Před 23 lety bavil celý národ v Kameňáku. Po banální operaci už nikdy neotevřel oči

Říkalo se o něm, že umí všechno. Hrát, zpívat, tančit, mimikovat, moderovat, psát, režírovat. Mluvil plynně čtyřmi jazyky, měl charisma, které se na plátně nedá naučit. A přesto jeho životní příběh skončil tak, jak si nikdo z nás nedokázal představit.

Neodešel dramaticky, nemá zajímavý příběh, protože by skonal na jevišti. Odešel tiše, když ležel na nemocničním lůžku.

Odešel za pár dní, ale už se nevrátil

Naposledy ho viděli jeho přátelé u Jelínků. Byl v pohodě, plný energie, plánoval nová představení. Při odchodu jen zmínil, že jde na malou operaci. „Za pár dní budu zpátky,“ řekl prý tehdy a odešel, jenže už se nikdy nevrátil. Operace srdeční chlopně proběhla jako plánovaný zákrok s dobrou prognózou. Jenže nastaly komplikace a pacient se neprobral z narkózy. To se stalo v březnu roku 2020.

Muž tisíce tváří

Tento člověk patřil k těm, kteří se rodí jednou za generaci. Byl to muž s nezaměnitelným hlasem, který se do paměti lidí zapsal rolí Lea Kohna ve filmech Zdeňka Trošky Kameňák. To ale nebylo všechno, co uměl.

Za socialismu byl velkou hvězdou. Jeho píseň Sbohem, lásko, já jedu dál se stala neoficiální hymnou řidičů kamionů. Hrál v muzikálech, točil pro zahraniční televize, režíroval opery. Byl to vážně neskutečný člověk, jehož kariéra by vydala na pět životů.

Co byste měli vědět

Josef Laufer, rodným jménem don José Francisco Pérez Rodriguez de Montagnes de Laufer, se narodil se ve Francii slezskému rodákovi židovského původu a španělské matce a své dětství prožil ve Velké Británii. Do Československa přijel jako kluk v roce 1947 a stal se z něj jeden z nejcharismatičtějších umělců, které tato země poznala.

Podepsal se na něm dosti stres z dlouhodobého onemocnění jeho manželky Ireny Greifové, která zemřela v prosinci 2022 ve věku 83 let. Stalo se to v době, kdy byl sám Josef více než dva roky v umělém spánku. Svou ženu miloval přes padesát let a o její smrti se nikdy nedozvěděl.

Čtyři roky mezi životem a smrtí

Přátelé a rodina doufali, že se Josef z umělého spánku probudí. Bohužel se to nestalo a dlouhé čtyři roky byl v nemocnici ve stavu, o kterém měli jen zprostředkované informace.

„Když jsme se naposledy viděli, při odchodu řekl, že jde na malou plánovanou operaci, a že za pár dní bude zpátky. Plánovali jsme dokonce další představení,“ vzpomínal producent Oldřich Lichtenberg.

K Lauferovi nebyl povolen přístup, přátelé ho tedy nemohli navštívit, nevěděli skoro nic.

Šoumen, kterého si pamatujeme smát se

Helena Vondráčková na něj vzpomínala slovy: „Byl to úžasný šoumen, uměl navodit atmosféru a strhnout lidi. Je škoda, že už tady není.“ A měla pravdu, Josef Laufer nebyl jen herec nebo zpěvák, byl považován za muže mnoha profesí, vzhledem k tomu, že vedle hraní a zpívání se živil jako režisér, spisovatel, moderátor nebo tlumočník. Psal výborné texty, mimikoval tak, že z toho bylo dojemné, hrál tenis, cestoval, plánoval.

Kapelník Olympic Petr Janda o něm říkal, že skvěle vypadal, skvěle tancoval i mluvil a hezky zpíval. A to už v 60. letech, tedy dávno předtím, než si ho celý národ zamiloval jako Kohna z Kameňáku.

Poslední tečka

Josef Laufer zemřel v sobotu večer 21. dubna 2024 po dlouhé nemoci ve věku 84 let. Zprávu rozeslala přátelům jeho dcera Ester. Napsala jen dvě slova: „Táta odešel.“

Víc než čtyři roky čekali všichni, kdo ho milovali, na zázrak. Zázrak nepřišel, přišlo jen ticho. To samé ticho, ve kterém Laufer ležel od chvíle, kdy se loučil s přáteli u Jelínků a říkal, že se za pár dní vrátí. Vrátil, ale jinak, jako vzpomínka, jako smích z Kameňáku, který zná celý národ, jako hlas, který nikdy neodejde.

Měli jste tohoto herce rádi? Jaká je vaše oblíbená role, v níž se představil?

Zdroje: idnes.cz, denik.cz, csfd.cz