Husákovy děti na tom vyrůstaly. Dnešní rodiče by to dětem dávkovali jako „zakázané ovoce“

Vzpomínky na dětství nejsou jen o zážitcích, navštívených místech nebo filmech, které jsme milovali. Jsou také o chutích a jídlech, na kterých jsme vyrůstali. Na kapustu, kterou nám nutila školní kuchyně, ale nevzpomínáme s takovou nostalgií jako na sladkosti, které nám podstrkovaly babičky.

Řadu cukrovinek vzal čas a převálcovaly devadesátky, které do Česka přinesly celou řadu západního zboží. Naše dosavadní sušenky pro nás přestaly být zajímavé, chtěli jsme objevovat nové chutě a takovému čokoládovému vajíčku s hračkou uvnitř prostě nešlo konkurovat. Časem se nakonec i toho nejlepšího jídla člověk přejí, aby se nakonec vrátil k tomu, co dobře zná, a tak se na přelomu milénia některé naše oblíbené pochoutky vrátily na pulty obchodů. Jenže s dobou se změnily i trendy a životní styl a to, co jsme dřív považovali za dobroty, dnes podrobujeme přísné nutriční analýze už v regálech obchodů.

Nedostatečná nabídka i informovanost

S tím samozřejmě souvisí i fakt, že dnes jsme o kvalitě potravin mnohem lépe informovaní, než tomu bylo dříve. Za minulého režimu například nebylo zvykem, aby se na obalech potravin objevovaly údaje o jejich složení. Ani o alergenech se příliš nemluvilo, a tak jsme většinou nějaké ty zdravotní problémy přičítaly „pokaženému“ žaludku. S tím souvisel i omezený výběr, v samoobsluhách neexistovaly žádné pulty pro diabetiky nebo s bio výživou. A tak jsme prostě jedli to, co zrovna bylo, v úpravě, kterou nikdo moc neřešil.

Nechceme podlehnout reklamě

Dnes je situace zcela opačná. Nabídka je obrovská, marketing na nás cílí na každém kroku a zvlášť děti reklamám snadno podlehnou a sladkosti jsou snad nejrychlejší odměnou vůbec. O to zodpovědnější úkol pak čeká rodiče, kteří musí mírnit nadšení dětí, pokud chtějí ohlídat, aby jejich děti nekonzumovaly jenom prázdné nebo dokonce škodlivé potraviny. Výrobci moc dobře znají spotřebitelské trendy, a proto i oni uzpůsobují nabídku tomu, co zákazník skutečně chce. A tak si můžeme běžně pořídit i sušenky bez přidaného cukru, zdravé tyčinky z datlí nebo jogurty s extra dávkou proteinu.

Co jsme milovali a dnes nám to chybí

Když se vrátí k cukrovinkám, které porevoluční roky (málem) nepřežily, vybaví se mi třeba Vitacit, který jsme jako děti olizovali přímo z dlaně, nebo třeba čokoláda Zora, zvlášť ta arašídová. S čokoládou neměla nic společného, a když se na přelomu tisíciletí vrátila, namísto „čokolády“ už z ní byla prostě „pochoutka“. Devadesátky taky přinesly svoje sladkosti, na takové Vlnky nelze zapomenout a není divu, že se na sociálních sítí pořád ozývají hlasy, které volají po jejím navrácení.

Sladkosti našeho dětství, které se vrátily

Zoru ani Vlnky už v obchodech neseženete, Vitacit zůstal, a není sám. Před časem jsem v obchodě narazila na jinou delikatesu našeho dětství: bonbony UFO. Dva kusy jedlého papíru ve tvaru talíře naplněné kyselým práškem. Schválně jsem to koupila pro tu nostalgii, kterou ve mně tenhle objev vyvolal. A ano, nostalgie se skutečně dostavila. Jenom už jsem si ji nedokázala vychutnat jako kdysi. Dnes už zkrátka vnímáme některé věci jinak, než jak jsme je vnímali jako děti.

Klasickým cukrovinkám konkurují fit verze

Kámen úrazu možná spočívá v tom, že dnes můžeme sladkosti, jaké chceme, kdykoli je chceme. Někdo rád zhřeší klasickou tatrankou, jiní si raději dopřejí poctivý koláček a někdo zase s chutí experimentuje se zdravými low carb dezerty. Sladké dávno nemusí mít punc něčeho zakázaného, naopak, i autoři redukčních jídelníčků dopřávají svým klientům mlsání. Doba zkrátka změnila kontext toho, jak vnímáme jídlo. Pryč jsou doby, kdy jsme dostali na svačinu rohlík s paštikou a nikdo neřešil, jestli obsahuje dostatek bílkovin a vlákniny.

Výběr na pomezí rozumu a chuti

Stejné je to se sladkostmi. Hledáme rozumnou volbu, kompromis mezi tím, co je ještě potěšením chuťových buněk a co už dává smysl po stránce výživy. Studujeme složení na obalech, podvědomě vybíráme ty, které obsahují málo ingrediencí a neobsahují žádná zbytečná aromata nebo barviva. Reálné chutě dnes jedou víc než cukry nebo chemické přísady. A i taková „zdravá sladkost“ je stále jenom výsledkem kompromisu. Pořád totiž cukrovinky vnímáme jako něco, co se nejí po kilech, ale jen občas.

Aby se z radosti nestal konzum

UFO bonbony mi chutnají pořád stejně jako kdysi, i s dětmi jsem se podělila, takže o nějakém ultimátním odmítání sladkostí nemůže být řeč. Zjistila jsem ale, že ta největší změna se od dob minulého režimu udála v naší hlavě. Tou hlavní je, že jako děti jsme sladkosti vnímali jako vzácnost.

Nám je kupovala mamka v kantýně podniku, ve kterém pracovala, a pokaždé, když jsme přišli k babičce, měla pro nás něco malého na mlsání. Nedostávali jsme peníze, u školy jsme neměli žádný supermarket, jako je tomu dnes, a tak takový pardubický perník byl prostě událost. Dnešní děti jsou ale schopné utratit kapesné za sladkosti, a tak není dobré úplně zakazovat takové nákupy jako spíš hlídat, co vlastně konzumují.

Zdroje: Arecenze, iReceptář, Volný centrum