Při premiéře na něj nepřišlo ani 100 Čechů. O desítky let později se z propadáku stal kultovní film

Některé filmy se bohužel v kinech nesetkají s takovým úspěchem, jaký by se očekával. A z některých se dokonce stane i hotový propadák. I po mnoha letech ale nakonec může přijít zásadní obrat a z takového propadáku se nakonec stane kultovní film.

Snímek z 90. let vznikal v porevoluční době, která do určité míry ovlivnila jeho finální podobu. Nejspíš z toho důvodu do kin diváky moc nelákal. Ti mu přišli na chuť až o několik desítek let později. Následovala obnovená premiéra a ani s tou to nebyla žádná velká sláva. V té době byla i poměrně velká konkurence. S odstupem času se ale jeden ze známých filmů stal nakonec legendárním.

Během premiéry film naprosto propadl

Premiéra filmu Kouř v roce 1990 byla spíše ostudou. Na snímek režiséra Tomáše Vorla totiž při jeho původním uvedení do kin skoro nikdo nepřišel. Během promítání v jednom dni do některých kin nedorazila ani stovka Čechů. Dokonce byla návštěvnost tak mizivá, že v mnoha kinech promítali film doslova pro pár jednotlivců.

Problém nebyl ve filmu, ale ve špatném načasování

Problémem nejspíš nebyl film samotný, ale spíše jeho načasování. Snímek totiž do kin přišel v čase, kdy se všichni dívali dopředu a málokdo měl chuť vracet se k bizarní tovární realitě minulého režimu. Kritici tehdy jeho kvality sice dokázali rozpoznat, ale široké publikum si k němu cestu nenašlo. Jenže čas zapůsobil a proměnil film v hotový trhák. S odstupem času bylo možné si povšimnout toho, že Kouř není jen satira socialismu. Je to film o systému. O lidech, kteří v něm žijí. O těch, kteří se snaží něco změnit, i o těch, kteří jen čekají, kam se vítr otočí. A především také o tom, že když se systém změní, lidé v něm se změnit nemusí. Právě proto možná tento snímek nakonec nezestárl.

Proč si lidé začali více tohoto filmu všímat až po několika desítkách let?

Fenoménem a kultem plným legendárních hlášek a scén (v čele s diskžokejem Arnoštkem) se „rytmikál totalitního věku“ stal až o mnoho let později díky televizním reprízám a vydáním na VHS a DVD. Když opadla porevoluční vlna, ukázalo se, že Kouř skvěle funguje i v novém kapitalistickém uspořádání. Mladší generace, které už socialismus nezažily, v něm našly přesné podobenství dnešního korporátního života. Absurdní rituály, neschopní, ale politicky (či jinak) krytí šéfové, zametání problémů pod koberec a marná snaha idealistického jednotlivce něco změnit – to všechno jsou situace, které lidé zažívají v moderních kancelářích dnes a denně. Na svém kontě má režisér tohoto filmu, Tomáš Vorel, i legendární film Gympl a jeho pokračování. Jiří Mádl v něm původně slavnou roli vůbec nechtěl. 

Na internetu je film Kouř naprostým fenoménem

Film naprosto geniálně balancuje na hraně bizarní satiry a absurdního muzikálu. Vznikla v něm i řada legendárních hlášek. Za zmínku stojí například „Arnoštek je prostě boží!“ (reakce hlavního hrdiny Mirka) nebo „Ty jsi Mirek, že? No tak podívej, Miro – v naší organizaci bereme práci trochu neformálně. Moc dlouhé schůzování – na to nás moc neužije.“ Na ČSFD se pohybuje hodnocení tohoto filmu v červených číslech, a to kolem 80 %.

Například uživatel s přezdívkou Gemini hodnotí snímek Kouř na ČSFD následovně: „Má to cenu dát Vorlovu legendárnímu „muzikálu totalitního věku“ šanci. A věřte, že samotný Kouř má taky cenu. A to říkám jako někdo, kdo z Vorlovy tvorby neviděl nic krom Pražské 5, a to z důvodu silného pocitu nesouznění s panem režisérem na základě pouhých ukázek z jeho počinů. Tahle groteskní a místy naprosto dadaistická záležitost má v sobě hromadu zcela kultovních scén (Arnoštek z nich samozřejmě ční nejvýš), a funguje jako zcela svébytné umělecké dílo. A to u mě vizuálním konceptem, texty, atmosférou a hereckými výkony boduje až někde na úrovni 80 %.“

Co říkáte na film Kouř vy? Patří k vašim oblíbeným?

Zdroje: Filmový přehled, Totalfilm, ČSFD, Hlášky z filmů