Nová technologie testuje, jak může divákům změnit návyky. Poprvé započítává sledování televize mimo domov

Televizní obrazovka se už dávno nekrčí jenom v obýváku nad poličkou s knihami. Díváme se na ni v hospodě u pivečka, v čekárně u zubaře i na chalupě, kde v pozadí vržou schody a signál občas není zrovna nejlepší. 

Právě tahle roztroušená divácká realita byla pro stanice roky jednou velkou bílou skvrnou na mapě. Letos ji ale někdo vybarvil a stojí za tím řešení, které nosí v kapse zhruba patnáct set Čechů.

Obývák dávno přestal být jediným jevištěm

Ještě před pár lety platila jednoduchá rovnice. Kdo chtěl vědět, jak si vede oblíbená detektivka nebo taneční show, podíval se na čísla naměřená v tisícovkách domácností, kde tiše pracovaly peoplemetry připojené k hlavnímu televizoru. 

Jenže televize se mezitím vystěhovala z obývacích pokojů do prostorů, kam žádná krabička u přijímače nikdy nedosáhla. Za sebe dodám, že například poslední velké sportovní finále jsem neviděla doma, ale v jedné pražské hospůdce, kde se u výčepu tísnilo dvacet lidí a nikdo z nás v žádné statistice neexistoval. 

Podobně na tom byli během MS diváci u hokeje na náměstí, hosté penzionů nebo lidé, kteří doma televizor vůbec nemají. Vznikla tak paradoxní situace, kdy stanice měly plnou hospodu diváků, ale na papíře vlastně nefiguroval nikdo. 

Čísla, která nikdo neuměl spočítat

Kromě toho z pozemního vysílání odešla na přelomu roku hrstka menších kanálů, hudební stanice z rodiny MTV zhasly rovnou, sledování v pevném čase ztrácí sílu a streamovací služby stále přebírají (nejen) večery mladších domácností. 

Od února letošního roku počítá Asociace televizních organizací do oficiální sledovanosti také obrazovky, které stojí mimo domácnosti. Řeč už je tedy konečně o televizorech v restauracích, penzionech, na chalupách nebo v ordinačních čekárnách, tedy všude tam, kde se dosud na TV dívalo takříkajíc načerno. 

Novinka nese označení ReDAM a stará se o ni společnost ResSolution Group. Spojením obojího do jediného výsledku byla pověřena Nielsen Admosphere, která pro to připravila vlastní postup přímo ušitý pro české poměry.

Vedle bezmála dvou tisíců zapojených domácností přibylo řádově patnáct set dalších respondentů od patnácti let výše. Poprvé se navíc podařilo podchytit i lidi, kteří doma žádný televizor nemají, a přesto se s vysíláním potkávají takřka denně.

Zvuková šifra místo kamery

Telefon si v krátkých intervalech poslechne, co se kolem děje, a z nahrávky vyrobí něco jako zvukovou šifru. Tu pak porovná s otisky vysílaných stanic, a pokud se trefí, ví, že v místnosti běžela konkrétní televize. Zda se to stalo doma, nebo někde na cestách, rozhodne poloha telefonu v souvislosti s adresou bydliště. 

Michal Jordan z asociace popisoval, že testování bylo dost náročné a poctivé. Auditoři prý s telefony obcházeli pražské podniky a ověřovali, jestli technologie zvuk opravdu rozpozná. Vyřešit museli i takzvaný simulcast, tedy chvíle, kdy stejný přenos běží současně na několika kanálech a algoritmus musí poznat, který z nich to vlastně byl.

Proč to může zamíchat programem

Odborníci odhadovali, že započítání sledovanosti mimo domov může zvednout výsledná čísla zhruba o šest až deset procent, přičemž televizní skupiny si od toho slibují zpřesnění hlavně u sportovních, hudebních a tematických kanálů. Pokud se ukáže, že určité pořady žijí především v hospodách a čekárnách, vedení stanice jim logicky přidělí lepší časy a více peněz.

Vypadá to, že právě tohle je začátek konce svaté nedotknutelnosti pevného programového schématu. Skladba večerů se přestane odvozovat od zvyků průměrné domácnosti a začne kopírovat pohyb lidí po republice. Sport a hudba mohou nečekaně oživnout, zatímco leckterý zavedený formát zjistí, že jeho publikum je menší, než v co se roky věřilo. 

Program se zkrátka začne přizpůsobovat tomu, kde a jak skutečně žijeme.

A co vy, sledujete televizi hlavně doma na gauči, nebo vás častěji „nachytají“ v hospodě?

Zdroje: mediaguru.cz, lupa.cz, mediar.cz