Kdo nezažil socialismus, ten tuhle kultovní komedii nepochopí. Mladá generace jen kroutí hlavou

Dobu socialismu zachycuje dlouhá řada méně i více známých českých filmů, a to ve dvou směrech – přímo během režimu a v pozdějších ohlédnutích ve filmech natočených po roce 1989. Nabízejí jedinečný pohled na to, jak lidé tenkrát žili. Kdo ovšem socialismus nepamatuje, nedokáže děj těchto kinematografických počinů zcela pochopit.

Mladá generace kroutí hlavou například nad kultovními komediemi. Jednoduše totiž nechápe kontext té doby, protože situace, které jsou v nich zachyceny, jim připadají absurdní a zcela nepochopitelné. Právě různé retro komedie staví humor na věcech, které dnešní mládež považuje za sci-fi.

Legendární komedie – pro starší generaci hluboká nostalgie a vzpomínky na mládí

Jedním takovým typickým příkladem je kultovní komedie Pelíšky. Zatímco pro starší generaci představuje hlubokou nostalgii a vzpomínky na mládí, mladá generace nad nezapomenutelnými hláškami jen kroutí nevěřícně hlavou. Pro starší diváky mají Pelíšky hned několik hlavních významů – připomínku doby mládí, autentické retro pohledy, střet několika generací a laskavý humor.

Připomínka doby mládí vs. nepochopení tehdejší doby

Při zhlédnutí filmu Pelíšky starší generace vzpomíná na své mládí. Film těmto lidem připomíná jejich první lásky, dospívání a studentská léta. Při pohledu na typické scény z této doby mladí nechápou, nad čím se jejich rodiče či prarodiče tak nostalgicky rozplývají. Připadá jim to jako něco smyšleného, nereálného a vůbec si nedokáží představit, že by v takové době měli žít.

Autentické retro vyvolávající vzpomínky na minulost

Film Pelíšky je plný zajímavých retro vzpomínek na minulost. Konkrétně se jedná hned o několik předmětů a zvyklostí. Prvním z nich je například spor o označení „nok“ a „gnocchi“. V tomto případě se jednalo o nepochopení mezi jednotlivými generacemi, kdy každá si stále vedla tu svou.

Další typickou vzpomínkou je soudržnost během Vánoc, kdy rodina drží pospolu a tráví společně Štědrý den, večeří u jednoho stolu a užívají si, že se opět ve zdraví sešli. Toto už dnešní mladá generace bere v podstatě jako samozřejmost, nebo v některých případech dokonce i jako ztrátu času. Nostalgické vzpomínky vyvolávají také typické retro předměty, jako je například starý gramofon, tehdejší automobily nebo televizní program, který si v tehdejší době lidé striktně plánovali podle novin.

Střet dvou generací, který pohání celý děj filmu

Celý děj Pelíšků pohání střet dvou generací. Hodně se například řeší politické názory – zuřivý antikomunista Kraus a naprosto loajální důstojník Šebek zase věří svým dogmatům. Jejich děti pak naopak politiku vůbec neřeší. A podobně je na tom i dnešní mladá generace.

Rodiče v Pelíškách prosazují dril, poslušnost a tradiční hodnoty. Naopak mládež v té době lákala západní kultura, alternativní móda, rocková hudba a absolutní volnost. Navíc si otcové v té době vynucovali komunikaci se svými dětmi křikem, rozkazy a výhrůžkami. Děti naopak reagovaly ironií, mlčením nebo útěkem ven za kamarády, což naopak dnešní generace kvituje a celkem chápe.

Laskavý humor veškerých postav ve filmu

Film Pelíšky úžasně zachycuje i to, že ve finále žádná z postav není černobílá a každá má svým způsobem laskavý humor. Například i otcové Kraus a Šebek jsou ve skutečnosti tragikomické postavy, které své děti svým způsobem milují, ale jen s nimi neumí vhodným způsobem komunikovat. Humor navíc často pramení z určitého kontrastu mezi banálností reality a patosem rodičů. Podle některých informací chtějí Slováci Pelíšky přetočit, ale podle mě nám úspěch rozhodně nevezmou. Znáte nejoblíbenější hlášky z Pelíšků?

Patří film Pelíšky mezi vaše oblíbené, nebo tento typ humoru nemusíte?

Zdroj: Radiožurnál, iDnes.cz, Reflex