Pohádka Jak se budí princezny má za sebou natáčení jako z hororu. Herec proletěl sklem, herečka se málem utopila

Každý rok tuto pohádku sledují miliony lidí u vánočního stromečku. Znají ji skoro nazpaměť, jenže už nevědí, co se dělo za kamerou. Jeden herec proletěl sklem do hotelového výčepu a zlomil si kost, druhý byl z rybníka vytahován jeřábem a herečka se málem utopila kvůli vlastnímu kostýmu.

Celé to na obrazovce vypadá tak jistě, kouzelně. Žádná dramata, jen česká pohádková idyla zalitá sluncem někde na starém hradě. Realita natáčení byla ale opačná. Za každým klidným záběrem se skrývají příběhy, u nichž by vám vstaly vlasy na hlavě. Příběhy, které diváci nevidí a nikdy vidět neměli. Jenže ony existují a jsou mnohem napínavější než samotná pohádka.

Jak to vlastně celé začíná

Řeč je o vánoční klasice z roku 1977, která se na českých obrazovkách objevuje dodnes. Král s královnou mají dceru Růženku, kterou od narození pronásleduje kletba zlé tety Melánie, zhrzené ženy, které kdysi král dal košem a oženil se s její sestrou Eliškou. Kletba je neúprosná, říká, že až se Růženka píchne do prstu, upadne do věčného spánku a s ní i celé království.

Přijede princ Jiří s bratrem Jaroslavem. A zatímco Jiří dělá hlouposti, Jaroslav se stane tím pravým. Takže klasická pohádková zápletka, která funguje dodnes. Jenže cesta k finálnímu záběru stála herce zdraví, nervy a málem i život.

Pád z římsy, zlomená kost a jeřáb u rybníka

Jan Hrušínský, který ztvárnil prince Jaroslava, si při natáčení způsobil vlastní vinou vážné zranění. S kolegou Janem Krausem (princ Jiří) byli ubytovaní v hotelu v Telči. Jednoho večera se rozhodli, že vlezou představitelce Růženky Marii Horákové do pokoje po venkovní římse. Část římsy se pod Hrušínským ale utrhla a herec proletěl sklem přímo do hotelového výčepu.

Aby toho nebylo málo, tento příběh obsahuje ironickou podrobnost. Z výčepu totiž herec pár minut předtím odcházel do svého pokoje. Takže narazil přesně tam, kde chvíli předtím seděl. Utrpěla na tom jeho stehenní kost, kterou si zlomil.

Hrušínský si ale nemohl dovolit mít pauzu od natáčení, takže přišlo další dobrodružství. Ve scéně, kde princ stojí po pás ve vodě, měl herec na noze sádru. Aby to nebylo vidět, dali mu na sádrový obvaz igelitový pytel, svázali ho gumou a oblékli kostým. Jenže pytel se ve vodě postupně naplnil. Hrušínský ztěžkl tak, že nemohl stát a z rybníka ho museli vytáhnout jeřábem.

Divák na výsledném záběru nic neví, vidí jen elegantního prince stojícího ve vodě. Ani náhodou by nehádal, že herec byl pár minut předtím vytahován technikou určenou pro stavaře.

Melánie se málem utopila

Dalším z těch, komu při natáčení hrozilo reálné nebezpečí, byla Libuše Švormová v roli záporné Melánie. Scéna, která ohrozila její život, trvá na obrazovce jen pár sekund, takže by ji málokdo označil za tu „nebezpečnou“ část filmu.

Jedná se o scénu, kde Melánie plave. Kostým herečky byl podšitý igelitem, aby určité části zůstaly suché. Záměr dobrý, ale výsledek katastrofální. Nasáklý kostým táhl herečku ke dnu a sama se nemohla dostat na povrch. Zachránili ji včas, ale byl to opravdu těsný konec.

Dva hrady, jeden balkon a náklaďák místo koní

Filmaři tehdy pracovali s tím, co měli k dispozici, a výsledky byly nečekané. Scéna, kde si princezna s princem Jaroslavem povídají na balkoně, vznikla na dvou různých místech. Samotní princové stáli s Růženkou na hradě Křivoklát. Král s královnou, kteří je sledují z balkonu, se ale ve skutečnosti dívali z úplně jiného místa, z balkonu zámku Telč. Spojení obou záběrů do jedné scény působí přirozeně, nikdo si toho nevšimne.

A ta dramatická scéna, kde princové závodí na koních? Neodehrávala se na romantickém poli. Herci seděli na koních, které vezl náklaďák. Pohyb krajiny v pozadí dodal záběru dynamiku a správný dojem. Kinematografie tehdy ještě neznala digitální triky, takže se improvizovalo, jak se dalo.

Pohádka, která přežila vše

Pohádka Jak se budí princezny se poprvé objevila na obrazovkách v roce 1977. Od té doby se vysílá každé Vánoce. Děti, které ji tehdy viděly poprvé, ji dnes pouštějí svým vlastním dětem. A nikdo z nich by nehádal, co všechno za tou kouzelnou podívanou, kterou vidí v televizi, stojí. Ale to k pohádkám přece jen patří. Hlavní je, že se nestalo nic vyloženě tragického.

Máte tuto pohádku rádi? Podělte se s námi o vaši oblíbenou scénku z pohádky v komentářích.

Zdroje: csfd.cz, vtelce.cz, zeny.iprima.cz