Kamery přestaly natáčet, jejich přátelství ale pokračovalo. Slavní čeští herci si zůstali blízcí dalších 40 let

Herci se při natáčení setkávají se spoustou kolegů. Někdy se jejich cesty rozejdou hned po natáčení, jiní získají přátelství na celý život. Dva skvělí čeští herci mezi sebou měli takové přátelství, které zvládlo hned několik životních peripetií, včetně emigrace jednoho z nich. Přestože byl každý z nich úplně jiný, spojoval je stejný smysl pro humor. Jména zná sice každý, ale málokdo ví, jak silné pouto měli.

Kamery přestaly natáčet, jejich přátelství ale pokračovalo a vzniklo tu přátelství na celý život.

Potkali se v období, kdy vznikaly divadelní dějiny

Šedesátá léta byla v české kultuře přelomová. Začala vznikat odvážnější divadelní představení a mladí herci se dostávali k rolím, o kterých si dříve mohli nechat jen zdát. V tu dobu se v pražském Činoherním klubu scházela skupinka umělců, která později ovlivnila hned několik generací.

V této partě se také setkali dva muži, kteří byli na první pohled jako jin a jang. Jeden byl klidný a rozvážný, druhý oproti tomu hlasitý a plný energie. Přesto si k sobě rychle našli cestu a ti, kteří je znali, potvrdili, že se skvěle doplňovali. Jeden dokázal druhého uklidnit, druhý zase přinášel humor a bláznivé nápady. Jejich přátelství vzniklo přirozeně ze společně stráveného času v divadle.

Sláva je nikdy nepohltila

Během několika let se z obou stali velmi úspěšní herci, kteří byli často obsazováni. Diváci měli rádi jejich přirozenost a i to, že mimo kamery je nepohltila sláva. Oba dva dokázali ztvárnit prakticky jakoukoli roli, a přitom opravdu uvěřitelně.

Přesto se ale časem vyprofilovali a každý měl svůj nejčastější typ postav. Zatímco jednoho diváci vídali jako vzdělaného charismatického muže s tajemným nádechem, druhého vídali jako bláznivého bouřliváka, který sršel vtípky. Režiséři moc dobře znali jejich kvality, a proto byli jedněmi z nejvýznamnějších herců své doby.

Po roce 1968 bylo všechno jinak

Když v roce 1968 přišla normalizace, kultura se změnila. Svoboda projevu a tvorby, jako by zmizela a všechno bylo v útlumu. Tvůrci i někteří herci byli pod drobnohledem režimu, jiní dostávali méně příležitostí a někteří se rozhodli emigrovat.

Právě toto období bylo největší zkouškou a ukázalo, že přátelství nestojí jen na společně stráveném čase. Zatímco některé vztahy se rozpadly a spousta přátel se odcizila, oni dva byli stále v kontaktu. Pořád se navštěvovali a podporovali se i ve chvílích, kdy je život každého zavedl úplně jinam.

Přátelství prošlo několika zkouškami

Ani jeden z herců nebyl ten typ, který by o svých přátelstvích neustále mluvil na veřejnosti. Naopak. O jejich vztahu se lidé dozvídali spíše od hereckých kolegů nebo když se občas zmínili v rozhovorech. Ti, kteří je znali, potvrzují, že spolu dokázali mluvit celé hodiny úplně o všem. Bylo to opravdové přátelství, které vydrželo dlouhá léta.

Když pak jeden z nich emigroval do zahraničí, kontakt nikdy nepřerušili. Nebylo to ale vůbec snadné. Přes železnou oponu nebyla komunikace ani cestování samozřejmostí. Přesto se snažili zůstat ve spojení. Po revoluci už se mohli normálně vídat. Taková přátelství bývají mezi herci spíše výjimkou, ale oni jsou důkazem, že když se chce, jde všechno.

Jejich počiny jsou vysílány dodnes

V televizi dodnes uvidíte filmy a seriály, ve kterých se objevili, a dokonce i ty, ve kterých hráli společně. Mladší generace o nich možná vůbec neslyšela, ale starší ročníky je znají jako své boty. Oba dva totiž hráli ještě v dobách, kdy neexistovaly počítačové efekty ani umělá inteligence. Jejich hraní byl čistý talent.

Dvojici přátel, která vydržela přes čtyřicet let, tvořili Josef Abrhám a Pavel Landovský. Josef Abrhám byl jedním z nejvýraznějších herců konce 20. století. Po dokončení DAMU začínal v Divadle na Vinohradech, ale jako doma se cítil právě až v Činoherním klubu. Díky přirozenému šarmu a milému humoru ho režiséři začali rychle obsazovat. Mezi nejznámější snímky, ve kterých se objevil, patří Vrchní, prchni!, Marečku, podejte mi pero! nebo Skalpel, prosím. Všichni si určitě vybaví i seriálovou roli Arnošta Blažeje v Nemocnici na kraji města. S Libuší Šafránkovou tvořili jeden z nejstabilnějších párů šoubyznysu.

Pavel Landovský se stal jedním z nejznámějších herců, přestože herectví nevystudoval. S Josefem Abrhámem se potkal právě v Činoherním klubu, kde ukázal svou schopnost skvěle improvizovat. Diváci ho znají z filmů jako například Ostře sledované vlaky nebo Hříšní lidé města pražského. Jakmile podepsal Chartu 77, přišel kvůli režimu o možnost veřejně vystupovat a emigroval do Rakouska. Po návratu se objevil ve filmech jako Vratné lahve nebo Černí baroni. Spolu s Abrhámem si zahráli například v Havlově Audienci.

Dva kamarádi, kteří se znali déle než 40 let

Oba se seznámili v šedesátých letech v Činoherním klubu a i přes zkoušky osudu jejich přátelství vydrželo dlouhá léta. Když v roce 2014 Landovský zemřel, Josef Abrhám to nesl těžce. Odešel mu jeden z nejbližších lidí, se kterými trávil spoustu času. O několik let později, v roce 2022, odešel i Josef Abrhám. O jejich kariéře toho lidé vědí dost, ale o jejich přátelství se dozvídali postupně. Jedno je ale jisté. S jejich odchodem přišel český film o dvě legendy. Jaký je váš nejoblíbenější film, ve kterém se objevili?

Zdroj: ceskatelevize.cz, ct24.ceskatelevize.cz, wikipedia.org