Nova za okamžik vysílá první díl českého seriálu. Má jen 6 epizod, ale zaujal miliony Čechů

Napsat o tak silném tématu je výzva, která vyžaduje trochu víc než jen popis děje. Nahlédněme tedy pod pokličku tvůrcům, ale i do skutečného příběhu z roku 2001, podle nějž tato šestidílná série vznikla.

Právě do této doby nás seriál přivádí. Jenže zapomeňte na idylku venkova. Tohle je příběh o tom, že když utečete do lesů, jedinou věcí, kterou si stoprocentně berete s sebou, jste vy sami. A možná vaši démoni…

Útěk z paneláku do lesa

Mnozí z nás to někdy zažili. Ten pocit, kdy se probudíte v neděli ráno v paneláku, slyšíte sousedovu vrtačku a splachování o dvě patra výš. To se vám v hlavě rychle zrodí plán: „Prodáme to tady, koupíme polorozpadlou chalupu na konci světa, budeme chovat kozy a pěstovat biotuřín.“ Smartphone byste chtěli hodit do nejbližšího rybníka a odstěhovat se někam, kde lišky dávají dobrou noc a kde signál 5G je sprosté slovo.

Sny či plány jsou to pěkné, ale právě seriál Jitřní záře, který dnes vtrhne na televizní obrazovky, jako by vzkazoval: „Pozor, přátelé, venkov není jen kouzelná fotka na Instagramu.“ Pavla a Karel si uvědomili, že život v městském bytě není pro ně. Chtějí žít méně konzumním způsobem života, v souladu s přírodou, bez elektřiny a bez dohledu úřadů. Představa velmi romantická. Až do té doby, než zjistíte, že i v tom nejzapadlejším koutě Šumavy vás vyšťourá úředník s deskami v podpaží.

Šumava je tvrdou zkouškou reality

Dvojice najde v šumavském údolí zpustlou chalupu. Samotná Šumava tu hraje důležitou roli. Je jako mlčenlivý svědek, který vás buď přijme, nebo nemilosrdně vyplivne. Pavla a Karel sem přicházejí s ideály, ale realita šumavského údolí připomíná spíš tamní rašeliniště: vypadá pevně jen do té doby, dokud se do něj nešlápne.

Psychologie místa je tu neúprosná. Místní lidé však nejsou zlí; jsou jen srostlí s krajinou, kde se na všechno musí čekat. Na jaro, na dřevo, na důvěru. Když se tam objeví dvojice, která „nemíní zapadnout“, ale chce si „vytvořit jakýsi vlastní vesmír“, působí to jako cizí těleso v ráně.

Když se bortí dům i sousedské vztahy

Zatímco racionálně uvažující člověk by viděl vlhké zdivo a prožrané krovy, oni vidí nový začátek. Je to klasický český sen o venkovském ráji, který se ale velmi rychle začne drolit pod prsty jako stará omítka. V prvním díle nám Pavla a Karel jasně vzkážou, že nepřijeli uzavírat přátelství u piva v místní hospodě. Přijeli „žít po svém“. Jenže Šumava není Praha. Tady se neodpouští, když se na souseda nepodíváte přes plot. Místní je vnímají jako odtažité a podezřelé – což je v českém pohraničí v podstatě diagnóza, která se léčí jen velmi těžko.

A pak přijde střet s civilizací

Ten začíná v okamžiku, kdy se jim narodí dcera. Chtějí jí dát jméno, které rozhodně není v českém kalendáři. A možná že ani ve světovém. Karel s Pavlou chtěli Jitřní záři. To podle magického místa v lese, kde se Pavla cítila šťastná. Že tam může být sama sebou. Místní však mají z místa strach, což je v českém seriálu jasný signál, že tam buď straší, nebo je tam zakopaný poklad z roku 1945.

Ale zpět ke jménu. Tady zkrátka zcela klasicky narazila kosa na kámen. Či spíš na úřední seznamy povolených jmen, které má v Česku sílu desatera. Žijeme v době, kdy si můžeme nechat změnit pohlaví, ale běda, kdybyste chtěli dítě pojmenovat po přírodním úkazu! To se náhle vynoří aparát lidí, kteří se vám v tom budou snažit zabránit.

Kdo z koho…

Scéna, kdy se kvůli jménu roztočí soukolí sociálky, je mrazivá. Dojde to tak daleko, že sociálka dítě rodičům na čas odebere. V té chvíli si uvědomíte, že stát vás nevnímá jako individualitu, ale jako kolonku v databázi. A Jitřní záře prý není jen jméno; je to provokace. Je to důkaz, že si dovolujete myslet jinak. A to se v zemi, kde se i rebelie musí hlásit tři týdny předem, prostě neodpouští.

V recenzích se jeden z uživatelů zmínil: „Skvělý a poutavý seriál, který mohu doporučit. Škoda, že si ho stále syslí na Oneplay a do lineární TV ho jen tak nepustí. Seriál by si zasloužil větší pozornost.“ Tak už je to tady, a vy nezapomeňte, že začíná za okamžik – dnes ve 20:20 na Nově.

Svoboda nebo nezodpovědnost

Téma seriálu je hodně košaté. Jsou v něm zahrnuty všechny systémové problémy té doby, které se pojí s rodičovstvím, domácími porody, vztahy na vesnici. Na seriál i na rodinu, podle níž byl zpracován, má jistě každý divák svůj názor. I vy si ho musíte utvořit sami, což se zřejmě po shlédnutí všech šesti dílů i stane. Právě ta morální ambivalence – jsou tedy tito lidé hrdinové, anebo hazardéři se životem vlastního dítěte – dělá z Jitřní záře něco víc než jen další seriál o životě na venkově.

Je tu ale ještě jedna vrstva, u které nás při sledování mrazí víc než v šumavské zimě: ta zatraceně tenká hranice mezi svobodou a nezodpovědností. Je totiž nesmírně lákavé chtít pro své dítě „svět bez hranic a diktátu systému“. Je ale fér udělat z novorozeněte živý štít své vlastní revoluce?

Zdroje: TVProgramIDnes, ČSFD, Kafe