Nad Českem se dnes mezi 22. a 2. hodinou objeví vzácný jev. Červené skřítky uvidíte i bez dalekohledu

Taková letní bouřka může znamenat příjemné osvěžení po sérii tropických dní. Kromě chladnějších teplot a blesků protínajících oblohu přináší i jinou nebeskou podívanou, kterou budeme moci letos za vhodných podmínek vidět pouhým okem.

Červení skřítci patří mezi atmosférické jevy opředené záhadou. Objevují se vysoko nad bouřkovými mraky a vytvářejí rudé záblesky, které vzdáleně připomínají medúzy nebo stromové větve. O jejich existenci se mluvilo už v dřívějších dobách, až do počátku minulého století přitom šlo spíše o legendy. Jejich existenci i fyzikální podstatu jevu se podařilo popsat relativně nedávno a dnes už víme, že nejde o žádné mysteriózno, ale o skutečný fyzikální jev spojený s velmi silnými bouřkami.

Záhadné světlo fascinovalo piloty

O existenci červených jevů na obloze se veřejnost začala dozvídat hlavně s rozvojem letecké dopravy. Ze země jsou totiž jen obtížně viditelné, na nebi se udrží sotva pár tisícin sekundy a ve výhledu na ně nám zpravidla brání silná oblačnost. Na záhadné rudé světlo tedy začali upozorňovat až piloti počátkem 20. století, kteří se dokázali dostat nad mraky. Vědci ale pro takové záhady neměli vysvětlení. Nazývali je optickým klamem, odrazem klasických blesků od atmosféry nebo je považovali za halucinace unavených pilotů.

Jejich existenci poprvé na teoretické úrovni popsal skotský fyzik Charles Wilson ve 20. letech minulého století. Domníval se, že jde o elektrické výboje silných blesků nad vrcholky bouřkových mraků. Na vlastní oči ale jev, který dnes známe pod označením červení skřítci, uviděl údajně teprve v roce 1956. Byl ale sám a své tvrzení tak nemohl opřít o žádného svědka.

Průlom přinesl rozvoj techniky

Všechno se změnilo až v roce 1989 při testování speciální kamery v americké Minnesotě. Přístroje tehdy náhodou zachytily podivné červené záblesky nad vzdálenými bouřemi. O něco později se podařilo zaznamenat červené skřítky také z paluby Mezinárodní vesmírné stanice ISS, odkud mají vědci na horní vrstvy atmosféry ideální výhled. Teprve tehdy započal intenzivní výzkum vědců, stejně jako hon fotografů za senzační podívanou.

Dnes už víme, že červení skřítci jsou elektrickými výboji nad rozsáhlými bouřkovými mraky, takovými, které často zasahují stovky kilometrů. Meteorologové je označují jako bouřkové systémy typu MCS. Samotný jev se odehrává ve výšce přibližně 50 až 95 kilometrů nad zemským povrchem a trvá jen několik tisícin sekundy. Takovou rychlost lidské oko často ani nestihne, a proto bylo skoro nemožné červené skřítky odhalit dříve.

Skřítci s obřími rozměry

Jejich červenou barvu způsobuje excitace atomů dusíku v horních vrstvách atmosféry. Označení „skřítci“ je v tomto případě nepřesné, ve skutečnosti jde totiž o obrovské výboje o velikosti desítek kilometrů. Viditelné bývají i nad bouřemi vzdálenými 500 kilometrů, ovšem ty nejlepší podmínky mají pozorovatelé už z několika desítek kilometrů daleko. Nesmíte však stát přímo pod hřímajícími blesky.

Na ony „nejlepší podmínky“ máme šanci narazit už v průběhu tohoto léta. Při zvýšené bouřkové aktivitě budeme moci tento fascinující úkaz pozorovat i ze země „pouhým okem“. Ideální podmínky bývají mezi 22. hodinou večerní a 2. hodinou ranní, kdy je obloha nejtmavší a vzdálené bouřkové systémy nejlépe vyniknou. I tak ale bude hon na červené skřítky vyžadovat notnou dávku trpělivosti. Viditelné mohou být jen z míst s minimálním světelným smogem a s dobrým výhledem na horizont.

S dobrým vybavením vzhůru do hor

Limitovat nás pak bude už jen ono naše „pouhé oko“. Lidské oko totiž často nezaznamená jev trvající jen tisíciny sekundy, navíc v takové rychlosti neuvidíme detaily světelné medúzy, spíše jen rudé záblesky. Při pozorování si ale můžeme vystačit s kvalitními fotoaparáty, které umí pořizovat série krátkých expozic. Kam objektiv namířit, to už necháme na vás. S červenými skřítky je to jako s blesky, nikdy nevíte, odkud kam udeří. Napovědět vám ale mohou radarové mapy a online detektory blesků, například Blitzortung, které ukazují bouřkovou aktivitu v téměř reálném čase.

Nadcházející léto, jako každé jiné, přináší vyšší pravděpodobnost vzniku bouřkových systémů, a tedy i červených skřítků. Když se mezi nimi objeví rozsáhlé bouřkové systémy typu MCS, máme šanci spatřit mimořádnou podívanou. Tyto bouřkové systémy totiž produkují nejsilnější elektrické výboje, nad nimiž červení skřítci vznikají. Ideální podmínky na pozorování bývají mimo město, s výhledem na horizont. Myslete však na to, že při pozorování červených skřítků nesmíte stát přímo pod bouřkou. Přibalte s sebou stativ a citlivý fotoaparát a možná budete svědky úkazu, který vědci ještě před pár desítkami let považovali za optický klam.

Zdroje: Astro novinky, Blitzortung, Seznam médium