Diváci vybrali nejvtipnější český film všech dob. I šíleně smutná princezna by se u něj řehtala na celé kolo

Co dělá českou komedii českou? Proč některé filmy bavily naše rodiče a baví i nás? A které snímky diváci označili za nejvtipnější v historii naší kinematografie? Odpovědi na tyto otázky vypovídají nejen o filmech, ale i o nás samotných.

Nedávno proběhlo hlasování mezi diváky, kteří měli určit ty nejvtipnější české filmy. Výsledky možná někoho zaskočí, jiného potěší. Především ale dokazují, že máme na co být pyšní.

Cizinci náš humor často nechápou

Než se dostaneme k výsledkům, zkusme odpovědět na jednu otázku, tedy co vlastně dělá náš humor tak jedinečným? Proč snímky, které u nás baví celé rodiny, v zahraničí často propadají? Na vině je hlavně ironie. Ta jemná, nenápadná, někdy skoro nepostřehnutelná. My dokážeme být vtipní, aniž bychom podobně jako Američané používali především prvoplánové vtípky.

Ovládáme sarkasmus jako málokterý národ a po humoru sáhneme i v momentech, které by jinde brali vážně. Český humor taky často vychází z absurdity každodenního života. Z věcí, které by se mohly stát komukoliv. Člověk vydělávající jako nepravý číšník? Tatínkové sami s dětmi na horách? Muž simulující nemoc, aby unikl manželce? Všechny tyto filmové náměty vychází z reality a zřejmě proto nás tak baví. 

Naše komedie však nejsou jen veselé. Pod tím smíchem se téměř vždy ukrývá něco víc, ať už je to melancholie, smutek či zklamání. Smějeme se, ale někde tam vzadu cítíme, že to vlastně úplně legrace není. My točíme filmy, abyste se zasmáli a pak vám došlo, že se vlastně smějete svému životu.

Klasika ze starých časů

Pojďme se nejdřív podívat na starší generaci snímků. Tady je konkurence obrovská, Svěrák, Smoljak, Poledňáková, Vorlíček, vždyť to byla naše zlatá éra. Na třetím místě se umístil snímek Marie Poledňákové z roku 1982, kterým je S tebou mě baví svět. Tři otcové skončí na zimní dovolené s dětmi, kam se původně chystaly matky. Zmatek, který z toho vznikne, pobavil už naši babičku a teď i nás.

Film ale má i odpůrce. Někteří poukazují na zobrazení normalizace jako bezstarostného období bez historického kontextu. Jiní kritizují místy dětinský humor. A jsou tu momenty, kde se k sobě přátelé nechovají zrovna laskavě.

Stříbrná medaile připadá minulému století

Na druhém místě se usadila komedie Vrchní prchni z roku 1980. Za ní se ukrývá scénář Zdeňka Svěráka, režie Ladislava Smoljaka a v hlavní roli září Josef Abrhám. Příběh knihkupce Dalibora Vrány, který si přivydělává jako falešný obsluhující personál v restauracích, je na první pohled prostá veselohra. Na konci dne to je ale příběh o člověku unaveném životem, hledajícím cestu, jak uniknout kruté realitě.

Nová generace komedií

Teď hurá do současnosti, kde už ten výběr tak snadný není. České komedie po roce 2000 jsou většinou, jak to říci, trapas. Buď jsou tak primitivní, že byste se za ně styděli i v hospodě, nebo se snaží být tak moc originální, že je stejně nikdo nechce vidět. Najít tu správnou je jako vyhrát v loterii. Ale jeden film u diváků přece jen zabodoval, ačkoliv to není jen komedie. 

Teorie tygra z roku 2016 získala nejvíc hlasů v kategorii po roce 2000. Radek Bajgar natočil film, který rozdělil publikum napůl. Jedni ho zbožňují, druzí nenávidí. Ale nikdo neřekne, že by byl nezajímavý. Příběh veterináře Jana v podání Jiřího Bartošky vypráví o muži, který má plné zuby toho, že mu partnerka organizuje celý život. 

Rozhodne se proto simulovat duševní poruchu, aby mohl žít podle sebe. Bartoška v hlavní roli exceluje. Po vážné nemoci se vrátil před kameru a prokázal, že má stále formu. Jasně, film není dokonalý. Spousta lidí mu vyčítá, že dělá z mužů oběti a z žen tyranky. Což je trošku pravda.

Přesto má film jednu velkou přednost, trefil se do živého. Mluví o vztazích, které začnou jako láska a skončí tak, že vás partner štve jen tím, že dýchá. Film je také o tom, jak vám partnerka řídí život, říká, co budete jíst, kdy půjdete spát nebo kam pojedete na dovolenou. 

Zdroje: csfd.cz 1, filmovyprehled.cz, csfd.cz 2