Česká kinematografie přišla o svého krále. Režisér, který nám dal Popelku i Arabelu, nás navždy opustil

Ještě ráno plánoval natáčení nové pohádky, což bylo něco, co miloval. I přes zdravotní problémy byl stále plný energie. Večer ale přišla zpráva, která zasáhla všechny. V tu chvíli odešel člověk, který svými filmy ovlivnil několik generací. Jeho styl byl jedinečný a jakmile se řekne jeho jméno, každý si vybaví minimálně jeden oblíbený film. V ten den Česko přišlo o legendárního režiséra.

Česká filmová scéna přišla v momentě o legendu.

Jen málo lidí neví, o kom je řeč

V Česku je jen málo lidí, kteří by jeho tvorbu neznali. Několik generací na jeho pohádkách vyrůstalo a dodnes jsou to jedny z nejsledovanějších. Jeho podpis byl naprosto jasný a poznali byste ho okamžitě. Humor v kombinaci s poetickými prvky, ale žádný kýč. To byly filmy, které jsme všichni milovali.

Podle jeho okolí měl schopnost vymyslet scény, které si lidé pamatovaly dlouhé roky. Byl jedním z mála režisérů, kteří věřili, že pohádka není jen fantazie, ale pracuje i s psychologií. Podle něj to bylo místo, které nabízelo možnosti a fantazie mohla jet na plné obrátky.

Jeho filmy nikdy nezestárnou

Skvělým příkladem toho, jak skvělý režisér byl, je pohádka Tři oříšky pro Popelku. Je to pohádka, kterou si i po letech lidé pouštějí stále dokola. Není to jen kvůli tomu, že jde o vánoční televizní tradici. Jde o to, že jeho pohádky dokázaly být lidské, ale zároveň kouzelné.

Ve svých pohádkách stavěl tradiční postavy do netradičních pozic. Objevují se v nich třeba princezny, které se vzepřely pravidlům, čarodějnice, které byly na straně dobra a spousta dalších. V divácích se snažil vyvolávat emoce, a to je jeden z důvodů, proč jsou jeho filmy oblíbené i dnes. Bez moderních technologií a složitých triků a stále jsou populární.

I přes zdravotní problémy byl stále oddaný práci

Přestože se v posledních letech na veřejnosti ukazoval jen výjimečně, z filmového světa nikdy úplně nezmizel. Četl různé scénáře, sledoval, co je ve filmu za novinky a nasával inspiraci. Jak sám říkal, nejvíce ho rozladily filmy, kde se tvůrci spoléhali jen na digitální efekty a ne na příběh. Nebyl staromódní, ale dobře věděl, jak vypadá film, který přežije desítky let.

Do posledních měsíců života se stále soustředil na to, jak bude vypadat jeho další projekt. Do poslední chvíle byl energický a nepřipouštěl si nic jiného, než je to, jak se zase pustí do práce. Jeho práce pro něj byla hnacím motorem a byl jí oddaný. I přes zdravotní problémy neztrácel optimismus a o filmu dokázal mluvit hodiny.

Jeho kolegové ho uznávali

Režisér se snažil propojit realitu s fantazií. Jeho kolegové o něm mluvili jen dobře a práci s ním si pochvalovali. Například herečka Iva Janžurová o jeho práci řekla:

„Je režisérem, který se vždycky těší z toho, že může divákovi předložit věci na hranici skutečnosti a fantazie… A myslím, že Vorlíčkovi se podařilo prostřednictvím filmů osvobozovat i diváky.“

Významná byla jednoznačně i jeho spolupráce se scénáristou Milošem Macourkem Spolu vytvořili spoustu nezapomenutelných komedií, které jsou v české filmografii ikonami. Podle odborníků měli s Macourkem jakousi symbiózu a skvěle se doplňovali. Díky tomu existují filmové poklady, které si lidé rádi pustí i dnes.

Už na škole tušili, že se zapíše do historie

Narodil se v roce 1930 v Praze a už během studia na umělecké škole bylo všem jasné, že v českém filmu se zrodila legenda. Lidé si rychle zvykli na jeho klasickou kombinaci humoru, reality a fantazie. Ikonickou pohádkou, která se proslavila i v zahraničí, jsou samozřejmě Tři oříšky pro Popelku. Dalším pohádkovým klenotem je pohádkový seriál Arabela. Ten ukázal, že i v České republice se může prosadit fantasy žánr. A nejznámější mladá čarodějka z pohádky Dívka na koštěti je nezapomenutelná.

Co se týče komedií, ve spolupráci právě s Milošem Macourkem vznikly filmy jako Jak utopit doktora Mráčka nebo Což takhle dát si špenát. Díky skvělým a propracovaným scénám dokázal vyprávět příběh, který byl nadčasový a zároveň humorný.

A pak přišla zpráva, kterou nikdo nečekal

Režisér Václav Vorlíček dlouhou dobu bojoval s rakovinou plic. I když to nevypadalo příznivě, on se odmítal vzdát. Těsně před smrtí ještě cestoval a soustředil se na práci. Bohužel v únoru roku 2019 přišla zpráva, kterou nikdo nečekal. Václav Vorlíček bohužel zemřel.

Zpráva se samozřejmě rychle šířila a diváci tomu nemohli uvěřit. Lidé si začali připomínat legendární scény z jeho filmů a na internetu se objevila vlna smutku. V tu chvíli svět přišel o režiséra, kterému se málokdo rovnal. Krále pohádek a komedií, se kterým byla na place vždy legrace.

Odkaz pro další generace

Jeho filmy tu s námi jsou a budou ještě desítky let. Položily totiž základy českým pohádkám a komediím a ukázaly, že s humorem jde všechno líp. Jeho kolegové na něj stále vzpomínají s láskou a úsměvem. Pokud ještě nevíte, co si dnes večer pustit v televizi a chcete se pobavit. Václav Vorlíček je sázka na jistotu.

Zdroj: ct24.ceskatelevize.cz, irozhlas.cz, novinky.cz