Menšík, Sovák i Hrušínský mají problém. Češi našli herce, kterému by dnes nejraději předali klíče od televize

Jsou herci, kterým stačí přijít do místnosti a člověk přestane sledovat všechny ostatní. Vladimír Menšík to zvládal jediným pohledem, Jiří Sovák často nepotřeboval ani dlouhou repliku a Rudolf Hrušínský dokázal odehrát půl scény téměř bez pohybu. Právě proto se jejich filmy pouštějí pořád dokola a málokomu to vadí.

Dnešní televize podobných tváří tolik nemá. Ne, že by chyběli dobří herci, spíš se jen málokdy stane, že se objeví někdo nový a diváci si ho během několika epizod začnou pamatovat lépe než kolegy, jejichž jména znají roky. Letos se něco podobného přece jen povedlo.

Pokračování navíc startovalo s jednou velkou nevýhodou. Diváci měli pořád v živé paměti Petra Uhlíka jako Ladislava Hojera. Za tuhle roli si odnesl Českého lva a po odvysílání seriálu se o jeho výkonu mluvilo snad všude. Nový představitel zločince tak nastupoval do seriálu ve chvíli, kdy bylo srovnávání s Uhlíkem prakticky nevyhnutelné.

Znal ho málokdo, teď ho poznávají na ulici

Tvůrci nakonec nesáhli po žádné hvězdě. Vybrali mladého herce, kterého část publika znala ze seriálu Sex O’Clock, pro většinu televizních diváků ale stále představoval poměrně neokoukanou tvář.

Možná právě to celé funguje tak dobře. Když se na obrazovce objeví poprvé, není zatížený deseti předchozími slavnými rolemi. Divák si neříká, odkud ho zná nebo koho hrál před pěti lety. Vidí jen postavu před sebou. A ta rozhodně není příjemná.

V jednom okamžiku působí jako nenápadný mladík, kterého byste na ulici přešli bez povšimnutí. Za chvíli se výraz změní a člověk má pocit, že před ním stojí někdo úplně jiný. Není potřeba křik ani teatrální gesta. Nejvíc fungují drobnosti, pohledy, úsměv v nevhodnou chvíli nebo náhlá změna hlasu.

Právě to zaujalo také část recenzentů a diváků. Po první sérii byla přitom laťka opravdu vysoko. Přesto se v reakcích začalo čím dál častěji objevovat, že nový představitel hlavní záporné postavy dokáže držet krok s výkonem Petra Uhlíka. Někteří diváci jeho výkon rovnou označovali za jeden z hlavních důvodů, proč pokračování funguje. A teď už můžeme prozradit jeho jméno.

Jiří Straka od Maximilána

Jde o Maxmiliána Kocka, který v seriálu Metoda Markovič: Straka ztvárnil Jiřího Straku. A právě tahle role z něj během krátké doby udělala herce, o kterém se začalo mluvit úplně jinak než před několika lety.

Kocek přitom nemá jednoduchý úkol. Vedle něj stojí Petr Lněnička, Václav Neužil, David Prachař nebo Adam Mišík. Tedy tváře, které už mají za sebou dlouhé kariéry nebo alespoň výrazné role. Přesto se po odvysílání seriálu velká část pozornosti stočila právě k němu.

To je možná nejlepší vysvětlení titulku s Menšíkem, Sovákem a Hrušínským. Nejde o tvrzení, že by mladý herec během několika epizod překonal jejich celoživotní kariéry. Něco společného s nimi ale má. Když se objeví ve scéně, člověk začne čekat, co udělá dál.

Nehraje monstrum, a právě proto působí děsivě

Největší síla jeho výkonu je v tom, že se nesnaží za každou cenu působit nebezpečně. Kdyby Straku hrál jako stereotypního filmového vraha, mohl by výsledek snadno sklouznout k přehrávání. Kocek jde opačným směrem. Často vypadá obyčejně, někdy až mile, a právě v tom je něco znepokojivého.

Je to úplně jiný typ herectví než komediální živelnost Vladimíra Menšíka nebo suchý humor Jiřího Sováka. Princip je ale podobný. Herec musí mít něco, kvůli čemu ho divák sleduje, i když právě nic velkého nedělá.

A že si nové popularity všiml i samotný Kocek, naznačil v jednom z letošních rozhovorů. Po uvedení seriálu ho lidé začali na ulici poznávat výrazně častěji než dříve. To je u herce, který byl ještě poměrně nedávno pro velkou část publika prakticky neznámý, docela rychlý skok.

Teď přijde ta těžší část

Jedna výborná role ještě nedělá hereckou legendu. To platí pro každého. Teprve další filmy a seriály ukážou, jestli Kocek dokáže podobnou pozornost získat i jako úplně jiná postava.

Zatím má ale něco, co se hledá těžko. Diváci si ho zapamatovali. A navíc ne proto, že by byl všude, ale kvůli jednomu konkrétnímu výkonu.

Takových herců česká televize potřebuje víc. Menšíkovi, Sovákovi ani Hrušínskému jejich místo samozřejmě nikdo nevezme. Jen se po dlouhé době objevil mladý herec, u kterého člověk po skončení jedné scény trochu lituje, že už není na obrazovce.

A kdyby mu teď někdo symbolicky předal klíče od televize? Po tom, co předvedl jako Straka, by se asi našlo dost diváků, kteří by proti tomu nic nenamítali. Co vy? Namítali byste proti tomu něco?

Zdroje: novinky.cz, csfd.cz, wikipedie.cz