„Nedívejte se dnes na večerníček s Rumcajsem,“ vyzvala vláda. Kvůli jedné scéně ho úplně zastavili

Není tomu ještě tak dlouho zpátky, kdy jsme jako děti všichni čekali na ten jedinečný moment večera. Pohádku před spaním. Měli jsme už vyčištěné zuby, rodiče pomalu uklízeli kuchyň a z televize se ozvala známá znělka. Večerníček byl něco jako malý rituál před spaním. Pohádky, které dnes považujeme za naprostou klasiku, tehdy sledovaly miliony z nás a mnohé z nich se vysílají dodnes. Jenže právě v době normalizace se i obyčejná dětská pohádka mohla stát problémem. Tohle režim natolik děsilo, že to raději stopl.

Dnes už to zní neuvěřitelně, ale tehdejší režim velmi pečlivě hlídal, co se objeví na obrazovce. Netýkalo se to jen filmů pro dospělé nebo televizních zpráv. Kontrolovalo se prakticky všechno. Včetně večerníčků. Každý detail mohl být vyhodnocen jako nevhodný symbol, narážka nebo připomínka něčeho, co se zrovna nehodilo do obrazu „správné společnosti“ nebo, jak všichni dobře víme, něco, co by mohlo podkopávat autoritu režimu.

Věc, která by nikoho dnes ani nenapadla

Dnes bychom to viděli úplně obyčejně, dříve ale mohly i obyčejné staré večerníčky působit neuvěřitelně odvážně. Když si je pustíte zpětně, najdete v nich scény, které by v určitých obdobích normalizace pravděpodobně vůbec neprošly. Nešlo přitom o žádnou politiku. Stačil docela obyčejný detail, aby tehdejší vláda vysílání stopla a vyzvala tím své občany, aby se na dnešní díl nedívali. Třeba plamen svíčky, táborák nebo hořící pochodeň.

Když se dnes podíváte třeba na staré díly Rumcajse, je vlastně až zvláštní, kolik scén by v určitých dnech tehdejší televize raději vůbec nevysílala. Loupežník v lese, pochodně, ohně v jeskyni nebo zapálené louče. Podobně by mohl narazit i Krteček, který si opéká buřta u ohně, nebo pohádky odehrávající se kolem čarodějnic a ohnišť. Asi pořád většina z nás nechápe proč, ale důvod je opravdu triviální. Tehdy prostě byla situace úplně jiná.

Symbol odboje byl problém

Televize totiž v období komunismu neřešila jen to, co je „závadné“ politicky. Často řešila hlavně to, co by si v tom lidé mohli najít, a to zejména jakýkoliv odpor proti režimu nebo naději na svobodu a změnu. A právě to byl obrovský problém. Stačilo, aby si někdo spojil obyčejný obraz s nějakou tragickou událostí nebo symbolem odporu proti režimu, a vedení televize okamžitě znervóznělo.

Večerníčky tak občas mizely z programu nebo se upravovaly úplně absurdním způsobem. Některé epizody se přesouvaly na jiné dny, jiné se vůbec neopakovaly. Lidé o tom často ani nevěděli. Doma si jen řekli, že dnes běží jiná pohádka než obvykle. Ve skutečnosti za tím ale někdy byla až přehnaná opatrnost tehdejších cenzorů, kteří tahali za nitky a hráli si s lidmi jako s loutkami.

Připomínka hrůzné události

Proto například na výročí upálení Jana Palacha nesměl nikdy v televizi běžet večerníček, který by ukazoval v jakékoliv scéně plamen. Dnes to může znít absurdně, ale tehdejší vedení se bálo, že by i obyčejná scéna s plamenem mohla lidem tragickou událost připomenout a tím znovu zažehnout vůli k odporu mezi širokou veřejností. A protože režim dlouhodobě dělal všechno pro to, aby se o Palachovi pokud možno nemluvilo, raději se podobným symbolům úplně vyhýbal.

Nezáleželo tak na tom, jestli šlo o táborák, svíčku nebo hořící louč v pohádce. Všechno bylo najednou citlivé a všechno se muselo patřičně naplánovat. A některé díly se proto preventivně vůbec nevysílaly.

Režim, který byl postaven na strachu

Dnes už je skoro nepředstavitelné, jak moc se režim bál obyčejných symbolů. Pokud se ale na situaci podíváme očima lidí, kteří chtějí ostatní ovládat, je to celkem jasné. Oheň v pohádkách vždy znamenal symbol naděje, teplo domova, dobrodružství nebo naději. Proto se v období normalizace i obyčejný plamen mohl stát problémem pro tehdejší režim. Třeba takový večerníček o Človíčkovi by rozhodně nepustili:

Nešlo tak jen o velké politické projevy, proti kterým režim bojoval, ale potíral jakékoliv symboly, které by mohly v lidech cokoliv probudit. Kontrolovaly se tak i naprosté drobnosti, které by dnes nikdo neřešil ani vteřinu. Pamatujete si také na nějaký pořad, který vám najednou zmizel z očí a věděli jste, že to není náhoda?

Zdroje: irozhlas.cz, denik.cz, wikipedie.cz