Kýčovitá lampička z dob Husáka má dnes cenu 25 tisíc. Tenkrát ji měl doma každý
Stála v obýváku, svítila na sektorový nábytek a dívala se spolu s celou rodinou na večerní televizní zprávy. Pak přišly devadesátky, IKEA a nová doba a lampička skončila tam, kam tehdy skončilo mnoho věcí ze socialismu, tedy někde zaházená, anebo rovnou vyhozená.
Jako lidé jsme se zatím času vzdorovat nenaučili. Jsou však předměty, které času dost dobře vzdorují. Přežijí stěhování, renovace bytů, módní vlny i náhlé nadšení pro minimalistický skandinávský styl. Kovová lampička s textilním kabelem patří přesně do téhle kategorie.

Stávala v panelácích a rodinných domcích od padesátých let, svítila u jídelního stolu i nad knížkou před spaním. Retro se v posledních letech vrátilo do módy a lidé znovu objevují věci, které ještě nedávno končily ve sklepech nebo na sběrných dvorech.
Začínalo se se zábradlím a pak přišly lampy
Za těmito lampičkami nestojí žádná velká továrna s tisícovkami zaměstnanců. Stojí za nimi pražské výrobní družstvo NAPAKO, jehož jméno vzniklo stejným způsobem jako třeba ČEDOK nebo TONAK, tedy zkratkou vystihující podstatu firmy.
Nástrojaři, pasíři a kovotlačitelé se dali dohromady v roce 1919 a první roky pro ně nebyly vůbec jednoduché. Zakázek byl nedostatek a bez státní pomoci by se věci zřejmě vyvíjely jinak. Jakmile se situace stabilizovala, malé firmy sdružené pod společnou střechou rozšířily působení po celé Praze a proslavily se kvalitním řemeslným zpracováním.
Zábradlí, kování, kovové ornamenty a urny, to byl základ. S rozšiřováním elektrifikace se ale zájem přesunul k domácím svítidlům. Ve třicátých letech přišla spolupráce s návrhářem Miloslavem Prokopem, jehož funkcionalistická svítidla z kovu a skla udala směr, kterým se firma ubírala celá desetiletí.

Po roce 1948, kdy komunisté znárodnili velkou část československého průmyslu, se zdálo, že podobná výrobní družstva zkrachují. U tohoto pražského podniku se stal pravý opak. Stát k němu přidělil dalších šestatřicet soukromých firem a zakázky se na čas jen hrnuly.
Jejich výrobky se objevily na Smíchovském nádraží, v plaveckém stadionu v Podolí nebo na brněnském Špilberku.
Jméno, které dnes stojí za to vyhledat
Šedesátá léta byla pro československý design zlatou dobou, která se dnes vrací v cenách starožitností i ve vzpomínkách těch, kteří ji zažili. A právě v tomto období se naplno rozvinul talent návrháře, jehož jméno se dnes aktivně skloňuje v aukčních katalozích.
Josef Hůrka pracoval v pražském výrobním družstvu od čtyřicátých let, zpočátku navrhoval elektrospotřebiče a teprve postupně přešel ke svítidlům. Suroviny scházely, výroba měla dost jasně stanovené hranice a nadřízení trvali na úsporách.
Hůrka přesto z dostupného kovu a skla tvořil tvary, které byly na svou dobu opravdu ojedinělé. Jiří Mrázek ze studia Nanovo, jež se renovaci a prodeji československého retro designu věnuje, o Hůrkovi říká, že z obyčejných materiálů dokázal vytvářet ladné a funkční kousky srovnatelné se špičkou tehdejšího západního designu.
Zpočátku se Hůrka držel tlumených odstínů, jako byla šedá, khaki či matná čerň. Expo 58 v Bruselu ale zamíchalo kartami a jeho vliv bylo cítit i v Hůrkově práci. Tvary se zaoblily, plast dostal větší prostor a do palety se postupně proplížila i výrazná červená.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Kýč, nebo ikona? Záleží, koho se zeptáte
Tyhle lampy nebyly v době svého vzniku žádnou raritou, nikdo nad nimi neoplýval úžasem, nikdo je nepovažoval za předměty hodné zvláštní péče. Velká část těchto svítidel proto v devadesátých letech skončila na skládkách.
Na tuzemských aukčních portálech se dnes tyto kousky paradoxně prodávají za celkem zajímavé ceny. Funkcionalistické lustry ze čtyřicátých a padesátých let startují na několika tisících korunách. Stojací lampy bruselského stylu jsou na tom podobně. A lépe zachované nebo vzácnější kusy od Josefa Hůrky? Ty se bez větších obtíží vyšplhají na pětadvacet tisíc korun.
Prohlédněte si aktuální nabídku na českých aukčních serverech a uvidíte tam desítky položek. Měli jste doma něco podobného? Napište nám do komentářů, jestli lampička přežila nebo jste ji vyhodili.
Zdroje: aukro.cz, denik.cz 1, denik.cz 2, nanovo.cz
