Nevinný televizní večer se změnil v bitvu. Hádali jsme se, kdo český seriál vypne jako první

„Pusťme si něco společně,“ zaznělo včera v našem obýváku. Na chvíli to dokonce vypadalo, že se podaří malý domácí zázrak, kdy se naše rodina shodne aspoň jednou na tom, co sledovat. Nakonec se většina z nás ale shodla na českém seriálu, který je určený pro všechny generace. Bohužel jsme ale šlápli vedle.

Tenhle seriál má být trochu psychologickou hrou. Divák sleduje obyčejné lidi, kteří přijdou rychle k velkým penězům a má se dozvědět, jak to lidem může změnit život. Tedy, alespoň taková byla nejspíš přibližně myšlenka scénáristů. Je to typ příběhu, u kterého si člověk říká, že by mohl bavit každého. Jenže celkově to taková podívaná opravdu není.

Začátek nevypadá vůbec zle

Seriál sice začíná poměrně slibně, ale nemusíme čekat ani na konec prvního dílu, aby nám došlo, že scénář byl asi lepší než finální výsledek. Parta lidí z malé továrny na hudební nástroje společně sází už nějaký ten pátek. Berou to spíš jako takovou srandu, než že by doopravdy doufali ve výhru. Vlastně jde o takový zvyk, čas od času zkusit své štěstí. Jenže pak se stane to, v co většina lidí, kteří sází loterii snad ani nevěří. No a jejich výhra není vůbec k zahození. Najednou mají peníze, o kterých se jim ani nesnilo, a seriál vám chce ukázat, co takové peníze s člověkem udělají.

Tvůrci se od začátku snaží naznačit, že peníze nejsou jen radost, ale i přítěž. To samo o sobě není špatná myšlenka. Problém je, že Milionáři ji servírují až příliš dogmaticky a bez jakékoliv špetky hlubších myšlenek. Hrdinové seriálu jsou rozděleni na ty správné. Ty seriál ukazuje jako pracovité a skromné. A na druhou stranu jsou tu ti špatní, kteří jsou zase bohatí, a snobství jim není vůbec cizí. Bohužel to rozdělení je tak jasné na první pohled, že vám je okamžitě jasné už po první epizodě, jak to, s kterou postavou dopadne.

Když se cítíte spíše trapně

To, co seriál rozhodně nijak nezlepšuje je použitý humor, ten je velice jednoduchý, a to ne v tom dobrém slova smyslu. Vtipy jsou docela nucené a tlačené na krev a když už se některý z nich podaří, tak se vlastně nakonec sebe sama ptáte, jestli to měl být vlastně vtip. U nás doma jsme to dlouho nevydrželi a začali se ozývat děti, jestli to nepřepneme. Jenže znáte to, s dětma je to občas tak, že když nemají náladu, tak se nechtějí dívat prakticky na nic. Tohle ale nebyl ten případ, ve chvíli kdy se ozvali i nejstarší členové naší rodiny, tak jsme se začali hádat, jestli to ještě chvilku necháme a nebo vybereme něco jiného.

Zkusili jsme dát šanci ještě druhému dílu, a to především díky hereckému obsazení. Pavel Liška, Zlata Adamovská, Vladimír Polívka nebo Marie Anna Myšičková dělají totiž, co mohou, aby svým postavám dodali trochu života, a to se jim místy i daří. Jenže zároveň, když jsou charaktery napsané hodně přímočaře, ani dobrý herec s tím zázraky neudělá.

To, co má od stoicismu opravdu daleko

Další věc, která začala v obýváku vyvolávat neshody, bylo samotné poselství. Milionáři se tváří jako příběh o odpovědnosti, ale často to vyznívá tak, že mít hodně peněz znamená, že jste špatný člověk a že nemáte morální hodnoty. Jako by bylo lepší zůstat chudý, ale morálně čistý než se pokusit s výhrou něco udělat. Tenhle pohled působí staromilsky, úzkoprse a poučně. Ne každý má chuť nechat si v pátek večer vysvětlovat, jak by měl správně žít. A už rozhodně ne, od seriálu, který na to rozhodně nemá.

No, vyhlídka na 8 epizod Milionářů nás vystrašila natolik, že jsme nakonec po druhém díle televizi vypli. Přesvědčilo nás finálně samotné tempo seriálu. K tomu všemu, co bylo řečeno, totiž přidejte to, že občas seriál dost nudí a dlouhé minuty se vlastně nic neděje. Seriál, kterému jsme dali šanci na Oneplay, tak nakonec nesplnil naše očekávání. Na platformě stále je a můžete to s ním zkusit, námět je opravdu zajímavý, bohužel provedení už není pro každého.

Zdroje: novinky.cz, csfd.cz, prahain.cz