en.wikipedia.org, nidcd.nih.gov
