Potravina za pár korun, na kterou jsme zapomněli. Snižuje cukr v krvi a v roce 2026 zažívá velký návrat

Stačí zajít do nejbližšího obchodu, sáhnout na nejnižší polici a za hubičku si odnést něco, co moderní věda označuje za superpotravinu. Jenže většina z nás kolem ní projde bez povšimnutí, protože ji máme spojenou se školní jídelnou a nudnými obědy. Velká chyba. 

Tahle surovina umí víc, než si myslíte, a letošní rok je toho důkazem. Její příběh přitom sahá až do pohádek, které všichni dobře známe.

Kulička, která rozhodovala o královských sňatcích

Začněme trochu netradičně. Dánský pohádkář Hans Christian Andersen jednou napsal kratičký příběh o dívce, která přišla v dešti ke královskému hradu a tvrdila, že je princezna. Královna ji podrobila zvláštní zkoušce. Pod dvacet matrací a dvacet peřin ukryla jednu maličkou kulatou věc. Ráno se mělo ukázat, zda je dívka skutečnou princeznou a ucítí tak každý nerovný milimetr pod tělem.

Tahle pohádka k nám dorazila v nesčetných podobách. Starší generace ji zná z ruského zpracování z roku 1976. Natáčelo se tehdy i na českých zámcích, na Červené Lhotě, v Lednici nebo na Pernštejně, takže tahle pohádka je vlastně tak trochu i naše. A pak tu máme čerstvou českou verzi z roku 2024, kde princeznu Anežku ztvárnila Jasmína Houf. 

Po jejím boku se objevili Pavel Kříž jako hrabě, Dagmar Havlová coby babička a Lucie Vondráčková v roli kuchtičky se jménem Trdlo. Tohle zpracování sklidilo asi nejvíce rozporuplné reakce. Jedni chválili pískovou animaci, druzí kroutili hlavou nad celkovým výsledkem. Tak jako tak nám připomnělo, že ta malá kulatá věc pod matrací má v naší kultuře hluboké kořeny.

Z panského stolu ji vyhnali, chudým zachránila životy

Historici se shodují, že tuhle luštěninu pěstovali lidé na území dnešních Čech a Moravy už v pravěku. Ovšem zlatý věk zažila především ve středověku. Tehdy patřila k nejdostupnějším zdrojům energie a bílkovin pro lidi, kteří si nemohli dopřát maso. 

Šlechta ji však postupně vytlačila ze svých hostin jako něco příliš prostého. Chudí z ní ale žili, a to mnohdy zdravěji než urození páni, kteří se cpali masem a sladkostmi. 

Zapomenutý velikonoční poklad z patnáctého století

Než vám konečně prozradím, o jakou potravinu jde (i když pozorní čtenáři už jistě tuší), musím zmínit jeden skoro vymřelý český pokrm, který si zaslouží vzkříšení. Říkalo se mu pučálka. Zrna se namočila do vody, nechala několik dní naklíčit a když vyrazily malé klíčky, všechno se hodilo na rozpálenou pánev s máslem. Výsledek se podával buď se solí a pepřem, nebo nasladko s medem a rozinkami. 

Po vsích dokonce chodíval takzvaný Pučálník, chlapík oblečený v kožichu naruby a chundelaté beranici, který bušil na dveře a hospodyním, které ho pustily dovnitř, rozmetal po domácnosti saze. Byl to rituál spojený s koncem zimy a příchodem jara. 

Loni jsem pučálku poprvé zkusila a překvapilo mě, jak výrazně a příjemně chutná. Je to taková zdravější varianta pražených oříšků s trochou zemitého nádechu. 

Najednou se po něm shání všichni

Ta slavná potravina chudých, o které je celý tenhle článek, je hrách. Obyčejný, neokázalý, nudně vypadající hrách, který většina z nás zná hlavně jako vodovou polévku ze školní jídelny. Hrách se dnes řadí mezi takzvané superpotraviny vhodné pro výživu všech generací. Ale co přesně na něm lékaři oceňují? Především jeho schopnost zpomalovat vstřebávání cukrů do krve. 

Cukr v krvi ale není jediný důvod, proč si hrách zaslouží pozornost. Je totiž jedním z nejbohatších rostlinných zdrojů bílkovin vůbec. Jedna běžná porce vařeného hrachu obsahuje tolik proteinu, že pokryje zhruba pětinu toho, co průměrný dospělý člověk potřebuje za den. Pro vegetariány, vegany nebo zkrátka kohokoliv, kdo chce občas vynechat maso, je hrách naprosto zásadní surovinou.

Máte doma nějaký osvědčený hrachový recept, ke kterému se rádi vracíte?

Zdroje: nationalgeographic.cz, denik.cz, magazin.recepty.cz