Smutný důvod, proč senioři nechávají běžet televizi nonstop: Není to o pořadech, pravda je stokrát mrazivější

Možná to znáte od svých rodičů nebo prarodičů. Pokaždé, když s nimi mluvíte nebo přijedete na návštěvu, je zapnutá televize. Snadno si řekneme, že senioři zkrátka televizi milují a s lehkou nadsázkou jednoduše nemají nic lepšího na práci.

Jenže za zvykem nechávat obrazovku zapnutou od rána do večera se může skrývat mnohem mrazivější problém, kterým trpí až 40 % seniorů a který není radno podceňovat. Je to smutný důvod, proč senioři nechávají běžet televizi nonstop.

Televize nemusí být jen zábavou

Pokud patříte do kategorie lidí v produktivním věku, pravděpodobně žijete velmi podobně jako já. Celý den řešíte práci, pochůzky, děti a ostatní povinnosti, kvůli kterým občas nevíte, kam dřív skočit. Myšlenky na důchod se v takovém období zdají být spásným majákem, kdy se člověk konečně dočká klidu a bude mít celý den volno.

Tato představa však bývá velmi romanticky zabarvená a realita je někde úplně jinde. Pokud máme to štěstí a dostaneme se do důchodu společně se svým partnerem, obvykle ještě v pozdějším věku podnikáme výlety, trávíme čas společným posezením a jezdíme na dovolené. Návštěva dětí a vnoučat je pak milou třešničkou, kdy se dozvíme, co je nového a přinese nám to trochu socializace. Teď si však zkuste představit obyčejný den člověka, kterému je přes osmdesát let a žije sám.

Senioři řeší samotu obrazovkou

Právě tehdy může přijít na řadu dálkový ovladač. Ne nutně proto, že by člověka zajímalo, co právě dávají. Televize jednoduše vyplní místnost hlasy, a hlavně přinese pocit, že člověk není sám. A nejde jen o domněnku. Výzkumy skutečně popisují sledování televize u starších lidí také jako určitou kompenzaci nedostatku sociálního kontaktu. Jedna ze studií zaměřených přímo na starší televizní diváky zjistila, že mezi důvody sledování patří mimo jiné zahánění samoty a nudy, vyplňování času nebo určitá náhrada sociálního kontaktu. Výraznější to může být například u lidí, kteří přišli o partnera.

Není to ojedinělý problém

Nejhorší na tom je, že se nejedná o několik málo výjimečných případů. Organizace ŽIVOT 90 v letošním roce upozornila, že osamělosti čelí přibližně třetina starších lidí v Česku. U lidí starších 80 let se číslo dokonce zvyšuje až na 40 procent. To už jsou čísla, nad kterými se pozastaví každý. Znamenají totiž, že osamělí senioři jsou všude kolem nás. Dost možná je to soused, paní, kterou potkáváme při svém víkendovém nákupu, nebo dokonce i naši vlastní rodiče a prarodiče, kterým sice občas zavoláme, ale příliš času jim už nevěnujeme. Osamělost je přitom vážný problém. O tom, že nejde jen o nepříjemný pocit, mluví i ředitelka ŽIVOT 90 Ruth Šormová.

„Osamělost ve stáří je fenomén s měřitelným dopadem na lidské zdraví, prokazatelně spojený s vyšší nemocností, horší kvalitou života a zvýšeným rizikem předčasného úmrtí,“ upozorňuje.

V loňském roce byla osamělost dokonce druhým nejčastějším důvodem, proč senioři volali na její linku důvěry.

Zcela zásadní je zajímat se

Jednu věc je ještě třeba si ujasnit. Osamělost si automaticky spojujeme s člověkem, který je často sám, nemá rodinu ani přátele a celé týdny nikoho nevidí. Jenže samota a osamělost nejsou totéž. Každý člověk je jedinečný a každému vyhovuje jiná míra sociálních interakcí. Kontakt s ostatními však potřebujeme přece jen všichni, a proto bychom měli dbát na to, aby naši starší příbuzní měli alespoň nějaký pravidelný kontakt.

Senior klidně může mít několik dětí i vnoučat, a přesto být osamělý. Rodina může žít na druhém konci republiky, děti mají práci, své potomky a vlastní starosti. Zavolají v neděli, jednou za dva týdny přijedou a všichni mají pocit, že je o babičku nebo dědu postaráno.

Pozornost je základ

Podle odborníků je velmi důležité všímat si, jestli se v chování našich blízkých něco změnilo. Dříve chodila maminka pravidelně na kávu se sousedkou, a najednou už nechce? Tatínek se těšil na zahradu, ale poslední dobou jen sedí doma? Přestal se člověk zajímat o své koníčky, zanedbává domácnost nebo jídlo? Působí sklesle, přestává telefonovat známým a stále častěji říká, že nechce nikoho obtěžovat? Pokud si na tyto otázky odpovídáte kladně, je na místě zbystřit a v ideálním případě věnovat svým blízkým alespoň o špetku více pozornosti.

Máte se svými blízkými pravidelný kontakt?

Zdroje: zivot90.cz, mojepsychologie.zeny.cz, who.int, tandfonline.com