Kvíz: Dáme vám 10 kultovních hlášek a vy řeknete, z jakého filmu jsou. Každá chyba je národní ostuda

Dnešní kvíz jsem se rozhodla vám trochu ztížit. Zkusila jsem vybrat méně známé hlášky. Takové, co nepatří k naprosté klasice, kterou zná už i ten, co film ani neviděl. Ty už jsou příliš ohrané. Ale možná, že se pletu a je to jenom mé toužebné přání vás trochu zmást. Možná, že dnešní kvízové otázky vyřešíte rychleji, než se řekne Popokatepetl.

S těmi našimi českými hláškami z filmů je to totiž tak. Jakmile se nějaká dobrá objeví, už ji cituje celý národ. A nejen to. Většina z nás si ji zařadí do svého běžného slovníku a používá ji při každé příležitosti. Takže, je mi jasné, že v těch nejznámějších byste uspěli moc snadno.

Hlášky jsou naším společným jazykem, co nepotřebuje překlad

U kvízu si má člověk ty své mozkové závity trochu namáhat. Proto jsem sáhla k těm méně provařeným hláškám. K takovým, které stály doposud trochu v pozadí a čekaly na svou příležitost. Tak tady ji mají a uvidíme, kdo s koho… Přiznávám se, že tak trochu doufám, že vás dokáží znejistit. Ale kdo ví. Třeba je rozlousknete moc snadno a já budu muset příště sáhnout po ještě těžším kalibru.

My jsme jako národ takoví hračičkové. Dokážeme si z filmových hlášek vytvořit téměř druhý mateřský jazyk. Stačí jen pár slov a hned všichni víme, o co běží. Dost by mě zajímalo, jestli to takto mají i jiné národy. Anebo jestli je to pouze naše specifikum. A kdyby bylo, vůbec bych se tomu nedivila. Co se srandy a blbin týká, na to jsme machři. Tedy mimo jiné, samozřejmě. Na naše zlaté české ručičky také nenechám dopustit.

Když jedna věta řekne víc než celá debata

Hlášky z filmů, to je jedna z mála věcí, která dokáže náš národ spojit. Tedy kromě hokeje. V politice, ekonomice či otázkách ochrany přírody se neshodneme, tam si jdeme po krku jako vzteklí psi. Ale když jde o filmovou hlášku, dokáží se sjednotit i ti, kteří by se jinak hádali do roztrhání těla… Stačí, když někdo prohlásí: „To je ale hnus, velebnosti,“ a nikdo nemusí dodávat nic dalšího. Všichni vědí a náhle mají ve tvářích úsměv.

Hlášky z filmů jsou vlastně takovou naší národní terapií, která vyléčí i bez psychiatra. Jeden cituje Hřebejka, druhý Formana, další Menšíka nebo Trošku. A všechno dohromady to báječně funguje.

Zdroje: Wikipedia, InLifeStyle, Kukátko