Zdeněk Pohlreich poprvé promluvil o důchodu. Mnoha Čechům po zveřejnění částky zaskočilo sousto

Stejné finanční částky mohou na každého jedince působit zcela jinak. Mění svou hodnotu zkrátka podle toho, kdo se na ně dívá a musí z nich žít. Deset tisíc korun může být pro jednoho člověka záchranné lano a pro jiného je to jen kapesné. A důchody? To už je kapitola sama pro sebe.

Když se někde objeví zpráva o výši penze známé osobnosti, okamžitě se rozjede tradiční česká disciplína. Ale ne sportovní. Nýbrž srovnávání: „Ten má tolik, já mám méně. Ten si stěžuje, přestože má víc než já.“ A jiný má zase pocit, že celý život odváděl do systému tolik peněz, že by měl dostávat několikanásobek vypočtené částky.

Když do důchodu odejde i člověk, který rozhodně nesedí za pecí

Každý by si měl uvědomit, že důchod není výhra ve Sportce. Je to odraz toho, kolik člověk odváděl, jak dlouho pracoval a jak je celý systém nastavený. A právě tady začíná debata, která v Česku trvá už třicet let: jak na důchodovou reformu? V posledních dnech se ke svému důchodu přiznal známý šéfkuchař Zdeněk Pohlreich. Sdělil, že využil možnost a už několik let pobírá předčasný důchod. Zároveň ale dál podniká a natáčí své pořady.

Zkrátka i na prahu sedmdesátky pracuje a netráví čas zahálkou a krmením ptactva u řeky. Podle svých slov má penzi nadprůměrnou. Ovšem i tak se domnívá, že státu během života odvedl výrazně více, než od něj kdy dostane zpět. Navíc Pohlreich vyslovil zajímavou myšlenku, která stojí za zvážení. Myslí si, že by pracující důchodci měli být více podporováni a jejich práce by se neměla zatěžovat dalšími odvody. Vždyť už do systému svoje odvedli.

Proč si lidé stěžují, že jsou důchody nízké?

Jednoduchá odpověď: „protože život je drahý.“

Jenže existuje i odpověď složitější. Každý důchodce porovnává svůj příjem se svými výdaji. Nájem, energie, léky. A pokud mu po zaplacení všeho zůstane jen pár tisícovek na základní potřeby, bude naříkat, že je jeho důchod nízký. Na tom není vůbec nic překvapivého. Jenže proti němu stojí stát, který musí takových penzí vyplatit miliony.

Kdo vlastně plní důchodový účet?

Občas mám pocit, že si část společnosti představuje důchodový systém jako kouzelnou kasičku. Že do ní nikdo nic nehází, a přesto se z ní každý měsíc vysypou miliardy korun na penze. Jenže takhle to nechodí ani v pohádce o hrnečku vař. Tu kasičku musí nejprve někdo naplnit. A ten někdo jsou pracující. A tak si pracující důchodce Zdeněk Pohlreich odvodem daní z příjmu vlastně na svůj krácený předčasný důchod přispívá sám.

Jak průběžný důchodový systém funguje

Lidé, kteří dnes pracují, odvádějí peníze na důchody těm, kteří už pracovat přestali. A tady už vstupuji na poněkud tenký led, ale nedá mi to. Prakticky denně slyšíme, že na trhu práce chybějí lidé. Zaměstnance hledají podnikatelé, průmysl i služby. A zároveň se dozvídáme, že se mnoho našich oborů neobejde bez zahraničních pracovníků.

Pak se ale nemohu ubránit otázce: „Jak je možné, že vedle toho stále existují lidé, kteří dlouhodobě nepracují, a ještě k tomu pobírají sociální dávky?“ To mi fakt hlava nebere… Samozřejmě, že nemám na mysli osoby handicapované a nemocné. Nebo ty, které pečují o někoho blízkého.

Pohodlí na úkor druhých?

Existuje ale i skupina lidí, která práci odmítá z jiných důvodů. A zde vzniká ve společnosti velké napětí: zatímco jeden člověk vstává v pět ráno na směnu, druhý pobírá podporu a chechtá se mu. A vysvětluje, že přece nebude pracovat na nižší pozici, než říká jeho vzdělání. Ale kupříkladu vysokoškolák dostane adekvátní plat i na středoškolské pozici. Zůstat doma a nechat se živit ostatními, je ale pohodlnější. A navíc ještě ten, kdo nepracuje a dnes bere podporu, bude za pár let chtít svůj vlastní důchod ze systému, do nějž nepřispíval. Ale když to stát umožňuje, tak proč bychom to nedělali…

Netvrdím, že důslednější zaměstnaností by zmizely všechny problémy důchodového systému. Ale těžko se ubránit pocitu, že kdyby větší část zdravých lidí skutečně pracovala a odváděla pojištění, vypadal by důchodový účet o něco veseleji. Je známo, že seniorů přibývá. Ale dokud nebudou lidi pracovat, nikdy nebude dost peněz na ty, kteří společnosti odevzdali už všechno. Teď je řada na ní. Myslíte si, že se pletu?

Problém není v důchodcích, ale v rovnováze

Mám pocit, že se často hledá viník tam, kde není. Důchodci nejspíš nejsou příčinou problému. Ti si svůj důchod zaslouží. Většina z nich pracovala desítky let a odváděla daně i pojistné. Nezapomínejme na to, že za socialismu byla práce povinná. Stejně tak problémem nejsou lidé, kteří poctivě pracují dnes.

Skutečný problém spočívá v tom, že systém potřebuje dostatek aktivních lidí, kteří budou vytvářet hodnoty a odvádět peníze. Pokud bude pracujících ubývat a příjemců důchodů přibývat, nebude stačit ani deset reforem.

A tak Zdeněk Pohlreich dělá, co může. Přestože je důchodce, dál pracuje. A i v sedmdesáti letech dál přispívá do systému, zatímco jiní hledají důvody, proč to nejde. Přesto, že je v naší zemi práce habaděj. Máte na to i vy svůj názor?

Zdroje: Blesk, Centrum, ReceptyIDnes