Skutečná výplata českých režisérů: Někteří lidé by za to ráno ani nevytáhli nohy z postele

Mladí lidé dnes studují vysokou školu a pak váhají, kam se vydat. Filmařina zní skvěle, ale realita bývá krutá. Polovina lidí v oboru bere méně než 48 tisíc měsíčně. Začínající tvůrci často sklouznou pod průměrnou mzdu v republice. A mnozí si musí hledat přivýdělek úplně mimo profesi, aby vůbec přežili.

Pamatujete si ten moment, když jste rodičům oznámili, že chcete studovat filmovou školu? Ten pohled, ta pauza a pak oblíbená otázka: „A z čeho budeš žít?“ Tehdy jste se zlobili. Dnes už asi chápete, proč se ptali.

Spousta lidí se tedy logicky nerozhoduje podle toho, co by je bavilo. Rozhodují se podle toho, co je uživí. Dnes mladí lidé nemají naivní romantické iluze. Jdou na internet, podívají se na průměrné mzdy v oboru a spočítají si, jestli z toho zaplatí nájem, a podle toho se rozhodnou, zda má na danou pozici vůbec cenu posílat životopis. 

Rozdíl padesát tisíc měsíčně

Oficiální statistiky za rok 2024 říkají, že střední měsíční výplata režisérů, dramaturgů a producentů v soukromém sektoru dosahuje necelých 48 tisíc korun. Polovina lidí v oboru tedy bere méně, polovina víc. Jenže rozsah je opravdu velký. Někdo si odnáší 33 tisíc, jiný přes 80 tisíc. Rozdíl mezi „chudákem“ a úspěšným tvůrcem je bez problémů padesát tisíc měsíčně.

Ve státních a veřejných institucích je situace podobná. Průměr se pohybuje kolem 43 tisíc, ale najdete tam lidi s platem 31 tisíc i s platem přes 60 tisíc. Spousta vzdělaných tvůrců s vysokou školou vydělává méně než průměrný Čech, tedy méně než prodavač v supermarketu nebo řidič autobusu.

A teď si položte otázku: Studovali byste pět let na FAMU, abyste pak brali stejně, nebo ještě méně, než pokladní v Albertu?

Začátky, kdy nevíte, z čeho zaplatíte nájem

Nejhorší jsou první roky, když máte čerstvý diplom a snažíte se prosadit. Nikdo vás nezná, nemáte reference a berete tak každou zakázku. Jenže tady přichází další problém. Honoráře pro externisty v televizi se nezvedají. Od roku 2013 dostávají podle dostupných informací tvůrci pracující pro Českou televizi stejné peníze jako před jedenácti lety.

Jenže vše ostatní se od roku 2013 zdražilo, ať už se budeme bavit o pečivu, pohonných hmotách nebo nájmu. Přitom zaměstnanci televize dostávají každý rok přidáno. Průměrný plat zaměstnance České televize vzrostl za deset let z 37 tisíc na skoro 50 tisíc. 

Příběhy, které vlastně nikoho nepřekvapí

Znám režiséra, který točí dokumenty pro televizi. Jsou to samé slušné věci a zajímavá témata. Ale z honorářů neuživí rodinu, takže večer učí na filmové škole. O víkendu dělá workshopy pro amatéry a občas natočí nějaké firemní video, aby splatil hypotéku.

A pak se divíme, že z oboru odcházejí schopní lidé. Že ti nejlepší míří do reklamy, kde je desetinásobek peněz. Že talentovaní absolventi jdou raději dělat krátká videa na sociální sítě pro firmy, než točit filmy. Protože vášeň k umění vás nenakrmí a banka vám na ni hypotéku také neschválí.

Kdo tu vlastně vydělává víc?

Tady je příběh, který vám otevře oči. Režisér s dvacetiletou praxí přijde do televize natáčet pořad. U vrátnice ho pozdraví vrátný, který tam pracuje pět let. Ten vrátný má stabilní plat, pravidelně dostává přidáno, stejně tak má různé benefity.

Avšak režisér má stejný honorář jako před deseti lety. Když si to přepočítáte na hodiny, vrátný bere víc. Absurdní to je dost, výjimečné bohužel téměř vůbec. Podobných příběhů je celá řada. Asistentka produkce s tříletou praxí má v přepočtu lepší hodinovou mzdu než scenárista s dvaceti lety v oboru.

Proč se to nijak neřeší?

Když se tvůrci snaží jednat s vedením televize, téměř vždy narazí. Argumenty jsou vždycky stejné: „Nemáme víc peněz. Poplatky se nezvyšují. Náklady rostou všude. Nemůžeme vám přidat.“ Jenže počkat, zaměstnancům přidají, ze zákona musí. To ale není případ externích tvůrců. 

Nikdo nemá motivaci to měnit. Televize ušetří, externisté to snesou, protože nemají jinou možnost. A diváci o tom stejně nevědí.

Zdroje: mujplat.cz, nsp.cz, aras.cz