Vinnetou sesazen z trůnu: Nejnavštěvovanější film socialismu byl úplně jiný. V řadě na něj čekalo 10 milionů lidí

Nejnavštěvovanější film v českých kinech do roku 1989 není ten, který byste asi tipovali. Snímek, který přivedl do sálů přes 10 milionů lidí a držel rekord v délce promítání celých 19 týdnů, překvapí mnohé z nás. 

Producent Horst Wendlandt se rozhodl natočit velkolepý dobrodružný western podle literární předlohy Karla Maye. Šlo o riskantní tah, westerny patřily výhradně Hollywoodu a indiáni v nich tradičně hráli nepřátele, nikoliv kladné hrdiny.

Wendlandt však vsadil na neotřelý přístup a výsledkem byl Poklad na Stříbrném jezeře, snímek, který v kinech opravdu zazářil. Premiéra ve stuttgartském kině Universum sklidila bouřlivý ohlas. Skeptici pochybovali, zda evropská produkce dokáže konkurovat americkým kasovním tahům typu Sedm statečných. 

Nakonec film zamířil do více než šedesáti zemí a všude sklízel úspěch.

Devatenáct týdnů šílenství

Když Poklad na Stříbrném jezeře v květnu 1964 dorazil do našich kin, vypuklo šílenství. Film běžel devatenáct týdnů v kuse a přilákal neuvěřitelných 10 040 000 diváků. Tahle čísla pak nikdo nepřekonal, ani o rok později dotočený Vinnetou s 9 057 000 návštěvníky, ani Vinnetou – Rudý gentleman s 8 990 000 diváky. 

Můj táta vzpomíná, jak s kamarády stáli ve frontě dvě hodiny a považovali to za štěstí. Podle jeho slov někteří zájemci čekali celé odpoledne a stejně se nedostali ani na poslední reprízu. 

Hvězdy, které se teprve rodily

Ústřední dvojici tvořili Lex Barker jako Old Shatterhand a Pierre Brice jako Vinnetou. Zajímavostí ale je, že v tomto úvodním díle vůbec nejsou hlavními tahouny. Jejich popularita se dostavila až s následujícími filmy.

Barker sice získal jistou proslulost jako Tarzan, ale v Hollywoodu nedokázal prorazit, jak si přál. Brice dostal roli pouhých pár týdnů před začátkem natáčení a jeho honorář byl mnohem nižší než u ostatních. Navíc vůbec neuměl jezdit na koni, měl minimum dialogů a celý projekt považoval za pochybný, souhlasil prý pouze kvůli účasti Barkera.

Skutečnou hvězdou obsazení byl britsko-český herec Herbert Lom v úloze bandity Cornela Brinkleyho. Ten si účtoval výrazně vyšší gáži než Brice a celým projektem si rovněž nebyl tak úplně jistý, proto se k němu následujících několik desítek let ani nehlásil. Film poprvé zhlédl až v roce 2004 na festivalu ve Zlíně a výsledek ho příjemně překvapil.

Dvojice, která se teprve poznávala

Dnešní diváci si možná všimnou zajímavého detailu. Barker s Bricem mají ve filmu jen několik společných scén a jejich soužití působí poněkud nejistě. Chybí mezi nimi ta proslulá herecká chemie, kterou můžeme sledovat v pozdějších dílech. Byl to totiž jejich úplně první společný počin a sotva se znali.

Jugoslávská divočina místo amerických prérií

Natáčení probíhalo hlavně v tehdejší Jugoslávii, konkrétně u Plitvických jezer. Westernové městečko Tulsa vyrostlo přímo u pobřeží. Butlerova farma stála v údolí Grobnik a jeskyně ukrývající poklad vznikla v improvizovaném studiu v hasičské zbrojnici v Crikvenici.

Indiánské kmeny ztvárňovali místní obyvatelé vesnice Plitvička Jezera. Produkce využila více než 2 500 koní a 3 000 nejrůznějších rekvizit, třeba 450 šípů nebo 12 tisíc marek. Natáčení bitvy o Butlerovu farmu, která patří k nejnáročnějším pasážím, trvalo téměř celý týden. Během něj došlo i k několika zraněním. Kameraman Ernst W. Kalinke byl zasažen hořící pochodní a musel strávit osm dní v nemocnici.

Zdroje: kinomaniak.cz, cs.wikipedia.org, csfd.cz